Bude mít park několik pánů?
| Bude mít park několik pánů? | |
|---|---|
| Author | K. Bárta |
| Date | 1994 |
| Source | Šumavan |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Na Šumavě bouří kompetenční spory. Národní park chce rozhodovat o těžbě dřeva, lovu zvěře i turistice.
Velmi zajímavou tiskovou konferenci uspořádala minulý týden ve svém vimperském zámeckém sídle Správa Národního parku Šumava. Ředitel národního parku, ing. Jiří Kec, nejdříve seznámil přítomné novináře i zástupce lesních závodů s novou strukturou řízení Správy NPŠ a pak se již hovořilo o Šumavě. Především však o dokumentu zvaném Plán péče o Národní park Šumava.
Ve své původní verzi vznikl již před rokem a půl a po celou tuto dobu trvalo jeho projednávání, prosazování i obhajování. Zdá se, že úspěšně, protože Plán péče o NPŠ byl v závěru loňského roku schválen, i když jak vyplynulo ze slov pracovníků správy, proti původní verzi je trošku „měkčí” a i tolik diskutovaná „zonace”, tj. zařazení určitých částí Šumavy pod přísná hlediska ochrany, bude ještě přehodnocena. Schválený Plán péče podpořil i starosta Kvildy, Miloš Picek, který na tiskové konferenci zastupoval i nově vytvořený Svaz šumavských obcí. Podle jeho názoru se zájem ochranářů i ekonomický rozvoj měst a obcí v národním parku dá skloubit. Ing. Kec i M. Picek se shodli na tom, že ekonomický rozvoj oblasti bude založený na cestovním ruchu a různých službách poskytovaných turistům. Z tohoto pohledu je také přirozeně ochrana přírodních krás Šumavy v zájmu obcí. Na druhé straně se zdá, že i ochránci si uvědomují, že Šumava se bez turistického ruchu neobejde a vize přírodního království, kam noha člověka nevstoupí, se konat nebude. Šumava bude pro začátek potřebovat velké dotace, ale je jasné, že je dostane, jen když bude pro vládu a banky zajímavá jako jakési divadlo ke koukání, vnímání přírody přetechnizovaným a civilizací zhýčkaným člověkem.
Toto ekonomické pojetí se zdá být ochranářům přijatelnější, když ještě ví, že i turisty „uhlídají”, než dosavadní ekonomické využívání lesů jejich „pleněním”, jak se o těžbě lesních závodů neoficiálně, v kuloárech, vyjádřil jeden ochranář. A tady jsme u jednoho velmi důležitého sporu. Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky, které dosud na tomto území hospodaří, těží dřevo na Šumavě tak, jak jsou zvyklí i jinde tzv. holosečí. Svoje hospodaření obhajují existencí kůrovce i plánem těžby. Odborníci Správy NPŠ mají o těžbě dřeva jiné představy. Vycházejí ze zkušeností Bavorského národního parku, chtějí kůrovce nechat „pracovat” a věří ve vlastní regulaci lesa, který si za čas dá všechno sám do pořádku, omladí se. Ochranáři kůrovce jen uzavřou chemickým postřikem v již napadené zóně. V těžbě chtějí používat jen vyřezávání jednotlivých stromů. Proto, aby mohli realizovat tuto podobu hospodaření v lesích, je nutné převést lesy v národním parku z kompetence resortu lesního hospodářství do kompetence Správy NPŠ.
Kolem tohoto problému se zřejmě rozpoutává největší boj, jehož první fázi dokumentovala tisková konference ředitele Lesů České republiky Jiřího Olivy v Českých Budějovicích, den před tiskovou konferencí národního parku ve Vimperku. Tam, a o den později i ve Vimperku, vyjádřil ředitel Oliva obavy o lesy na Šumavě, pokud o nich bude rozhodovat národní park. Upozornil zejména na hrozbu kůrovcové kalamity. Jako hlavní argument použil finance. Podle jeho slov si nikdo ze Správy NPŠ nedovede představit, kolik bude stát udržování národního parku a kde se na to vezmou peníze.
Svým českým kolegům pomáhal oba tyto argumenty vyvracet ředitel Bavorského národního parku Hans Bibelriether. Informoval o tom, že kůrovec z Bavorského NP mizí a přiblížil, jak se vznik jejich národního parku podílel na růstu příjmů oblasti z turistického ruchu i na zvýšení počtu vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Ing. Kec hovořil o tom, že roční zisk plynoucí z lesnictví v NPŠ se pohybuje kolem 100 miliónů korun (při obratu asi 200 mil.), kdežto při jeho turistickém využití se dá očekávat roční obrat ve výši minimálně deseti miliard.
Ačkoliv byla tato první letošní tisková konference Správy Národního parku Šumavy velmi dlouhá a podnětná, otazníků po jejím skončení neubylo. Dá společnost přednost menším, ale rychlým výdělkům z šumavského dřeva, před dlouhodobou péčí o tento evropský přírodní klenot? Nechá i nadále prát se o kompetence na tato území několik pánů, nebo dá přednost jednomu? Najde NPŠ na svůj grandiózní plán dost pomocníků, bude mít dost sil k jeho uskutečnění? Ukazuje se, že podobných otázek je mnoho a na každou z nich názorů a odpovědí ještě víc. V příštích číslech se proto pokusíme alespoň na některou najít odpověď.
