Cesta správců parku může být úspěšnější

Cesta správců parku může být úspěšnější
Author	Jaroslav Nedvěd
Date	2010-01-06
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Pokud někdo něco vidět nebo slyšet nechce, tak to nevidí, neslyší. Je celkem jedno, jestli je to skutečnost nebo taktika. Výsledek je stejný. Platí to i u sporů o poměry v Národním parku Šumava a při dohadech o jeho budoucnost.

Pan František Nykles tvrdí, že marně pátral po politicích, kteří by chtěli zrušit národní park. Takový názor už měsíce s chutí šíří jako nejlepší recept pro Šumavu například Miloš Zeman a další politici mu tleskají. Navíc, pokud chce Plzeňský kraj zmenšit rozlohu národního parku na třetinu, co to je?

Není to nic jiného než zrušení dvou třetin parku.

Samozřejmě, že problematika lesů na Šumavě je vážná, jak pan František Nykles správně upozorňuje. Je však sporné, zda, kdo a jak toto téma černobíle zjednodušuje.

Je určitě velmi dobré připomínat, že byl park v roce 1991 založen i kvůli nápravě chyb a škod, které v oblasti svým hospodařením způsobil člověk. Správci parku si bezpochyby nápravu přejí také.

Kritikům správy parku asi ze všeho nejvíc vadí obhajování existence takzvaných bezzásahových a tedy nejpřísněji chráněných oblastí. I pan František Nykles proto poukazuje, že ona bezzásahovost nemá oporu v právních předpisech a nebyla prý dlouhodobě definována a hlavně projednána.

Pěkné, ale ulevil by odpůrcům správy parku předpis, zákon nebo nějaké jiné lejstro? Uznali by pak, že je všechno v pořádku? Těžko. A že nebyla bezzásahovost dlouhodobě definována a projednána? To je pravda tak z poloviny. Problém bezzásahových území, jejich scelení a celkové rozlohy se probírá roky. A podstata je pořád stejná: vytvořit zhruba na třetině parku, v nejcennějších partiích Šumavy, dostatečně velké území, kde by se do přírodních procesů nemíchal člověk. Je však možné, že správci parku při prosazování bezzásahových zón mohli postupovat rychleji. Rázný řez by sice asi vyvolal vetší rámus, ale situace se mohla vyjasnit a možná by se zmírnilo dusno nad rezervací.

Hlavní potíž šumavských tahanic vězí v tom, že pro mnoho kritiků správy představuje území, ve kterém nemají lidé rozhodující slovo, něco nestravitelného. Často je proto slyšet tvrzení, například i od prezidenta Václava Klause, že nemůžeme mít divočinu v krajině, kde léta hospodařili naši předci. Jenomže při takových argumentech se účelově opomíjí, že dnešní problémy s kůrovcem a nepřirozenou skladbou lesa jsou především důsledkem onoho hospodaření předků.

Ale i kdyby to tak nebylo, co je špatného na tom mít v Česku území, ve kterém se budou samovolně odehrávat procesy, do kterých lidé nebudou vstupovat? Nic. Vůbec nic. Někteří odpůrci správy parku proti tomu rádi vytahují argument, že člověk je součástí přírody. Ano. A platí to úplně stejně jako tvrzení, že právě člověk přírodě ubližuje nejvíc.

V poslední době je správa parku kritizována, že kvůli kůrovci kácí příliš stromů. Není to tak dávno, co byla napadána, že jich naopak kácí málo. V tomto ohledu nemá šanci se svým odpůrcům zavděčit. Od nich si pochvalu nevyslouží, protože nikdy neřeknou, že se kácí přiměřeně.

Pan František Nykles tvrdí, že náprava nedobré skladby lesů v parku se měla podle představ ze začátku devadesátých let zlepšit za 100 až 150 roků. Ale tohle přeci není v rozporu s dosavadním postupem správců rezervace. Naopak, je dokonce pravděpodobné, že jejich cesta bude rychlejší a úspěšnější i přesto, že vede mezi uschlými stromy. Už dnes je možné na Šumavě vidět, že se les dokáže bez pomoci lidí obnovit. To ale samozřejmě uzná jenom ten, kdo to chce vidět.

„Hlavní potíž šumavských tahanic vězí v tom, že pro mnoho kritiků správy představuje území, ve kterém nemají lidé rozhodující slovo, něco nestravitelného“