Co vám přinesl a co vzal rok 2005, co očekáváte od roku 2006?
Co vám přinesl a co vzal rok 2005, co očekáváte od roku 2006? | |
---|---|
Author | Radovan Holub |
Date | 2006-01-06 |
Source | Klatovský deník |
Genre | tisk |
Respondent |
Přinesl mi zjištění, že navzdory tezi o vysoké přirozené inteligenci českého národa lidi budou v televizi bohužel dál koukat na reality shows, i když hrdinové budou před kamerami vyměšovat nebo onanovat. Že budou dál pěstovat dobře zaplacený kult hvězdiček, i když sami budou na pětitisícovém platu. Že budou dál věřit politikům, kteří jim namluví, že občanské iniciativy a nevládní organizace ohrožují demokracii, a ze budou dál spílat novinářům, že jsou senzacechtivý a přitom sami budou číst Blesk.
Rok 2005 mně na druhé straně přinesl radost, že v televizi dál existují podnětné pořady o skutečném světě, v němž žijeme, že mnozí novináři jsou nejen senzacechtivý, ale také důslední a nápadití a ze si se svými přáteli máme furt co říct. Přinesl mi zjištění, že lidská společnost hůř komunikuje a ze se rozděluje do lobbyistických skupin a zájmových sdružení, které si mezi sebou nemají co říct. Přinesl mi zjištění, že věci, které se dějí, nejsou zas až tak převratné nebo jiné, protože nad nimi jsou zákonitosti přírody. Tuto zákonitost hezky vyjadřuje SMS, která mi přišla o Vánocích: „Ať každý dojde, kam má dojít, ať každý najde, co má najít, ať taky pozná, kam došel a co našel, a vidí cestu dál a s důvěrou se po ní vydá.“ Rok 2005 mi tedy přinesl omezený optimismus.
Co očekávám od roku letošního?
Očekávám, že se podaří posílit dialog s muslimským světem, že představitelé Íránu nebudou chtít vymazat Izrael z mapy světa, že Národní park Šumava se stane skutečným, respektovaným, mezinárodně uznávaným národním parkem, že bude dost benzínu i zemního plynu, že si budeme víc vážit Václavů Havlů, Kateřin Neumannových a Milanů Kunderů – tedy těch, co stále znovu usilují o něco nového – místo těch, kdo stále dokolečka opakují totéž a oblbují lidi. ze diváci budou mít dál rádi český film. Že bude dál trvat hledání nějakého funkčního modelu občanské společnosti, založené na dialogu politických stran, lidí a různých občanských uskupení – protože nikdo nemá definitivní a shůry danou pravdu. Že se trochu utlumí skrytá agresivita ve společnosti, že ani vedoucí představitelé této země nebudou tak arogantní a bohorovní, jako jsou. Že začneme brát vážně změny klimatu a další přírodní jevy a nebudeme z nich obviňovat ekologické organizace. Že menší politické strany, jako je Strana Zelených, dostanou víc preferencí a od nich zas očekávám, že nebudou hlásat nesnášenlivost a fanatismus. Věřím dál, že to nejzajímavější, co máme, je den, který žijeme, a svět, který vnímáme.