Chceme rysy, ne pytláky

Chceme rysy, ne pytláky
Author	Martin Švancar
Date	2005/03/01
Source	Ekolist
Genre	tisk
Respondent

V sobotu 7. ledna v 7.30 ráno je na základně CHKO Šumava ve Volarech neobvykle živo. Ve stísněném prostoru se neuspořádaně pohybuje asi 30 lidí. Někteří snídají, jiní balí batohy nebo se zoufale snaží najít nějakou věc, další se radí nad mapou Šumavy; do toho všeho přijely dva televizní štáby a několik novinářů. Není moc času, vždyť do odjezdu vlaku zbývá 20 minut. Chaos však organizátoři Chrobák (Jarda Bláha) a Katka zvládají s potřebným nadhledem. Lidé postupně opouštějí základnu a v 8.15 odchází poslední skupina. Projekt Rysí hlídky Hnutí DUHA právě začal. Dřív, než nás 25 dobrovolníků z mnoha blízkých i vzdálených míst ČR vyrazilo do terénu, prošli jsme všichni teoretickým proškolením spojeným s prezentací několikaletého výzkumného projektu Akademie věd o pozorování rysů na Šumavě, kterou předvedli Jaroslav Červený a Luděk Bufka. Dozvídáme se řadu informací o historii znovuvysazení rysů na Šumavě, o telemetrickém sledování rysů, o jejich loveckých teritoriích a o zákonitostech jejich pohybu v území. Jeden z důležitých závěrů prezentace zní: v posledních několika letech dochází k masivnímu pytláckému odstřelu rysů. Z 15 šelem označených obojky s vysílačkami jich bylo na území Šumavy prokazatelně sedm nelegálně zastřeleno. Ani v jednom případě se nepodařilo pachatele identifikovat, nicméně z anonymního dotazníkového průzkumu mezi myslivci vyplynulo, že za většinu odstřelů jsou zodpovědní právě oni. Rys je pro ně žádaná lovecká trofej. Navíc šelma loví hlavně srnčí zvěř, a proto myslivci pokládají rysy za konkurenci. Přitom přemnožená srnčí zvěř okusem likviduje mladé výhonky listnatých stromů, jejichž rozšíření je na Šumavě vysoce žádoucí. Proto i výskyt šelmy má pro vývoj lesních porostů velký význam. Dochází tady tak ke konfliktu mezi okamžitou užitnou hodnotou zastřelené srnčí zvěře a dlouhodobými vyhlídkami na stabilní lesní ekosystém odolný proti vlivům počasí a škůdcům (kůrovec). Mezi oběti tohoto konfliktu patří i rys ostrovid.

Osvěta u posedu

Hlavními úkoly rysích hlídek jsou osvěta mezi myslivci při rozhovorech v terénu, umísťování letáčků v blízkosti posedů, mapování posedů a loveckých návnad (újedišť), sledování výskytu rysů podle stop a noční hlídky v okolí posedů. Myslivcům by měly zprostředkovat aktuální a nezkreslené informace o výskytu rysů na Šumavě, jejich skutečném počtu, významu pro ekosystém a také vysvětlit, že střílení rysů je společensky nepřijatelné. Rysí hlídky se rovněž snaží vyvrátit nepodložené pověry o nebezpečnosti rysů pro člověka. Navíc provádějí monitoring pohybu rysů na Šumavě - sledují v zasněženém terénu stopy, odlívají stopy sádrou a sbírají trus. Takto získané materiály slouží jako podklad pro vědecký výzkum probíhající v Akademii věd a na pracovištích přírodovědeckých vysokých škol. Sledováním stop se zároveň zjišťují „rysí chodníčky“, tedy obvyklé trasy, po kterých se rysi pohybují v rámci svého loveckého teritoria. To pak umožňuje lépe vyhledávat a likvidovat lovecké nástrahy nalíčené pytláky. Z velkého množství zakreslených posedů se zase dají podle druhu újedě vytypovat ty, u kterých je pravděpodobný výskyt rysů a možnost jejich zastřelení. Tato místa jsou pak cílem nočních výprav, které probíhají zejména při silném měsíčním svitu. Noční hlídky zjišťují přítomnost myslivců, zapisují SPZ mysliveckých aut a náhodně kontrolují úlovky, zda mezi nimi není rys. Při nočních výpravách je nutné zachovávat velkou obezřetnost, aby ozbrojení lovci hlídky neohrozili. Hlídky musí dodržovat uctivou vzdálenost od posedů a případně upozornit na svoji přítomnost. Po rozednění se pak na místa nočního lovu znovu vydávají další dobrovolníci, aby podle stop zkontrolovali, jestli nebyl nějaký rys zastřelen. Do terénu vyráží typicky čtyřčlenná skupina vybavená pytlíčkem sádry na odlévání stop, podrobnou mapou terénu, provázkem, výstražnými cedulkami (viz obrázek) a fotoaparátem na focení stop. Každá skupina má přidělené území, které je v oblasti, kde byly zaznamenány časté zástřely rysů. Jedná se o prostor CHKO Šumava mezi Boubínem, vojenským újezdem Boletice a Blanenským lesem s výraznými říčními údolími Blanice a Zlatého potoka. Pro tuto část Šumavy je typická krajina s rozlehlými loukami a ostrůvky převážně hospodářských lesů. Souvislejší lesní porosty jsou v údolí řek Blanice a Zlatého potoka, na hřebenu s vrcholem Libín a ve vojenském prostoru Boletice. Typická je řídká hustota osídlení, malý turistický ruch a špatná dopravní dostupnost. Naštěstí místní dobrovolníci pomáhají s rozvážením lidí do terénu, takže se rysí hlídky mohou pohybovat na značně rozsáhlém území.

Ksindl hubící muflony

Prvnímu dni rysích hlídek naděluje počasí slunce, jasné nebe a teplo. V této části Šumavy je sněhu poměrně málo, a tak je pohyb v terénu poměrně snadný. Jen čtení stop je problematické, protože jejich okraje jsou už ve starém sněhu rozmazané. Procházíme určený terén pracovně nazvaný Volary-Sever, zakreslujeme nalezené posedy, opalujeme se na lednovém slunci a rozvěšujeme cedulky. Na některých loukách nalézáme doslova kolonie posedů - pokud by se zde objevil rys, jeho šance na přežití by byly malé. V blízkosti lovecké chaty mezi Volary a Blažejovicemi potkáváme i několik myslivců, kteří nás přátelsky zdraví. Jiná skupinka se míjela s kolonou patnácti aut plných myslivců. Na základnu přicházíme těsně po západu slunce a postupně přicházejí další skupiny. Líčení zážitků je zábavné, jedna skupina našla starší stopu rysa a jakýsi podezřelý trus zavánějící kočičinou. Další zdokumentovaly desítky posedů a z jednoho újediště přinesli ostatním několik chutných jablek pro zpestření jídelníčku. Večer zakončují někteří zvlášť odolní jedinci v nonstopu Jahůdka. Druhý den odjíždíme autem do zapadlé vesnice Ktiš. Na louce, které dominuje statná borovice černá, rybníček a tři luxusní posedy, se dělíme na dvojici a trojici. Procházíme podél silnice z Chrobol na Český Krumlov a objevujeme několik bytelných kazatelen (zastřešené a zateplené posedy). Blízkost silnice je pro výskyt posedů příznačná, protože lovci nemusejí za zvěří chodit pěšky daleko. Během obchůzky jsme narazili na skupinku překvapivě luxusních domů v sídle zvaném Příslop. Odhadujeme, že právě zde se soustřeďují prominentní střelci z řad poslanců, manažerů elektráren a zahraničních loveckých turistů. Vycházka končí v příjemném hostinci v Chrobolech. Ve stejné hospodě pak začíná čtvrtý víkend rysích klídek asi o měsíc a půl později. Tentokrát se nás sešlo jen pět, základnou je chata místního mysliveckého sdružení hluboko v lesích pod Rohanovskou horou - ta by díky skalnatému terénu ve vrcholové části mohla být oblíbeným terénem rysů. Chatu jsme si půjčili, aniž myslivci tušili účel našeho pobytu. Ten se ovšem brzo provalil, když jsme po několika pivech dali řeč s domorodci. Místostarosta Chrobol se nám svěřil, „že rys je ksindl, který v okolí Chrobol vyhubil moje oblíbené muflony.“ Hodinu před půlnocí vyrážíme do lesa. Zjistíme stopy výskytu rysů v masívu Rohanovské hory a Libína? Počasí nám tentokrát naděluje déšť a potom sníh, naděje na nalezení prokazatelných stop je malá. Taky že jsme nenašli nic, co by o rysech svědčilo. Při vracení klíčů od chaty v neděli odpoledne se nám potvrdilo, že pobyt rysích hlídek na Šumavě není myslivci příliš vítán a že útulnou chatu už asi dál nebudeme moct využívat. Čtyři víkendy rysích hlídek během ledna a poloviny února přispěly k docela slušnému zmapování terénu o rozloze 200 km2 na území mezi Volary, Prachaticemi a vojenským prostorem Boletice. Víme, kde se nacházejí posedy, kam myslivci kladou újediště, kde se vyskytuje hodně zvěře (potenciální kořist rysů). Vytvořili jsme mapy posedů, které existují v papírové i elektronické podobě. Rozvěšené letáky a kontakty s místními přispěly k tomu, že lidé v této části Šumavy si už rysích hlídek všimli a vědí, že se po Šumavě pohybují desítky lidí, kteří se pytlačení snaží zabránit. Nalezli jsme několik rysích stop, ale zatím se nepodařilo přesně zmapovat oblíbené rysí stezky, což je v současnosti asi nejdůležitější úkol hlídek. Pro rysy je teď důležité, aby se hlídky v terénu pohybovaly co nejčastěji.

Martin Švancar (Autor se jako dobrovolník účastnil rysích hlídek pořádaných Hnutím DUHA.)