Budoucnost Šumavy je v divoké přírodě

Budoucnost Šumavy je v divoké přírodě
Author	Jaromír Bláha
Date	2009-01-28
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Z redakční pošty

Hnutí Duha v létě uspořádalo ve spolupráci se Správou národního parku Šumava mezi turisty anketu, jak návštěvníci parku vnímají suché stromy či holiny vzniklé kácením kůrovcem napadených stromů.

Téměř 58 % návštěvníků parku se přiklonilo k názoru ponechat kůrovcem napadené stromy v prvních zónách národního parku přírodním procesům. K zásahu proti napadeným stromům se kloní 31 % dotázaných, 11 % neví. Obdobné výsledky přinesl výzkum agentury STEM mezi obyvateli Jihočeského kraje.

Senátorům Tomáši Jirsovi a Jiřině Rippelové se tyto výsledky nelíbí a v Právu (16. 12. 2009) anketu ostře kritizovali. Nabízí prý pouze dvě možnosti – holiny nebo suché stromy – a nikoli možnost třetí – zelený les. Senátoři tvrdí, že kácením jednotlivých kůrovcem napadených stromů lze ty ostatní zachránit, aniž by vznikly holiny. Jenže v horských smrkových lesích vystavených větru tahle lesnická poučka neplatí. Ve druhé polovině 90. let se o to tehdejší vedení národního parku marně snažilo. Kácelo napadené stromy hlava nehlava a k čemu došlo? Vítr se opřel do otevřených a proředěných porostů a poškodil mnohem větší plochu lesů než kůrovec v území ponechaném přírodě. Dílo zkázy dokončil orkán Kyrill, který prokácené lesy úplně rozmetal. Skutečné příčiny oslabení a odumírání smrků jsou klimatické změny, důsledky znečištěného ovzduší a ve zbytcích pralesů, třeba u pramene Vltavy, i docela obyčejné stáří stromů. Kůrovec je až druhotný činitel. Jenže motorovou pilou ústup smrku v důsledku klimatických změn prostě nezastavíme.

V dané situaci máme jedinou možnost – snažit se připravit co nejlepší podmínky pro nový les, který na hřebenech roste. Pro ten je klíčový přírodní výběr odolných a lépe přizpůsobených jedinců.

Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha