Ad: V. Just: Šumava, blokáda a média

Ad: V. Just: Šumava, blokáda a média
Author	Čestmír Hofhanzl
Date	1999-09-16
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Čestmír Hofhanzl, biolog, vedoucí útvaru ředitele Správy Národního parku

polemika (Salon č. 131, Právo 26. 8. 1999) Článek Šumava, blokáda a média je ukázkou, jak nemá vypadat seriózní publicistika. Citát: "Léčit prales motorovou pilou je možné, ale po takové kůře už to nebude prales, nýbrž hospodářský les...". - Na Trojmezí jsou cenné smrkové porosty, hovořit o pralese ale nelze. Ještě počátkem století se na hřebeni páslo a výběrným způsobem i těžilo. Proti lýkožroutu smrkovému se zde zasahovalo po celou dobu a naposledy ještě před třinácti roky. Slova: " Léčit prales motorovou pilou", stejně jako "Přežil Schwarzenbergy, přežil nacisty i komunisty. Přežije klausovsko-zemanovský kapitalismus?", jsou líbivá, rádoby vtipná demagogie, nedůstojná vážnosti tématu. "Kdo chce mít budoucnost Šumavy v rukou současného managementu jako na dlani, toho zvu na výlet nedávno vyholenou Malou Mokrůvkou..." Ano, návštěva těchto míst je velmi poučná k pochopení toho, co se na Šumavě odehrává a o co se hraje. "Pověra č. 1 - Na Šumavě jde o kůrovce, smyslem existence NP se stal boj proti němu" - Management nikam "chytře" nepřeváděl pozornost, aby mohl těžit. Na Šumavě hoří, a když hoří stodola, asi nemá velký smysl dělat nová vrata. Nejdříve se musí hasit, aby bylo vrata kam zasadit. Těžba souší je pitomost, když už se V. J. nemá čeho chytit. Kolem dokola opakované báje o premiérovi Stoibrovi v Bavorském národním parku, jak dal přírodě zelenou, jsou jinak. V 80. letech byl v Německu po polomech velký nadbytek dřeva. Stát vyplácel vlastníkům lesa dotace, aby dřevo drželi na skladě a velkou nabídkou na trhu nestrhali ceny dřeva. Stoiber udělal gesto a tehdejšímu řediteli BNP Biebelrietrovi umožnil realizovat jeho ničím nepodloženou ideu, že ve střední Evropě v dlouhodobě člověkem ovlivněném prostředí si les poradí sám. Příroda si poradila, většina smrkových porostů původního Bavorského parku je suchá. "Pověra č. 2: Zatímco odborná přírodovědecká veřejnost je rozpolcena, u Plešného jezera proti sobě stojí lesní hospodáři a mladiství radikálové, přičemž oběma jde o dobro Šumavy" - Zásadní nepravda. Současné vedení Národního parku Šumava, ač se to zdá být při současné obecné demoralizaci divné, vzalo zodpovědnost za svěřené území. Dělá jen to, co by poctivý úředník a odborník měl dělat. Trvá na své zodpovědnosti a znalostech. S lidmi, kteří vedou DUHU, jsem měl jako poslanec a biolog co do činění roky. Když se stane jakákoli idea ideologií a přestane se hledat objektivní pravda, je to neštěstí a nejkratší cesta ke zneužití. Lidé, kteří toto hnutí vedou, mi velice připomínají raný bolševismus. Nejde jim o tzv. "dobro Šumavy" - cituji. Vladimír Just píše: "Správa zasahuje všude tam, kde je ještě zdravé dřevo."Osm let jsem v parlamentu imédiích jasně pojmenovával zneužití české lesní transformace i její hlavní aktéry. Současná mediální šaráda kolem kůrovce na Šumavě i nešťastní herci na Trojmezi jsou součástí té hry. Jde o dřevo na Šumavě a jedinečnou polohu na hranici s Německem a Rakouskem. O pozemky u Lipenské nádrže. Suché lesy na Trojmezí a Smrčině budou v příštím dějství této hry důkazem neschopnosti ochrany přírody a nekompetentnosti vedení parku. "Pověra č. 3: Parku nejde o zisk, vždyť pokácené stromy zůstanou v lese! Skutečnost: Kdyby parku nešlo o zisk až v prvé řadě, nechával by ležet stromy i ve 2. zónách..." - V. Just počítá s tím, že lidé neuvažují v souvislostech - národní parky jsou udržovány z daní, a tedy i z jejich peněz. Povinností správců takové instituce je v možnostech, zachování účelu, ke kterému byl park zřízen, i zodpovědně hospodařit a šetřit kapsu daňových poplatníků. Řeči o "holinách, objednaných vichřicích, zpeněžovaných lapácích" bez konkrétního vysvětlení souvislostí jsou jen pokračováním hry, ve které Vladimír Just již roky hraje prvního milovníka. Dosvědčuje to slovy uvádějícími další dějství: "Nelze vyloučit, že tutéž strategii chce nyní management použít i pro prvé zóny." Názory na postup proti kůrovci nejsou rozpolcené, jen mediálně se vytváří takový obraz. Zeptejte se odborníků, kteří o lese a přírodních procesech něco vědí a ještě nerezignovali, co vám odpoví. Stejné platí o opakovaném citování ústavů, univerzit a kapacit. Z pěti lesovědců jsou lesníci tři a jejich aktivní účast na výzvě k blokádě zváží lesnická historie. Vůbec bych nechtěl být v jejich kůži, čas je nemilosrdný soudce. Čas zváží, k čemu uvedení pánové inešťastná děcka na Trojmezí posloužili, cituji z Výzvy k blokádě: "... Tam, kde technokratické myšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto k mírumilovné blokádě..." - Česká republika má svoji vládu, parlament, dokonce i zákony. Stalo se však normou, že se rozhoduje jinde. V 50. letech se tehdejší komunistická věrchuška nechala přímo řídit z Moskvy. Systém se pomalu měnil, postupně přebírala moc ve státě ekonomická a státně-bezpečnostní technokracie, která nefigurovala v čele státostrany a jejího ústředního výboru. V čele aparátu i ve vládě byly jen převodové páky - ty nesly před historií skutečnou zodpovědnost. Sametová nerevoluce umožnila přetransformování těchto způsobů a struktur za pomyslný předěl konce komunismu v Čechách. Ctižádostivci a moci chtiví občánkové si zvykli na pohodlí míti vše, bez stínu veřejné odpovědnosti. Osm let jsem zevnitř parlamentu mohl pozorovat, jak se propojují nové velké peníze s politikou. Máme pluralitu stran. Jsou pevně ukovány v postroji závislosti na nelegálních strukturách. Pro obě strany to v jistém smyslu zatím bylo a je pohodlné. Důsledkem je bezbřehá korupce, hospodářský úpadek a demoralizace společnosti. V reakci na tuto patovou situaci se objevují občanské iniciativy, které shromažďují nespokojence, zatím ve své většině upnuté na svůj osobní nebo úzce specializovaný zájem, neochotné a často neschopné chápat věci v širších souvislostech. Takové iniciativy je možné použít a zneužít při vhodné manipulaci jako nástroje proti idejím, o které usilují, a k diskreditaci samotné občanské angažovanosti. Je pravda, že perem lze velmi obtížně porazit strom. Stejná a drsná pravda je, že perem lze připravit a postavit širokou dálnici k totalitě a diktatuře, historie je toho svědkem. V našem případě Vladimír Just staví cestu ke zničení Národního parku Šumava, kdy novým "ekologickým správcům a hospodářům na Šumavě" půjde především o dřevo a excelentní polohu na hranici s Německem a Rakouskem. Nemyslím si, že Vladimír Just hledá objektivní pravdu, ale že pomáhá udržovat Českou republiku na způsobech dobře známých ze 70. a 80. let.