Šumavu má Klimek navždy pod kůží

Šumavu má Klimek navždy pod kůží
Author	Českobudějovický deník
Date	2009-05-31
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

České Budějovice – Budějovický spisovatel vydal další díl ze zamýšlené pětisvazkové kolekce. Tento se věnuje především Sušicku. Na propojení statí z historie, místopisu, informací o zajímavostech a výjimečnostech lokalit a v neposlední řadě příslušných pověstí je postavena nová publikace budějovického autora Hynka Klimka, kterou vydalo nakladatelství Regia.

Tato kniha se stručným názvem Šumava – Sušicko navazuje na předchozí titul Šumava – Trojmezí, rovněž z Klimkova pera. Pro předběžně plánovanou pětisvazkovou kolekci, mapující úplně celé území Šumavy, byla vytvořena samostatná edice Neznámé Čechy a je pravdou, že čtenář v těchto knihách objeví mnohé, co dosud nevěděl. Fotky i pohledy Ačkoliv podtitul novinky je zastoupen slůvkem Sušicko, jsou zde zahrnuty i další lokality jako Kašpersko, Prášilsko, Velharticko, Železnorudsko i část Stašska. Všechny kapitoly provází bohatý obrazový materiál od reprodukcí dobových rytin a kreslených obrázků přes pohlednice, historické fotografie až po soudobé snímky, takže čtenář dostává představu o popisovaných městečkách, vesnicích, samotách, hradech a zámcích či přírodních lokalitách.

„Šumavu mám nažitou, jezdil jsem sem už od dětství a musím říci, že od samého počátku jsem ji velice silně vnímal. Nezapomenutelné pro mne byly například prázdniny u starší sestry, která se přestěhovala do Nýrska a díky níž jsem se dostal i do tehdy zakázaného pásma, do liduprázdných míst, která pro mne měla zvláštní kouzlo. Všechna místa, o kterých píši, důvěrně znám, podklady o Šumavě sbírám již dlouhá léta a tyhle knížky mi dávají šanci to všechno zúročit,“ říká o svých šumavských publikacích Klimek. Samostatnou zmínku si v té souvislosti zaslouží pověsti a báje provázející každé ze zařazených míst. Ačkoliv autor vychází z původních pramenů, českých i německých, dává starobylým bájím novou literární podobu. „Nejsem sběratel pověstí, já je převyprávím do příběhu, do povídkové formy, aby je čtenář snáze vstřebával. Neměním jejich děj, postavy ani místo, to je jednou provždy dané, měním jen jejich literární podobu. A pokud je více variant k jedné báji, pocitově vybírám tu, o níž se domnívám, že je původní. Kdybych měl charakterizovat rozdíl mezi německými a českými původními pověstmi, a to nejen v šumavské oblasti, řekl bych, že ty německé jsou dějově tvrdší, krutější... Přesto ale je mou favoritkou mezi šumavskými strašidly krásná a prostopášná bludička Hilda,“ uzavírá spisovatel, který se upsal Šumavě a světu starých bájí.