Alois Pavličko: Holiny jsou horší než uschlý les

Alois Pavličko: Holiny jsou horší než uschlý les
Author	Josef Kejha
Date	2004-02-06
Source	Plzeňský deník
Genre	tisk
Respondent	Alois Pavlíčko

Novým ředitelem Správy národního parku Šumava je od počátku letošního roku dvaačtyřicetiletý Alois Pavlíčko. Odborník na ochranu přírody a krajiny vystřídal na tomto postu Ivana Žlábka, který stál v čele parku od roku 1994, tedy skoro deset let.

• Pane Pavlíčko, v jakém stavu jste k 1. lednu převzal od svého předchůdce šumavský národní park? Čím se může pyšnit a čím nikoli?

Pozitivní byly určitě některé investice, které se týkaly zaměstnanců parku, zejména řešení jejich bytové otázky. Rovněž na opravy cest a řadu dalších projektů je možné úspěšně navazovat. Některé negativní věci, na které narážím od svého nástupu, jsou spíše interního charakteru a nechci je hodnotit. Současně tak hodnocení svého předchůdce, to je záležitostí zřizovatele – ministerstva životního prostředí.

• Spočítal už někdo rozsah holin vzniklých během posledního desetiletí? Jak na vás působí dnešní letecké záběry Šumavy?

Celkově se dá rozsah určitě spočítat a někde spočítán je. Odhadem jde o víc než jeden tisíc hektarů. Pro vaši informaci, ročně se v poslední době těžilo sto dvacet tisíc kubíků dřeva a více – bez kalamitních těžeb. Takže se jedná pochopitelně o tisíce těžených hektarů, ale ne na všech vznikaly holiny. Letecké záběry zde mají obrovskou vypovídací hodnotu. Sám je použiji k hodnocení dřívějších činností v NP.

• Odpůrci Ivana Žlábka hovoří nelichotivě o národním parku jako o etiketním podvodu a tunelu na dříví. Právem?

Pokud vycházíme z mezinárodních kritérií, která jsou jasně dána, tedy že se jedná o druhou kategorii IUCN, do které byl tento park od svého počátku zařazen, tak bychom pochopitelně sdíleli podobný názor. Všechno však není vždy jednoznačné a černobílé.

• Mimochodem, zůstává Ivan Žlábek nadále v parku v jiné funkci?

Ministerstvo přistoupilo k jeho odvolání, ale tím jeho pracovní poměr neskončil. V současné době vykonává na útvaru lesa funkci inspektora – asistenta a není tudíž v žádné řídící funkci.

• Dá se vůbec ještě objektivně zjistit, kolik dřeva se z parku ztratilo? Pokud vím, policie všechna podaná trestní oznámení odložila, včetně případu tajemné helikoptéry, která přepravovala kmeny z nepřístupných míst. Hodláte za tím udělat tlustou čáru?

Při svém nástupu jsem deklaroval, že pokud získám důkazy o rozkrádání státního majetku, tak učiním potřebná opatření vedoucí případně až k trestní odpovědnosti. V současné době prioritně nevyhledávám odpovědi v těchto záležitostech, ale na druhou stranu také nejsem spokojen se stavem věci. Potřebuji ještě několik kontrol, které budou postupně provedeny. V současné době také probíhá audit, který se týká hospodaření a některých investičních akcí a který zajistilo ministerstvo životního prostředí. Vycházet mohu až ze zjištěných výsledků.

• Zatímco jinde ve světě bývá národní park pro obyvatele přilehlých lokalit požehnáním – ekonomickou výhodou – tady se lidé v duchu české tradice rozhádali. Jak chcete tuto atmosféru změnit?

Národní park není elementem, který tady bude vyvolávat konfrontaci. K tomu směřují i mé veškeré kroky. Napomůže lepší komunikace, větší otevřenost směrem k obcím, vyříkání si problémů a jasné stanovení mantinelů. Odmítám ale, že národní park je oním jediným sociálním elementem, který tady bude zvyšovat zaměstnanost. Někdy nabývám dojmu, že by měl národní park řešit sociální i další politiku obcí. Od toho tu národní park prvoplánově není. Může však nepřímo napomáhat uvedeným věcem, podporovat některé aktivity, ale spasitelskou roli plnit nemůže a ani mu nepřísluší.

• Souhlasíte, že by Šumava měla žít především z tzv. měkké turistiky?

Je to jedna z dalších funkcí národního parku. Teď zde máme zimu a Šumava je přímo ideálním místem pro provozování běžecké turistiky. Park pro to udělá maximum. Potom není problémem, aby se lidé ubytovávali v kapacitách, které mají k dispozici obce a soukromí podnikatelé. Nepředpokládám ale, že by se vlastní Šumava měla rozvíjet směrem k budování obrovských komplexů – třeba sjezdových areálů –, které jsou ekonomicky diskutabilní a v jiné dimenzi. V trochu jiné pozici a charakteru je na Šumavě Železnorudsko se stávajícím lyžařským areálem. Je to přirozené centrum, které je dnes už vytěžováno a také přímo propojeno s bavorským areálem na Velkém Javoru. I zde jsou však určité krajní limity.

• Má podle vás logiku pokutovat neukázněného turistu za vstup do zakázaného území, kde současně operuje těžká technika?

Logiku to z lidského hlediska nemá, ale je to o výkonu rozhodnutí. Pokud je vydáno rozhodnutí, že tam smí těžká technika a další rozhodnutí, že fyzická osoba ne, je to o posuzování jednotlivých rozhodnutí a při porovnání to může být vnímáno jako chyba. Celý problém je spíše o tom, aby si orgány, které povolení vydávají uvědomily, že tam těžká technika nepatří, pokud tam nepatří i turista.

• Uvažujete o scelení 1. zón parku, kde je příroda ponechána jen sama sobě, bez zasahování člověka? V jakém časovém horizontu by mohlo vzniknout ucelené území?

Tyto zóny jsou dnes rozdrobeny a je jich více než sto. Nesouhlasím ale, že nejsou v uceleném území. Ucelené území již dnes existuje. Takzvané slučování není o tom, že se 1. zóny parku plošně pospojují navzájem. Tak tato otázka nestojí. Jde o pečlivý výběr a přípravu některých navazujících částí. Dnes máme 135 prvních zón a možná budeme rádi, když se dostaneme třeba na padesát. Jde o určitý vývoj, není to záležitost ze dne na den. Projednávání bude probíhat na bázi správních území, to znamená obce, ke které zóna přísluší. A pokud bude navržena některá část, která splňuje biologické požadavky, tak o tom budeme mluvit se všemi zúčastněnými. Dávat si dopředu po jednotlivých rocích nějaká procenta, to dost dobře nejde. Pracujeme s biologickým materiálem a příroda nemá tato měřítka. Já budu rád za každé životaschopné procento přírodních procesů. Současně mohu říci, že to bude zodpovědný a postupný výběr se zpětnou vazbou.

• Má Šumava i většího nepřítele, než je mediálně nejznámější brouk?

Nepřítel je v nás samých. V úhlu pohledu, vnímání horstva, ve kterém se snažíme žít a nějak jej využívat. Řada problémů vyplývá z našeho chápání světa, krajiny, která nás tady obklopuje.

• Jste příznivcem tzv. bavorské cesty? Suchý les, kde až po letech vyroste nová přírodní vegetace, má u nás zatím víc odpůrců než příznivců...

Od kolegů z Bavorska se mnoho věcí můžeme naučit. Dokážu si řadu z nich představit i u nás. Vždy ale říkám, že máme trochu odlišné podmínky, tedy že zde nemusí vždy a všechno platit, co tam. Pro mě je horším stavem věci holina, do které budu vnášet nové sazenice, než třeba uschlý les, který může fungovat jako akcelerátor nového s dalšími funkcemi. Je to otázka nazírání na určité problémy a nelze to vždy paušalizovat.

• Do jaké míry může mezinárodní pověst parku ovlivnit přísun peněz z evropských dotací?

Mezinárodní kredit bude důležitý zvláště po vstupu do Evropské unie. Je to o určité klientele i navazujících finančních vztazích. Dnes ale narážíme na problém, že evropskou legislativu, která se týká ochrany přírody, nemáme zahrnutu do našeho práva. Takže v tom vidím mnohem zásadnější problém. Novela zákona o ochraně přírody byla vloni poslanci odmítnuta a současně s tím i některé pojmy, které naše legislativa „de jure“ nezná a nemůžeme s nimi pracovat. Ztrácíme tak možnost, jak získávat podpůrné prostředky na určité činnosti, vykonávané ve prospěch ochrany přírody a krajiny.

• Kam jezdíte na dovolenou?

Rád navštěvuji místa, která souvisejí s poznáváním ekosystémů a to bez ohledu na vzdálenost. Za poslední dva roky jsem byl i v Mongolsku, vloni na Pamíru... Projel jsem řadu národních parků, i ve světě. Pokaždé se ale rád vracím na Šumavu, neboť tu mám své kořeny. Když třeba měsíc nevnímám vůni podmáčených smrčin nebo se neprojdu bosou nohou rašeliništěm, cítím se nesvůj a o něco ochuzen.

Profil

Ing. Alois Pavlíčko, PhD. rodák z Prachatic (*1961), kde bydlí dodnes – absolvent agronomické fakulty Jihočeské univerzity se zaměřením na ochranu a tvorbu krajiny, na katedře ekologie absolvoval i postgraduální doktorandské studium – devatenáct let pracoval na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Prachaticích, v roce 2001 se stal zmocněncem ministra životního prostředí pro soustavu NATURA 2000 – v závěru loňského roku vyhrál výběrové řízení ministerstva životního prostředí a k 1. lednu 2004 byl jmenován ředitelem Správy národního parku Šumava se sídlem v jihočeském Vimperku – ženatý, otec dvou dětí

Národní park není elementem, který tady bude vyvolávat konfrontaci. K tomu směřují i mé veškeré kroky.

Pokud získám důkazy o rozkrádání státního majetku, tak učiním potřebná opatření vedoucí případně až k trestní odpovědnosti

Takzvané slučování není o tom, že se 1. zóny parku plošně pospojují navzájem. Tak ta otázka nestojí.