Ad: Šumava potřebuje dohodu, kompromis a také koncepci, Holub

Ad: Šumava potřebuje dohodu, kompromis a také koncepci, Holub
Author	Radovan Holub
Date	2006-09-08
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Polemika

Jsme rádi, že tisk věnuje značnou pozornost problematice Národního parku Šumava. V poslední době napsali podnětné články senátor Tomáš Jirsa (8. 8.) a lesník Jiří Neumann (1. 9.).

Souhlasíme s tím, že Šumava potřebuje dohodu, kompromis a koncepci. Národní park potřebuje navíc stabilitu. Je samozřejmě třeba najít kompromis mezi názorem vědců, lesníků a starostů šumavských obcí. K článku pana Neumanna bychom rádi poznamenali, že každý národní park musí mít určitou plochu divoké přírody, kde člověk nezasahuje do přírodních procesů. Jinak nejde o národní park, ale o hru na něj. Tak by to mělo být i v Národním parku Šumava.

Rádi bychom ocitovali názor renomovaného českého lesníka a děkana Lesnické fakulty ČZU Viléma Podrázského: „Myslím, že šumavský park byl vytyčen v rozumných měřítcích pro řízený management krajiny a lesních ekosystémů. Na druhé straně tu musí fungovat určitá bezzásahová zóna. Mluví se o 20 % s výhledem na 30 % během několika let, to je reálný kompromis. Jinak by nešlo o skutečný národní park, ale o etiketní podvod. Když se podaří prosadit kompromis bezzásahových 20 %, který odsouhlasí vědecká fronta, bude to záchytný bod. Kompromis určitě možný je. Největší problém Národního parku Šumava není bezzásahovost, ale to, že se vyvíjí podle čtyřletých volebních období a neustále se mění jeho kritéria. To je špatné jak pro obyvatelstvo, tak pro vlastní pracovníky i pro přírodu. A dnes celá ta nestabilita vrcholí v tom, že nikdo zas neví, na čem je.“

Není tedy třeba bezzásahovost dramatizovat, není třeba s ní strašit lidi a vyvolávat v nich pocit ohrožení. Problémy leží totiž jinde – výstižně je zachytil Vilém Podrázský. Turisté mají nyní možnost podívat se přímo do nitra „divočiny“ – na zážitkový okruh Proměna horské smrčiny na Březníku u Modravy nebo v Luzenském údolí přejít přes hraniční přechod Modrý sloup a posoudit, jak se příroda ponechaná sobě samé zmlazuje sama, a to jak v Národním parku Šumava, tak v Národním parku Bavorský les.

Uveďme jen několik čísel. V letošním roce bylo k 28. 8. v Národním parku Šumava realizováno 6321 m3 tzv. úmyslných (plánovaných) těžeb, větrná kalamita činila 29 811 m3 a kůrovcová 11 903 m3. Jsou to prakticky jen desetiny hodnot proti minulým dobám, kdy se říkalo, že jedině tvrdými lesnickými zásahy a těžbou je možno bojovat proti kůrovci. A ejhle – je v Národním parku Šumava nějaká kůrovcová kalamita? Není. Prostě je to tak, příroda si pomáhá ve většině případů sama. Samozřejmě, hospodářské výnosy z lesa budou mnohem nižší, ale hospodářské vytěžování vlastních ekosystémů není smysl národního parku.

Bezzásahovost, ponechání přírodě sobě samé tedy smysl má. Podívejme se k sousedům na NP Bavorský les, který je naším starším bratrem – byl založen roku 1971, tedy o dvacet let dříve než šumavský park. Příroda je tu na velkých částech parku, konkrétně na 75 % staré části parku, ponechána sobě samé. Nedávno zhodnotil situaci ve staré i rozšířené části parku na symposiu v městě Regen státní ministr Bavorská Werner Schnappauf: „Život znamená neustálou změnu, smrt i zrození nového. Obojí patří dohromady. Je třeba, abychom na kousku naší země nezasahovali do koloběhu stvoření. Abychom tu odevzdali přírodu přírodě. Konkrétně jde u obou bavorských národních parků (Národní park Bavorský les a Národní park Berchtesgaden) o pouhých 0,6 % plochy Bavorska. Nabyté zkušenosti z chování lesních ekosystémů v těchto parcích budeme předávat dalším generacím. Vyžaduje to však naši odvahu a rozhodnost. Národního parku Bavorský les (NPBL) si ceníme. Jde o mezinárodně uznávaný park Německa, oceněný i Evropským diplomem kategorie „A“ pro národní parky. I díky němu se dostalo do regionu 190 mil. euro. Je třeba, abychom starou i novou část NPBL brali jako jeden celek. V nové části je jen 13 % bezzásahového území, a to je málo. Brzy by se mělo – dle znění bavorského a spolkového zákona o ochraně přírody – dosáhnout 50,1 % celkové bezzásahovosti, i když pro mezinárodní uznání parku je nutných 75 %. Na tuto výměru je vázán i Evropský diplom. A my chceme mít toto mezinárodní uznání pro celý park: je to cíl bavorské vlády!“

Poučme se z tohoto jednoznačného politického postoje, poučme se ze stability a trvalé vize NP Bavorský les, která směřuje k rozumnému rozšíření bezzásahovosti ve spolupráci s obcemi, poučme se i z vůle bavorské vlády a nedělejme z NP Šumava ani hospodářský les, ani území zákazů a totální divočiny. Šumava potřebuje kompromis.