Bavorský les, starší bratr Národního parku Šumava

Bavorský les, starší bratr Národního parku Šumava
Author	Václav Míka
Date	2006-10-06
Source	Haló noviny
Genre	tisk
Respondent

Bavorská část Šumavy (v SRN se Šumava jmenuje Bayerischer Wald, tedy Bavorský les) je českým turistům stále málo známá. Snad až na Velký Javor, který leží u hranic s ČR a je relativně dostupný i pro pěší. Přitom v Bavorském lese je řada dalších míst, která stojí za vidění. Týká se to především oblasti Národního parku Bavorský les (NPBW), který navazuje na český Národní park Šumava (NPŠ).

Pamatují i na Čechy

Nejvíce navštěvovanou částí NP Bavorský les je oblast tzv. jádrové zóny, zahrnující z přírodního hlediska nejcennější lokality. Většinou se rozkládají v blízkosti hranice s ČR a jsou tedy i pro české návštěvníky poměrně dobře dostupné. A to jak autem, tak vlakem a autobusem.

Návštěvu této části parku je vhodné zahájit v informačním centru v obci Neuschsnau. Jde o jednoduchou, převážně dřevěnou stavbu nesoucí označení „Hans Eisenmann Haus“. Čeští turisté k cestě sem mohou využít ekologický autobus, který odjíždí z hraničního přechodu Bučina v pravidelných intervalech.

Českého návštěvníka může překvapit velikost informačního stánku a množství trvalých expozic. Informačních centrum podobně velkého rozsahu totiž v NPŠ není. V malém promítacím sále je na požádání možné zhlédnout asi čtvrthodinovou sérii diapozitivů z NPBW s výkladem v češtině. K dispozici jsou letáčky s mapkami nejvyhledávanějších turistických tras. Většina z nich je také v češtině. Převážná část prostor je ale věnována šumavské přírodě. Za pozornost stojí například možnost prohlédnout si pod drobnohledem kousek hlíny i s jejími maličkými obyvateli. Nebo exemplář asi metr vysokého smrčku, který je ovšem starý 120 let. Kdo tomu nevěří, může si pod mikroskopem prohlédnout vzorek z jeho kmene – letokruhy jsou široké sotva jeden milimetr. Nízký vzrůst stromků byl způsoben půdou chudou na živiny. Zejména v případě špatného počasí turisté ocení možnost využít bezplatných služeb malé knihovny. V její nabídce jsou převážně knihy o zdejší přírodě, botanické atlasy atd. Zájemci si mohou vypůjčit knihu oproti složení zálohy deset eur. Vrátit ji ale musí ještě týž den. Infocentrum je otevřeno denně od 9 do 17 hodin.

U infocentra se rozkládá malé arboretum s rostlinami, vyskytujícími se v tomto regionu a také výběh, v němž žiji zástupci zdejší fauny.

Odpadkové koše nejsou ani u bistra

Nedaleko odsud stojí další dřevěná stavba. Jde o bistro s občerstvením. V nabídce jsou sendviče, hamburgery, párky i dva druhy pizzy. Jídlo je servírováno na porcelánových, nikoliv na plastových talířcích, jak je zvykem u nás. Ani kávu tady nedostanete v plastovém kelímku, ale v porcelánovém hrnku. Důvodem je nejen ochrana životního prostředí, ale i to, že nikde v okolí není jediný odpadkový koš. Místo nich jsou tu jen nápisy. Vyzývají turisty, aby si odpadky odvezli domů. Zajímavé je, že Bavorsko (národní park spravuje zdejší zemská vláda) je jednou z nejbohatších zemí v celé SRN. A přitom šetří i na odvozu komunálního odpadu. A nejen na něm. Infocentrum a bistro odděluje poměrně frekventovaná silnice. Kvůli velkému provozu zde byl zřízen přechod se semaforem. Světla se ale rozsvítí teprve po zmáčknutí tlačítka umístěného na sloupu. Po několika desítkách sekund opět zhasnou, pokud ovšem tlačítko nestiskne další chodec. Tady by se mohli inspirovat správci dopravní signalizace v českých městech. Jen u nás v Plzni znám řadu přechodů řízených semafory, kde by se takto daly ušetřit nemalé peníze.

Mladší sourozenec Boubínského pralesa

Ze zastávky u infocentra v Neuschsnau odjíždějí autobusy, poháněné zemním plynem, v pravidelných intervalech na parkoviště pod Lužným. Rozsáhlé plochy suchého lesa v okolí této šumavské hory působí dost depresivně, zejména když je obloha zatažena nízkými šedými mraky. Při pozornějším pohledu jsou mezi mrtvými stromy vidět místa s přirozeným zmlazením.

Většinou jde o smrčky a jeřáby, v nižších polohách, například v okolí parkoviště pod Lužným, jsou vidět i buky a břízy. Čím vyšší nadmořská výška, tím jsou stromky nižší. I když to tak na některých místech nevypadá, mladých stromků je prý dostatek. V okolí Lužného, kde je nejdrsnější klima, je jich ještě více než v původním, uměle vysázeném a nyní suchém lese. Přesto ale existuje silný tlak veřejnosti na vysazování mladých stromků. Odborníci z národního parku ale mají v ruce silný protiargument. Nedaleko obce Spiegelau je zřízena 1,2 km dlouhá „Stezka duše“ (Seelensteig), vedoucí pralesovitým porostem. Před 50 lety se rozhodlo, že se na ploše o rozloze přibližně 100x400 metrů nechá les samovolnému vývoji. Jde tedy o jakousi mladší obdobu našeho Boubínského pralesa. Okružní stezka je vedena výhradně po dřevěném chodníku ve výšce asi 50 až 100 cm nad zemí. Vedena je i nad spadlými kmeny. To proto, aby pohyb lidí okolní přírodu ovlivňoval co nejméně.

Příchozím se zde naskýtá pohled na skupiny vysokých suchých stromů, pod nimiž vyrůstají mladé stromky tak hustě, že vytvářejí neproniknutelné „houští“. Některé rostou přímo z polozetlelých padlých kmenů. Zajímavý je pohled na mohutný kmen 350 let starého smrku, jehož kůra je proděravělá drobnými otvůrky. Jde o důkaz napadení obávaným kůrovcem. Zdravý strom se škůdce zbaví tak, že jej zaleje vlastní mízou. Jenže vůně mízy přiláká další brouky. Pokud je strom oslabený, nebo pokud je brouků příliš mnoho, umírá. Zda přežije i tento letitý velikán, bude jasné nejpozději v příštím roce. Ale nevypadá to pro něj dobře – na zemi pod ním leží čerstvě opadané zelené jehličí.

Příslušnost k parku přitahuje

Lidé žijící v Národním parku Bavorský les jsou v převážné míře závislí na turistickém ruchu. Typickým příkladem je třiapůltisícove městečko Hohenau. „Máme tady málo podniků, jde spíše o malé firmy. Většina našich obyvatel žije z turistiky,“ říká starosta Eduard Schmid. Když NPBW v roce 1970 vznikal, nevěřil, že lidem žijícím na jeho území přinese prosperitu. Pochybnosti zesílily, když v polovině 90. let začaly kvůli kůrovcové kalamitě hromadně usychat lesy v okolí Lužného. „Rozpory přináší fakt, že když kůrovec napadne les soukromého vlastníka, musí proti němu ihned zasahovat. Kdežto když napadne kůrovec les v národním parku, kromě okrajových zón se nic neděje.“ Okrajové zóny byly zřízeny kvůli tomu, aby se kůrovec nedostal do soukromých lesů, široké jsou zhruba 500 metrů. Postupem času se ale značná část obyvatel s existencí parku nejen smířila, ale vnímá jej veskrze kladně. NPBW je totiž něco jako dobrá obchodní značka. Obce ležící na jeho území zviditelňuje, v důsledku toho přináší více turistů, a tím i peněz provozovatelům ubytovacích služeb. I když i zde část lidi vnímá odumírání lesů kvůli kůrovcové kalamitě jako problém.

Množství návštěvníků postupně klesá

Největší boom turismu zažilo Hohenau na začátku 90. let, kdy zde každoročně přenocovalo až 60 000 lidí. Velkou část z nich tvořili turisté z bývalé NDR, kteří sem přijížděli zejména ze zvědavosti. V poslední době zažívá zdejší oblast, podobně jako celé Německo, pokles návštěvnosti. Důvodem je horší ekonomická situace většiny obyvatel a výrazně zlevnění leteckých zájezdů na Mallorku. „Celkový počet turistů se zvyšuje, ale zůstávají kratší dobu. Místo 10denního pobytu u nás pobývají jen sedm dní,“ stýská si starosta. V roce 2005 tento úbytek činil tři až pět procent. Letos pokles ubytovaných pokračoval, oproti loňsku asi o další čtyři procenta. Schmid připouští, že část místních podnikatelů kvůli klesající návštěvnosti musela skončit. Na nárůstu nezaměstnanosti se to prý ale příliš neprojevilo, protože šlo většinou o lidi nabízející ubytování ve vlastním domě.

Ukončit podnikání prý museli ti, kteří nabízeli služby na dostatečné úrovni. Ve snaze zastavit pokles návštěvnosti obec vybudovala rybník a v jeho blízkosti hřiště pro plážový volejbal. Nové atrakce využívají lidé z širokého okolí. I když se to může zdát nepravděpodobné, ubytovávají i české turisty. Není jich prý mnoho, ale čas od času se zde objeví. Není divu, ceny ubytování se zdají být i pro Čechy celkem příznivé. Například ubytování v jednom rodinném domku se sprchou, WC, televizí se satelitem, balkónem, kuchyní a dvěma ložnicemi stojí 26 eur pro dvě osoby a den, každá další osoba už platí jen pět eur za den.

Turisté se vracejí, chtějí vidět prales

Na území, které bylo vyhlášeno národním parkem v roce 1970, se do přírodních procesu nezasahuje na třech čtvrtinách jeho plochy. Jde o tzv. bezzásahovou zónu. To znamená, že se zde nekácejí stromy ani v případě kůrovcové kalamity. Právě existence bezzásahových zón a současné přemnožení kůrovce je příčinou vzniku rozsáhlých ploch suchého lesa. Obavy zdejších lidí, že suchý les turisty odradí, se ale ukázaly jako neopodstatněné. Navíc starosta Hohenau tvrdí, že rychlý postup přirozeného zmlazení překonal očekávání. Řada turistů sem tak přijíždí pozorovat postupnou přeměnu původního hospodářského, nyní suchého lesa, na les přírodě blízký. „Přijedou se podívat letos a pak po několika letech znovu, aby viděli postup obnovy,“ říká Schmid. Možná i kvůli tomu není v této části Bavorského lesa pokles turismu tak výrazný jako v nové části parku.

I v Bavorsku obavy obcí

Oblast Bavorského lesa, rozprostírající se na území přibližně od Roklanu k Železné Rudě, byla připojena k NPBW v roce 1997. V této nové částí parku zaujímá bezzásahová zóna jen 11 % jeho celkové rozlohy. Do 30 let, tedy do roku 2027, by se ale měla zvýšit také na 75 %. Původně naplánovaný harmonogram postupného rozšiřování se ale musí přepracovat. Důvodem je odpor obce Lindberg. Vedení parku tuto komplikaci konzultovalo se Světovým svazem ochrany přírody (IUCN), který bavorskému parku udělil nejvyšší hodnocení kvality ochrany přírody. Odborníci z IUCN souhlasili se změnou harmonogramu. Nicméně trvají na původní lhůtě, tedy ze do roku 2027 bude muset i v nové části parku tvořit bezzásahová zóna 75 % rozlohy, tedy stejně jako ve „staré“ částí parku.

I když je mezi NPBW a českým Národním parkem Šumava řada rozdílů, v tomto směru čelí podobným problémům. Nedůvěře a strachu některých zdejších obyvatel z rozšiřování bezzásahových zón. Obávají se totiž, že se pak tyto oblasti přemění na suchý les. V Bavorsku se ale za stávající koncepci NPBW osobně postavil zemský ministerský předseda Edmund Stoiber (CSU). Vzhledem k tomu, že v Bavorsku má CSU na zemské politické scéně prakticky dominantní postaveni a nezdá se, že by se to mělo v blízké budoucnosti změnit, mohou se lidé z vedení NPBW při plánovaní budoucí podoby parku opírat o „politické zaštítění“. Podobnou politickou podporou se ale současné vedení NPŠ chlubit nemůže. Směřovaní NPŠ se totiž mění ne s každou změnou vlády, ale i jen ministerstva životního prostředí. Někdy ke změnám dokonce dochází i během doby „vládnutí“ jednoho ministra. Tak tomu bylo letos na jaře, kdy na základě politického rozhodnutí bylo přerušeno správní řízení, které mělo rozšířit bezzásahové území ze současných asi 13 % na 20 % rozlohy NPS. Není se proto co divit, že nejen ve službách pro návštěvníky je NPBW ve srovnání s NPŠ o kus napřed. Samozřejmě, zčásti je tento rozdíl dán také rozdílnou ekonomickou úrovní obou sousedních států.