Budou na Šumavě erotické salony, nebo řezbářské dílny?

Budou na Šumavě erotické salony, nebo řezbářské dílny?
Author	Radovan Holub
Date	1994-05-05
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent	Miloš Picek

Rozhovor s jednatelem Regionálního sdružení Šumava Milošem Pickem

Šumava je na rozcestí. Po euforii z pádu drátěných zátarasů přišly problémy tvrdé reality. kdo bude v šumavských obcích podnikat a komu bude patřit jejich nemovitý majetek? jaké budou zdroje obživy zdejších obyvatel? je tu vůbec šance uživit se turistického ruchu, jehož intenzita začala povážlivě klesat? Kdo do budoucna uživí velké rekreačky městských podniků? Změní ještě někdo jiný tvář šumavských obcí kromě všudypřítomných stánků s cigaretami, šnapsem, pivem a trpaslíky? Kdo zaplatí krásné, ale chimerické projekty šumavských skanzenů? Přijde na Šumavu Svobodná zóna a staří důstojníci v nových převlecích? Jak se bude rozvíjet krásná, ale totálně zanedbaná centrální část Šumavy? Stane se národní park garantem rozvoje Šumavy, rezervací anebo fabrikou na dříví? Bude na Šumavě fungovat tradiční správní uspořádání, českoněmecký Euroregion, anebo zvítězí koncept tzv. Země šumavské? Následující rozhovor je pokusem odpovědět aspoň na některé z palčivých otázek Šumavy. Své dosavadní zkušenosti v něm shrnuje Miloš Picek, spoluzakladatel a jednatel Regionálního sdružení Šumava, které předtím, než z něho vystoupily Modrava a Kvilda, spojovalo 42 šumavských obcí.

Regionální sdružení Šumava bylo založeno 4. 2. 1993, působí na území okresů Domažlice, Klatovy, Prachatice a Český Krumlov, jeho hlavním cílem je zajistit co nejširší vzájemnou spolupráci obcí a měst šumavského regionu, posílit samosprávné funkce obcí, napomoci ochraně přírodních a kulturních hodnot území a jeho všestrannému rozvoji. Sdružení počítá, že obce s podobnou problematikou vytvoří deset až patnáct přirozených územních celků, tzv. mikroregionů, které zůstanou součástí sdružení. Regionální sdružení Šumava má správní radu, která svolává valné hromady. Z jednání 2. valné hromady vyplynulo, že hlavním tématem práce je v současné době vztah obcí a národního parku. Jednatel sdružení Miloš Picek žije už sedmnáct let na Kvildě, kde pracoval jako vychovatel a působil i jako starosta.

• Pane Picku, v roce 1991 panovala všeobecná radost z toho, že na Šumavě konečné vzniká národní park. Tri roky po jeho vyhlášení však po obcích slyším projevy nevole, slova o gigantománii a nespokojenost s jeho politikou, Mohl byste shrnout, v čem tkví hlavní překážka spolupráce obcí a správa parku?

Lidé často spojují myšlenku národního parku s činností konkrétních lidí správy parku. To jsou dvě zcela odlišné věci. Myšlenka národního parku je jednoznačně přínosná a nikdo se jí v obcích neodříká a odříkat nebude. Druhá věc jsou pracovníci, kteří by měli tuto myšlenku naplňovat, tedy zaměstnanci správy paku, kteří nad tímto územím získali moc.

• Je tedy zdroj nekonečných tahanic mezi obcemi a parkem v tom, že pracovníci správy parku na území NPŠ vytvářejí něco jiného než bylo dohodnuto?

Problém spočívá v tom, že po vyhlášení Národního parku Šumava 20. 3. 1991 byly snahy o rozvoj území ze strany parku deklarovány jen v obecné, teoretické rovině, nikoli v praktických věcech. Čtyřicet delegovaných zástupců obcí, kteří tvoří tzv. Radu parku (pracují v ní jak starostové, tak podnikatelé) si z důvodu větší operativnosti zvolilo dvanáctičlenné předsednictvo Rady parku. To se sice podílelo na všech zásadních jednáních, ať už šlo o formulování zákona o ochraně přírody a krajiny nebo plánu péče o národní park, ale bohužel parku ve spoustě věcí ustoupilo v dobré víře, že správa parku to ví líp. V tu chvíli si obce na sebe upletly bič.

• Park tedy ze závazků vůči obcím vycouval?

Park se zachoval velmi nekorektně ve chvíli, kdy byl konečně schválen plán péče. Začal vystupovat z pozice síly. Nejenže se nakonec ukázalo, že obce připomínkovaly úplně jiný koncept plánu, než byl nakonec schválen, ale okamžikem schválení plánu začal park považovat věci za vyřízené a nastolil politiku zákazů. Konkrétně to bylo tak, že správa parku se snažila o jakés takés korektní jednání v obcích, které měly zastoupení v předsednictvu rady parku. Odjinud docházely stále častěji stížnosti na nekorektní jednání, což jsem začal přibližně v půli minulého roku otevřeně kritizovat.

• V čem spočívaly hlavní body sporu mezi parkem a obcemi?

Především se týkaly stavebního řízení, kde park zamítal žádosti o stavby, například penzionů, paušálním odkazem k zákonu o ochraně přírody a krajiny. V Regionálním sdružení jsme napřeli síly a snažili se tyto neodůvodněné zákazy pacifikovat. Ve chvíli, kdy se ti už už dařilo, nastaly tahanice kolem Parkservisu, které vyústily v odvolání ředitele NPŠ Jiřího Kece.

• Šlo o souhru náhod, nebo o objednávku shora, která měla za cíl vyřídit ředitele, jenž byl už delší dobu solí v očích ministerstva životního prostředí?

Domnívám se, že celá záležitost byla připravena. Bývaly ředitel mě o problémech s Parkservisem neprodleně informoval a já jsem přesvědčen, že v téhle cause byl čistý.

• A jaký je současný vývoj?

Hledáme cesty, jak vest dialog. Mám však nepříjemné mrazení, že správa parku začíná znovu taktizovat, jako tomu bylo v roce 1991. Jde totiž o to, že letos má být schválen zákon o Národním parku Šumava a správa parku chce, aby se tak stalo s co nejmenším odporem ze strany obci. Takže nám v běžných záležitostech ustupují. Když řekneme, že tráva je červená, řeknou to taky

• Nový ředitel NPŠ ing. Filip tisku sdělil, že jedním z hlavních cílů parku je zlepšit vztahy s obcemi.

Špatné vztahy mezi obcemi a parkem, to je do značné míry uměle vytvořená kampaň. Zejména před odvoláním ředitele Kece nám byly mnohdy podsouvány. Nikde neměli starostové tak zásadní připomínky, aby se nedaly řešit v rámci regionu. A samozřejmě – teze o špatných vztazích se šikovně chytlo ministerstvo...

• Říkáte uměle vytvořená kampaň. Jak je tedy možné, že půl roku potom, co nové vedení parku deklarovalo nejlepší úmysly vyjít s obcemi, došlo na jednání ve Zdíkově koncem března ke krizovému vývoji a obce zamítly dosavadní návrhy zákona o NPŠ, na nichž se už drahnou dobu pracovalo. Nedalo se proti tomuto politováníhodnému vývoji, který opět odsouvá stanovení pravidel hry, předejít?

Problém „Zdíkov“ se dal předpokládat. Mě nepřekvapil. Park totiž neakceptoval dvě základní připomínky obcí, a to změnu Chráněné krajinné oblasti na Přírodní park s měkčími pravidly, a změny uvnitř parku, tedy vytvoření ochranného pásma. Navíc se zásadním způsobem objevila připomínka převodu státní správy z parku na okresy. Předejít tomuto vývoji se nedalo, pokud si správa parku stojí neustále na svém a maximálním ústupkem z její strany bylo vyčlenění obcí mimo park v jedné z variant návrhu zákona. Takže žádné závěry přijaty nebyly. Obce si musí některé záležitosti ujasnit. Rozhodně budou připravovat svou verzi návrhu zákona o NPŠ v intencích shora uvedeného.

• Máte pod „ujasněním věci“ na mysli rozhodnutí, zda všech patnáct obci, které leží částečně, nebo úplně na území parku, bude z parku zcela vyčleněn, anebo se stanou součásti nově vytvořené 4. zóny národního parku, čímž se nad nimi ještě znásobí úřednická mašinérie už tak zbyrokratizovaného parku?

Koncepce 4. zóny samozřejmě nevyhovuje a obce ji jednoznačně odmítly. Je pro mě naprosto nepochopitelné, proč ji podporovaly dvě obce, Modrava a Kvilda, které celou dobu usilovaly o vyčlenění z parku. Nad tím zůstává rozum stát.

Ano, starostové těchto dvou obcí loni dokonce intervenovali u ministra životního prostředí a žádali o nápravu poměrů v parku, který už dlouhou dobu zmrazoval jejich aktivity. „Národní park dostal od ministerstva velké pravomoci, ale nedokázal je využít, jen je zneužil,“ vyjádřil se starosta Kvildy Jiří Vomáčka.

Zásadní připomínky k práci parku a regionálního sdružení přišly skutečně jen z těchto dvou obcí. Motivem protestů Kvildy je osobní sport mezi současným vedením obce a mnou. Zdůvodní-li někdo, že projekt školy pro šumavské pláně, která měla vzniknout na Kvildě, je špatný, protože nese příliš mnoho mých stop, dostáváme se na rovinu nesmyslné osobní argumentace. Překousl jsem i takové extrémy, když mě například starosta obce vykázal z jednání mikroregionů, kde se připomínkoval návrh zákona o NPŠ. Nejde však o problém starosta versus já. On je jen zneužitý člověk, za nímž stojí dva lidé spjati s minulým režimem. Pokud jde o Modravu, je to bohužel i moje chyba, protože jsem si tam nenašel cestu právě tak, jako si Modravští nenašli cestu ke mne.

• Myslíte si, že by na základě odstředivých tendencí v Regionálním sdružení, které vyústily v rezignaci Kvildy a Modravy, mohlo dojít k jeho kolapsu?

Samozřejmě, některé další obce by mohly následovat, ale moc s tím nepočítám. Správní rada a posléze i valná hromada sdružení se vyjádřily v tom smyslu, že si Regionální sdružení kvůli dvěma obcím rozbít nenechají. Pokud by se tak stalo, nastane na území parku systém rozděl a panuj, který by velmi vyhovoval ministerstvu životního prostředí. Podívejte se, Regionální sdružení sleduje vedle rozvoje regionu i další důležitý cíl: je oponentem parku. Rada parku je závislá na jmenování od ředitele NPŠ, zatímco sdružení je nezávislá právnická osoba, která je de facto jediná schopna vidět parku do kuchyně. Pokud tuto kontrolní funkci obce ztratí, stane se park nekontrolovatelnou institucí, která bude bohatnout na těžbě dřeva a dalších věcech, a ztratí smysl, proč byla založena.

• Co se stane, pokud se Regionálnímu sdružení nepodaří nalézt shodu se správou parku?

Je to jednoznačné. V dalších komunálních volbách přijde generace starostů, kteří postaví svou politiku na zásadním omezení, nebo dokonce zrušení parku. Je to jednoduchá populistická teorie. Jestliže se lidé v obcích dnes a denně sváří s pracovníky parku, bodejť by nebyl úspěšný ten, kdo řekne: Konec, zasadím se o zrušení parku a bude pokoj.

• Tato „populistická teorie“ má však racionální jádro. Šumavské obce musí mít do budoucna jasno, jak a z čeho se uživí. Přemýšlel jste o tom, kdo v nich bude podnikat?

Na Kvildě dnes žije 169 obyvatel, z toho necelá stovka v produktivním věku. Bohužel, ti lidé nemají zájem ani podnikat, ani resocializovat se. národní park jim přece může nabídnou vábnou socialistickou alternativu, a sice, že budou pracovat v lese pod jeho hlavičkou, a bude-li pršet, zaplatí je v průměru. Tady je nepředstavitelné, že lidi musí ještě o půlnoci kmitat s rolbami, jako jsem to viděl v Itálii. Chybí chuť a odvaha k podnikání. Na Kvildě má jen

jedenáct domů konkrétní vlastníky, ostatní patří státu nebo podnikům, což je neštěstí. Lidi bydlí v objektech, o nichž nevidí, zda budou zprivatizovány do měsíce nebo do pěti let, a kdo je dostane. A tahle situace je typická pro celé území národního parku. Žije tu vesměs špatně sociální a profesně adaptabilní obyvatelstvo, které trpí nechutí měnit zaběhlé způsoby a chovat se podle nových podmínek. Z toho je možno odvodit jeho zvýšenou závislost na minulosti.

• Dá se tedy říci, že teze pracovníků národního parku o obnově tradiční šumavské identity místního obyvatelstva je jen iluzí?

S touto tezí nemohu v téhle podobě souhlasit. Nereálnost věci je dána složením obyvatelstva. V linii Nová Pec – Stožec – České Žleby – Strážný – Borová Lada – Kvilda – Smí – Prášily bylo po válce dosídleno jiné obyvatelstvo. Jsou to umělé osady. Původní české i německé obyvatelstvo odešlo, nebo bylo vystěhováno, a o „obnově identity“ dosídlenců nelze hovořit, protože pocházejí z nejrůznějších koutů republiky, nebo dokonce Evropy. Jsou to většinou lidé, kteří nemají vztah k půdě jako takové, protože jim tu nikdy nic nepatřilo a nic nepatří. Dokud sem nebudou chodit na hroby svých rodičů, nenajdou si k regionu žádný vztah. Jiná věc je obnova tradičních řemesel. Řemesla by se totiž mohla stát důležitou turistickou atraktivitou, a je jedno, zda dřeváky bude vyrábět někdo, kdo přišel z Táborska, nebo se přistěhoval z Prahy. Pokud jde o „identitu obyvatel„, dala by se „importovat“ z podhůří, kde obyvatelstvo zůstalo nevyměněné. Zůstávám však skeptický, protože je docela dobře možné, že sem neprorazí původní Šumaváci, nýbrž zlatokopové, kteří půjdou tvrdě za turistickým ruchem.

• Obnova řemesel, výroba dřeváků apod., to je další iluze. Řekněte mi, jek tu na Šumavě tito tradiční řemeslníci přežijí, když je převálcují cigaretové a další mafie, které na různých místech vesele bohatnou z prodeje pašovaného, nebo druhořadého zboží? Zatímco vy budete v obcích snít o řemeslech, získají tu ekonomickou nadvládu překupníci.

Obrana proti cigaretovým a dalším mafiím by měla být v rukách kompetentních orgánů, jako jsou živnostenské a finanční úřady. Jde o stejnou otázku jako u praní špinavých peněz. Myslím si, že se tyto problémy postupně samy upraví, špatní podnikatelé se vyselektují a území začne normálně fungovat. Jsem přesvědčen, že tohle není jen záležitostí Šumavy, ale jde o problematiku celostátní.

• Vezměme například šumavské zemědělství. V televizním pořadu Nedej se z roku 1992 jste vyjádřil přesvědčení, že lidé si tu budou moci pronajímat zemědělskou půdu. Taktéž tehdejší starosta okresního úřadu v Klatovech Ivan Bečvář prohlašoval, že zemědělství na Šumavě bude i v parku. Jedna věc jsou prohlášení, druhá realita. Hlasy šumavských zemědělců zní stále skeptičtěji.

Jsem přesvědčen, že zemědělství tu opravdu bude. My v roce 1990 a 1991 usilovali, aby zemědělská půda připadla národnímu parku, který by ji dával do dlouhodobých pronájmů. Nepodařilo se. Pracovníci ministerstva životního prostředí byli tehdy proti. Věřím, že zákon o národním parku přinese v tomhle ohledu řešení. Vím o zemědělcích, kteří by zájem měli, ale jednak nevědí, co bude s půdou, a jednak s nimi nikdo nic nekonzultuje. Dokud nebudou stanoveny dlouhodobé pronájmy, případně soukromé vlastnictví půdy a možnosti spojení zemědělství s turistikou, nikdo tu na nic nesáhne.

• Nicméně přesto, že nejsou jasné tyto zcela elementární záležitosti, rozšiřují se mezi obyvateli Šumavy chiméry o nadacích a evropských bankách, o řezbářských dílnách, ekopotravinách a bivakových tábořištích, které měl garantovat národní park. Ale za tři roky jeho trvání po nich není ani vidu ani slechu.

Některé z těchto věcí byly součásti plánu péče o národní park. Park s nadacemi skutečně jednal. Že se rozhodly věnovat peníze na projekty, které se nám nezdají zrovna důležité, to se ovlivnit nedá. Otázkou je, jestli tyto investice sem vůbec někdy dorazí. Garantoval je totiž náměstek ředitele NPŠ František Krejčí, jenž byl mezitím odvolán. Ve spolupráci s bavorskou stranou by měly být co nejdříve postaveny aspoň informační body v Borových Ladech, Nových Hutích a na Kvildě.