Chraňme přírodu před technokraty a diletanty!

Chraňme přírodu před technokraty a diletanty!
Author	Vladimír Just
Date	1999/05/13
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Ivanu Brezinovi nestačí, že se v minulých letech v soutěži o Ropáka probojoval až do finále, tj. do prvé desítky nejpitomějších výroků ("Zelených perel") roku. Jako by aspiroval na cenu nejvyšší, připojuje celou šňůru nových perel (text Skuteční kazisvěti letos Ropáka nedostali, LN 4. 5.), jíž signoval označením "ekolog" - což je vzhledem k obsahu statě perla největší.

Jaderná ekologie

Jaderný ekolog Brezina plní funkci (neplaceného?) tiskového mluvčího ministra průmyslu. Obhajuje tezi Miroslava Grégra, že Ropák (jehož je pan ministr čerstvým laureátem) "není projevem ideologie, ale náboženského fanatismu". Brezina píše, že do soutěže o titul Ropáka "byli letos přihlášeni" odpůrci Temelína (Kužvart, Bursík, Patočka aj.), ale zapře čtenářovi, že je tam přihlašoval jen on sám. Fanaticky obviňuje odpůrce Temelína, že nepřímo způsobují "předčasnou smrt" několika desítek tisíc lidí ročně, jakož i "klimatické anomálie typu ničivých povodní z léta 1977", které by podle jeho zkratového uvažování "mohl Temelín pomoci změnit". Myslím, že Brezinova projaderná agitace je natolik zhovadilá, že se vyvrací sama. Brezina netuší nic o potenciálu úspor a "nega-wattech", zamlčuje nevyřešenou otázku odpadů, ignoruje prokázaný nárůst leukemie v okolí elektráren, "tvrdá" data nemocí v okolí Černobylu. Pokračuje v "černobylské lži" jaderných odborníků našich i zahraničních (generální ředitel MAAE ve Vídni Hans Blix dva týdny po Černobylu: "Nejsou žádné důvody k panice. Mohli jsme vidět lidi na polích, dobytek na loukách, auta na silnicích"). To všechno, stejně jako fakt celosvětového ústupu od prokazatelně nejdražší energie, do Brezinovy jaderné doktríny ovšem nezapadá.

Záškodníci

Brezina však pokračuje: "Do soutěže o titul Ropáka byli letos přihlášeni" (opět: I. Brezinou) i "teatrolog V. Just a redaktor pořadu Nedej se P. Bezouška, kteří svou mediální kampaní několik let brzdí nutný zásah proti kůrovci v lesích NP Šumava." Brezina této dvojici šumavských záškodníků vyčítá "fatální nepochopení populační dynamiky nebezpečného predátora ve stejnověké a geneticky nepůvodní smrkové monokultuře". Lituje, že nikdo z jím navržených kandidátů neprošel do užšího kola Ropáka a obviňuje z toho nekompetentní stodevatenáctičlennou porotu, kterou podle něho tvoří "v drtivé většině zapálení laici, kteří toho o podstatě a složitosti ekologických problémů moc nevědí". Závěr je jak vystřižen z učebnice marx-leninismu: v případě Ropáka "nejde o vědecky podložený odraz objektivní reality".

Tři typy lží

Rozdělme Brezinovy lži do tří skupin:

1. Úmyslné mystifikace. Brezina dobře ví (sám jsem mu ty doklady předával), že kritické výhrady k hospodaření Národního parku Šumava, k velkovýrobě holin, erozních rýh atd. nejsou mým a Bezouškovým laickým výmyslem, ale výhradami špičkových vědeckých kapacit oboru, vedoucích pracovníků univerzit pražských i brněnských atd. Například Entomologický i Botanický ústav Akademie věd ústy svých ředitelů (a vědeckých rad) vyslovil několikrát zásadní nesouhlas s praktikami NP (viz stanoviska z r. 1993, 1996, nejnověji z dubna t. r., podepsaná řediteli obou pracovišť RNDr. Františkem Krahulcem a RNDr. Františkem Sehnalem, předsedou vědecké rady ústavu RNDr. Františkem Marcem atd.). Tyto vrcholné vědecké instituce se vyslovily např. proti absurdnímu a účelovému rozdrobení ochranných zón (našich 135 prvních zón, chránících pouhých 12 % parku, je absolutní světová rarita. Všechny ostatní národní parky Evropy - Bialowiecki, Kalkalpen, Donau-Auen, Berchtesgaden, Triglav, Tatry aj. -chrání 40 -85 % jádrového souvislého území a mají zpravidla jednu, výjimečné o málo více prvních zón). Vědci vědí, že "fragmentace biotopu znamená vážné ohrožení biodiverzity" a "je důkazem, že management parku nezná základní principy ochrany přírody" (Entomologický ústav, 1996). Vztah ministerstva životního prostředí k Šumavě "ustrnul na koncepci, kterou ostatní svět opustil již v padesátých letech" (Entomologický ústav, duben 1999). Jelikož Brezina je - jako každý mizerný novinář - zbabělý, neodvažuje se polemizovat přímo s názory těchto odborníků a vyřídí si to raději s "teatrologem" Justem, jindy zase s "filmologem" Holubem (v podtextu je kádrovácká argumentace ad hominem, nikoli ad rem (k věci). Další vědomou lží je Brezinovo osočení poroty Ropáka z neodbornosti: Brezina dobře ví, že převažujícím titulem porotců je RNDr. a pracovištěm některý z přírodovědeckých ústavů.

2. Lži neúmyslné, pramenící (doufám) z neznalosti. Kdyby znal I. Brezina statut národního parku, věděl by, že jeho funkcí není chránit les před "nebezpečnými predátory" (už jen tato bulvární formulace ho jako partnera seriozní diskuse předem diskvalifikuje), ale naopak, ochrana přírodních procesů (tedy i s predátory a s jejich přirozenými dynamikami). Dále I. Brezina asi neví, že největší bohatství Šumavy není zásoba dřevní hmoty, ale slatě, mokřady, horská jezera, podmáčené smrčiny a přidružená rostlinná i živočišná společenstva, vážně narušená těžebními zásahy, erozními rýhami a navážkami ze zbořenišť do samého jádra parku. Přírodu Šumavy je třeba chránit jako celek ne před živočišnými, ale lidskými parazity. Kdyby zakladatelé boubínského pralesa namísto ochrany přírodních procesů bojovali proti predátorům, káceli a vysazovali, neměli bychom dnes na Boubíně žádný prales. Naštěstí si tehdy ani Schwarzenbergové, ani jejich osvícení lesníci nenechali do práce mluvit diletanty typu I. Breziny.

3. Přecenění protivníka. Píše-li Brezina, že jsme s P. Bezouškou "zbrzdili zásah" proti kůrovcům, pak naši moc nemístně přeceňuje. Nezabránili jsme bohužel ničemu. Jestli mi pan Brezina nevěří, ať se podívá do zubožených Modravských slatí. Chce-li vědět, jak bude za pár let vypadat tamní Studená hora (1300 m, tyčí se nad legendárním Klostermannovým Půrstlingem-Březníkem), velkoplošně v tuto chvíli těžená na mnoha desítkách hektarů opět od vrcholu, nechť pohlédne naproti na zcela již vyholenou Malou Mokrůvku (1330), nechť se podívá na Oblík, Stráž, Stolovou horu, Jezerní horu - tam všude uvidí vyholené, těžko kdy zalesnitelné kopce okolo 1300 m. Co nestihlo vedení NP, to dodělala říjnová vichřice: řádila jako na potvoru všude tam, kde předtím management parku (ne kůrovec) nadělal holiny. Ačkoli to v minulosti vždy nepoměrně více schytala návětrná bavorská strana, nestranný sudí vítr rozhodl bavorsko-českou při jednoznačně: v Bavorsku škody zanedbatelné, na české straně 50 tisíc (podle odhadů ekologů 100 000 kubíků) vývratů. Jaký, pane Brezino, chcete ještě proboha důkaz pochybnosti našeho a správnosti bavorského hospodaření v parku? A jaký ještě chcete důkaz bezmoci dvou tří publicistů, ba celých vědeckých ústavů vůči neprůstřelné technokratické lobby, chráněné shora ministerstvy? Jak se jednou tato mafie (budu jí tak říkat do té doby, dokud se nechá na veřejnosti právně zastupovat člověkem, který sloužil 23 let zločinecké organizaci) zakousla do Šumavy, nepustí, dokud ji nepřipodobní Krušným horám. Pak si na náš dnešní spor někdy vzpomeňte...

O autorovi: Divadelní historik a publicista