Ad: Šumava, blokáda a média, Holub

Ad: Šumava, blokáda a média, Holub
Author	Radovan Holub
Date	1999-10-14
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Zatímco se vyhrocuje diskuse odpůrců a příznivců asanace nejcennějších smrkových porostů v Národním parku Šumava, pomalu ale jistě mizejí naděje jak na nastartování přirozených, geneticky stabilních a odolných lesů během nejbližších desítek let, tak na udržení vysoké mezinárodní klasifikace šumavského parku. Poškozené i zdravé porosty tu byly vykáceny, odvezeny a prodány, přestože v jedné z brožurek vydaných správou parku (!) můžeme číst, co dnešním „kulturním“ lesům především schází: „Mladé smrčky se zde sice objevují, ale pod tmavým stropem souvislých korun brzy hynou. Lesníci jim místy pomáhají umělým prosvětlováním lesa. tj. kácením malých skupin smrků. Tím ale otevírají jinak labilní les větru a kůrovci a mohou tak nastartovat úplné zhroucení lesa. Chybí tady i dostatek tlejícího dříví pro přirozenou obnovu.“

Na správě Národního parku Šumava panuje totiž lesnická hysterie. Proč hysterie? Protože po tom, co byla roku 1995 zmenšena a rozkouskována celistvá první zóna, rozmnožil se na l35 zbylých torzech masově kůrovec. Správa parku se věnovala jen druhé zóně, razantními zásahy tu porosty zcela rozvrátila a nové ataky kůrovce se dostavily právě tam, kde se kácelo. Kácení totiž vždy láká k náletu další kůrovce Dnes je v nejcennějších lokalitách parku lesnické řešení promeškáno Správa to ví, ale přesto těží hlava nehlava. Velkoplošné těžby si dokonce naplánovala do roku 2005.

Nejde však jen o odborný spor početné akademické a odborné obce i některých lesníků ve vedení parku. Jde o politický problém. Velkoplošná chráněná území se neobejdou bez politické podpory státu. S Šumavou – německou i českou – počítá projekt Zelené střechy Evropy. Pokud však má toto největší chráněné přírodní území v Evropě vzniknout, musí se správa Národního parku Bavorský les a správa Národního parku Šumava shodnout na podobné ochraně přírodních zdrojů, na celistvé první zóně, na společném postupu proti hmyzím škůdcům. Všechno ale nasvědčuje tomu, že dohoda – přes podpis společného Memoranda – možná není, protože obě strany mluví dvěma různými jazyky, které nelze přetlumočit.

Bavorská strana hovoří o nedovolené exploataci přírodních zdrojů a o tom, že příroda si nejlépe a nejlevněji umí pomoci sama. Češi mluví o hospodářských přírůstcích, o tom, že příroda neumí na současnou situaci reagovat, a tak jí prý musíme pomáhat. Němečtí politici (bavorský premiér Edmund Stoiber, bavorský ministr lesů Josef Miller) přirovnávají národní park k výkladní skříni divoké přírody. Tvrdí, že je naší povinnosti vůči našim potomkům navrátit kus obhospodařované přírody přírodě, která nebude ovlivňována člověkem. „Divočina je zřeknutí se lidské arogance a ukazuje nám hranice naší existence,“ citoval Josef Miller německo-amerického ekologa Aldo Leopolda během podpisu Memoranda o vzájemné spolupráci obou parků v Železné Rudě 31. srpna.

Naši politici však mluví o kulturní, hustě osídlené krajině s nepůvodními porosty, které je třeba vylepšit motorovými pilami. Schnoucí stromy, pod nimiž dochází k přirozené obnově druhově odlišných dřevin, nepovažují za součást přírodního dění. Spoléhají totiž na smrk, protože právě ten přináší největší hospodářské výnosy. (Dnes se stává dokonce i to, že dřevaři odvážejí z parku sterilní suché stromy bez kůrovce a oloupané kmeny, které chtěli původně nechat tlít v lese). Zatímco bavorský premiér se soustředil na trpělivé vysvětlování často ničivých a z hlediska člověka „neestetických“ sil přírody, naši politici si nikdy netroufli nastínit lidem výhody mrtvého lesa, který působí na nezasvěcené psychologicky odpudivě, ale z dlouhodobého hlediska včetně možnosti záplav je lepším řešením než obrovské holiny.

Náš šumavský park nemá žádné politické zázemí. Z jedné strany na něj tlačí těžaři, z druhé politici, pro které je Šumava příliš, příliš daleko. Rozhodně dál než dálnice, uhlí a uran. Zahraniční odborníci hovoří o „kritické situaci“ našeho párku a ekologická organizace Europarc varuje, že ztratí jak mezinárodní prestiž, tak klasifikaci. Německá média nazývají nedávno podepsané Memorandum jako absurdní, protože partneři dohody mají zcela opačné představy. A tak máme místo národního parku etiketní podvod. Češi a Němci chtějí vytvořit společnou střechu Evropy, ale každý mluví o něčem jiném a jiným jazykem. Vznikne možná společný přístřešek, nikoli však solidní střecha. A „uchování ekologické integrity evropského regionu“, jak se praví v Memorandu, zůstane jen neuskutečněným snem.