Blokáda

Blokáda
Author	Radovan Holub
Date	2003-08-27
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Na šumavských Pramenech Vltavy nad Kvildou se stala aktuální po rozhodnutí kácet stromy v první zóně parku. Jediná šance, jak podle lesního zákona stromy porazit; aktivisty policejně odtáhnout do zákonem nařízené vzdálenosti. Rozhodnutí je na vedení parku nebo spíš ministru životního prostředí. Ředitel správy parku Ivan Žlábek na ministra opět svalil odpovědnost za všechna kontroverzní rozhodnutí, přestože jim zavdal příčinu. Rozvíří se intenzívní lobbing, protože někteří odborníci jsou se Žlábkem, a někteří proti němu. Aktivisté monitorují okolí pralesa a dřevorubci kácejí zatím jen v okolní druhé zóně, z níž se pomalu ale jistě stává měsíční krajina. Aktivistům sprostě nadávají. Denně se vracejí domů auty, aktivisté jezdí na kolech nebo přenocují ve spacích pytlích. Dřevorubci si myslí, že aktivisté jsou placeni ze záhadných zdrojů a aktivisté se domnívají, že cílem dřevorubců je podřezat co nejvíc kmenů.

„Když nastane požár, musí se hasit“

Kontrola nefunguje, levá ruka neví, co dělá pravá, v NP se kradou ve velkém kvalitní kmeny v nejcennějších porostech, dokonce i helikoptérou. Průšvihy mizí v propadlišti, případně z nich ředitel správy NP obviní ministerstvo. Kůrovcová kalamita se v parku likviduje jako v hospodářských lesích drastickým kácením a holinami. Odborníci se bouří, ale jsou slabí proti argumentu: „Když nastane požár, musí se hasit!“ Až loni byla kůrovcová kalamita úspěšně zažehnána za cenu holin, a díky deštivému létu. Správa parku se náležitě pochlubila. Argument o ústupu brouka potřebuje, jím ospravedlňuje pokácené hektary lesů (kůrovec ustoupil ale i v NP Bavorský les, kde se proti němu vůbec nezasahovalo). Po roce však se nestačíme divit: kůrovcová kalamita je tu znovu, v nejcennějších porostech, odkud byl loni vyhnán! Chytří lesníci a vědci překvapeni nejsou: kůrovec je součást ekosystému, je to zdravotní policie vyslaná na oslabené smrky, na uměle vysazené smrkové porosty z mnohdy nepůvodních semen. Obětí se stávají i některé původní porosty, vystavené stresu z přemnožení brouka. To se právě děje na Pramenech Vltavy. Lhal mluvčí parku Zdeněk Kantořík, když loni tvrdil, že kůrovec je na Šumavě pod kontrolou? Neříkal pravdu. Musel vědět (nebo mu to měl někdo říct), že dokud jsou na Šumavě smrkové monokultury, budou i kůrovcové kalamity do doby, než vznikne stabilnější smíšený les. Měli mu říct, že na Šumavě se po oslabení porostů holinami budou se železnou pravidelností opakovat větrné a kůrovcové kalamity: vítr z pasek porazí další stovky stromů, a do nich znovu nastoupí kůrovec. Holina se rozšíří a za rok přijde totéž. Kdyby správa parku neztratila v očích ekologů důvěryhodnost, patrně by k blokádě na Pramenech Vltavy letos nedošlo.

Co chrání na Pramenech

Je to málo vzrostlý, nevinný, podmáčený les rostoucí na hraničním rašeliništi necelých 500 metrů od Pramenů Vltavy. Stromy tu rostly pomalu mnohým je kolem sto čtyřiceti let. Většina stromů je nastříkána kulatými značkami lesníků, některé také otazníky. Mnohé značky aktivisté seškrabali. Zbytečně. Kdyby se kácelo, tak z hraničního lesa nezbude nic. Sedím na vývratu a dívám se na holiny na kopcích okolo. Právě o ně jde. Na německé straně stojí až k hranici les. Přízračný mrtvý les plný uschlých stromů. Vytváří sinalý pruh, jakési memento smrti, a dá se podle něj přesně určit, kudy vede hranice. Suché stromy na německé straně, paseky na české. Teď by měla přibýt další. „Podmáčené smrčiny, které se snažíme zachránit blokádou, vytvářejí most mezi lesy na české a německé straně. A ten by teď dřevorubci zbořili,“ vysvětluje Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Opticky nevalný rašelinný les má jednu důležitou funkci: působí jako větrolam. Pokácením vítr lehce dosáhne na původní pralesovité porosty s 300400 let starými stromy v okolí Pramenů Vltavy. Zbytky pralesa jsou krásné, podobně jako prales na Trojmezné, kde aktivisté úspěšně blokovali kácení. Možná jsou za blokádu rádi i někteří pracovníci ze správy parku, i když to otevřeně neřeknou. Na Pramenech se bojuje za něco podobného jako na Trojmezné, ale s větším časovým předstihem. Jakmile se otevře cesta dovnitř pralesa polomům a vichřicím, nastoupí kůrovec a podle dosavadní logiky i motorová pila. A pak, sbohem, pralese! Kácení kůrovcem napadených nárazníkových lesů a pralesů odsuzuje mezinárodní instituce Světového svazu ochrany přírody. U nás, zdá se, je však situace jiná, a snad nebudu daleko od pravdy, když ji nazvu „společenská objednávka“. Starosta Kvildy, a zároveň pracovník správy NPŠ, Václav Hřebek tvrdí, že na naší straně hranice je nepřípustné mít stovky hektarů uschlého lesa jako v sousedním Bavorsku. „Než by vyrostl nový zelený les, tak by nám sem nikdo nejezdil,“ říká. (do menšího NP Bavorský les jezdí každoročně o 750 000 návštěvníků více). Ředitel správy Ivan Žlábek tvrdí něco podobného: „Můžeme se jen těžko smířit s tím, že v tak atraktivní oblasti, jako jsou Prameny Vltavy, budou ještě po několik generací chodit lidé do zcela uschlého lesa.“ Žlábek, jehož krédem při ochraně lesa je „předběhnout přírodu“, tu pojmenoval velmi závažný problém: to, proč se u nás kácí a na bavorské straně ne, je psychologická záležitost. Do hry ve jménu „záchrany lesa“ se vedle rozumných lesníků dostali lesničtí fundamentalisté, kteří mají jednu výhodu: jejich argumenty jsou přesvědčivé: „Nekácíš, nedostaneš výplatu.“ „To, co se děje v Bavorsku, je pršvih, a ředitel jejich parku bude stejně jednou postaven před mezinárodní soud!“ „Suchý les nechceme.“ Jejich názoru se chytne několik spřízněných politiků jako senátor Smutný, kteří jezdí do jinak nepřístupných zón parku lovit zvěř. V mnohých šumavských obcích panuje přízrak chudoby a nezaměstnanosti. Lidé se bojí, že bez těžby lesa nebude obživa. Mají příbuzné ve městech a říkají jim: „Ekologové nám chtějí vzít živobytí! Chtějí, aby tu uschly lesy!“ Lidé ve městech se leknou, protože si dovedou podle většinového obrazu našich hospodářských lesů představit právě jen zelený les. Raději než suchý les unesou mýtinu. Tu konců zpopularizovali malíři devatenáctého století, zpívá se o nich v lidových písničkách, mýtiny jsou jaksi naše, milé a české. Veřejnost je třeba připravit na suchý les. Na bavorské straně to trvalo třicet let. Němci měli největší práci s odůvodněním toho, že strom rostoucí v parku nebude hospodářskou jednotkou a že za něj tedy nebudou peníze. Použili a stále používají argumenty typu: „K lesu patří život, ale i umírání. Pokácení třeba i mýtního stromu je poprava. Dejme lidem šanci sledovat, co dělá sama příroda. Národní park má dávat prostor přírodním procesům. Odumírající a tlející stromy dají vzniknout stabilnějšímu lesu, na který se budou jezdit dívat turisté z celého světa. Výchovou naší veřejnosti se však nikdo nezabýval. Politici věděli, že budou populárnější, když zahrají na tradiční strunu (kůrovec= kácení, případně „je škoda nechávat dřevo tlít v lese“), protože veřejnost ji vezme snáz než argumenty o životě a umírání. Fundamentalističtí lesníci si byli téhle nálady české veřejnosti vědomi. Ministerstvo životního prostředí ztratilo sílu prosazovat v parku koncepci, jako má NP Bavorský les. Ministerští dobře věděli, že cesta přírodního vývoje je dlouhodobá, a že při sebemenším nezdaru přírodní koncepce mohou přijít o práci. Vznikl začarovaný kruh, kvůli němuž se teď ekologicky zaměřená část české veřejnosti tak bouří. Naproti symbolickému pramenu Vltavy je zřízen informační stánek Hnutí Duha a mezi stromy je natažen nápis: Nekácejte prales Pramene Vltavy! Trochu manipulativní nápis, protože na prales ještě nedošlo. Duháci turistům vysvětlují: „Lesníci tu chtějí pěstovat les kvůli hospodářskému užitku, a to v národním parku nejde. Lesníci přiznávají, že vyrubáním lesa nezabrání rozšiřování kůrovce, který sem nalétává ze schnoucích bavorských lesů. Chceme dát šanci přírodě.“ Turisté jsou kupodivu vstřícní, vstřícnější než na Trojmezné. Mají prakticky jedinou pochybnost: „Je cesta přes suchý les správná?“ Ekologové odpovídají: „Ano, stromy samovolně popadají a zetlí, a tak se dostaneme k mnohem stabilnějšímu lesu než cestou holin.“ „Kůrovec má v přírodě protihráče a jakmile se přemnoží, tak ho likvidují.“ Nebo: „Národní park je šance na unikátní divočinu mezi Mnichovem a Prahou.“ Občas dojde i na argument: „Liberalisté chtějí svobodu k neomezené spotřebě na planetě s omezenými zdroji.“ Lidé to berou. Dobrá polovina návštěvníků podepisuje „Petici za zachování NP Šumava a ochranu jeho přírodních hodnot“ na recyklovaném papíře. „Lidé jsou k nám vstřícnější, než byli, od blokády Trojmezné se zvýšilo povědomí co je to národní park, a také nejsme přivázáani ke stromům. To mnoho lidí považuje za projev násilí,“ vysvětluje jeden aktivista. A na rozdíl od Trojmezné se zdá se, že na Pramenech Vltavy jsou ke kácení vyznačeny stromy čestně (na Trojmezné byla dobrá polovina stromů zdravá) a kromě jedné výjimky se tu nekradlo (na Trojmezné dřevorubci padlé stromy rozřezali, přetáhli do druhé zóny, aby je bylo možno odvézt a zpeněžit). „Myslejí to ti aktivisté dobře,“ říká si pro sebe starší paní, která na Prameny Vltavy přijela na kole. „Ale nemají žádnou moc a bez moci a peněz se v tomhle našem zkorumpovaném státě neprosadí nic!“ obrací se ke kruhu lidí, který pozoruje dění u infostánku. Duháci mně půjčili jízdní kolo, abych se dostal kus za Prameny Vltavy směrem k Modravě. Kolo je staré, na řídítkách je obrázek Panny Marie s děťátkem. Cesta kolem Černé hory už není asfaltka jako k Pramenům Vltavy, ale pokrytá travou a kameny. Vede bývalou pasekou, kterou se podařilo zalesnit a která je chloubou místních lesáků. Vysadili tu jen odolné druhy smrku, jeřáby, vidět je i buky. „Je to zóna 2a, a celkem brzy bude moct přejít do režimu první zóny,“ říkají lesníci. Podle ekologů se tak pouze oddálí návrat k přírodnímu lesu o dalších 100300 let. Najednou se otevírá neuvěřitelný pohled: masa uschlého lesa na severních svazích německých kopců, tu řidší, tu hustší pásmo kostlivců a tráva pod nimi. Jako by někdo namaloval hrůzné kulisy. (Někteří naši lesníci argumentují, že na severních stranách Národního parku Bavorský les k obnově přírodního lesa nedojde. Němečtí odborníci říkají, že dojde zrovna stejně jako na jižních svazích, ale později). Naproti nim obrovská holina na české straně, krajina po bitvě s pahýly a tisíci pařezů. Po rozsáhlém kácení, padnou další pásy lesa. Padlé kmeny vytahuje lanovka hlubokou rýhou ke složišti klád. Byznys s mýtinami je výnosný.

Mýdlová opera s broukem

Diváka této zvláštní scenerie napadá jedno: tady to nebude nikdy fungovat, dokud se nesjednotí ochrana přírody na české a německé straně. Ředitel NPŠ to musel vědět, když v roce 1995 zmenšoval a rozkouskovával tehdy ještě celistvou první zónu. Mít na bavorské straně první (jádrovou) zónu podél hranic s ČR a zrcadlově proti ní druhou (hospodářskou) zónu, je očividný nesmysl. Ivan Žlábek musel vědět, že smrková monokultura na české straně nemá šanci se ubránit. Každoročně byly inscenovány obrovské mediální boje s kůrovcem, které dle mluvčího Kantoříka pravidelně končily zdoláním brouka. Jen mýdlová opera. Les ve vyšších polohách sousedící s Národním parkem Bavorský les, nezachrání ani sám pánbůh snad kromě ojedinělých ostrovů odolného přírodního lesa a pralesů. Ústup smrku ve vyšších polohách Šumavy souvisí s globálními klimatickými změnami. Je otázka, jestli nová, odolnější populace stromů vznikne na holině (česká cesta), nebo pod ochranou suchých stromů (bavorská cesta). Bylo už jasně prokázáno, že nestabilní porosty vznikly právě na holinách. Zdravý les musí vzniknout náletem pod ochranou mateřského porostu, ať živého, nebo suchého. Se statutem národního parku je slučitelná pouze cesta bavorská. Kácení na Pramenech Vltavy bude mít smysl maximálně do půli října, kdy nová generace kůrovce vyletí z napadených stromů. Duháci to vědí. Jejich hlídky sledují chování dřevorubců. Ti jim nadávají, a zatím kácejí jen ve druhé zóně na svazích Stráže. Jakmile přijdou kácet do první zóny, blokáda bude obnovena. Jaromír Bláha počítá, kolik druhů vzácného ptactva žije v tomto nepříliš hezkém rašelinném lese a kolik jich zpívá v uschlém lese za hranicí. „Na pasece nezpívají,“ říká smutně. Pak zapisuje do seznamu jména dalších středoškoláků, které mu diktuje patnáctiletá Adélka. Přijela z Prahy a těší se, jak při blokádě bude objímat stromy. Chce získat pro myšlenku blokády spolužáky. (Než bylo možné článek zařadit, začalo se prý kácet i v zóně I.první.)