Devět otázek a devět odpovědí od nejvyšších ochránců přírody

Devět otázek a devět odpovědí od nejvyšších ochránců přírody
Author	Miroslava Brabcová
Date	2005/02/24
Source	Prachatický deník
Genre	tisk
Respondent	Alois Pavlíčko, Tomáš Vančura

Dva ředitelé národních parků, dva muži, kteří jsou zodpovědní za chránění zákonem ohraničené plochy přírody. Každý z parků leží jinde. Jeden na Šumavě, druhý v Tatrách. Jaký je rozdíl mezi správou parků v Čechách a na Slovensku? V uplynulém týdnu se v budově Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (NP a CHKO) sešel ředitel NP a CHKO Šumava Alois Pavlíčko a ředitel Tatranského národního parku (TANAP) Tomáš Vančura.

• Lze přesně specifikovat, co přesně přináší národní parky nejen lidem, ale i přírodě, v čem tkví jejich pravý smysl a proč vůbec jsou zřizovány, popř. na jakých principech stojí?

Alois Pavlíčko - Národní parky jsou zřizovány jako poslední refugia (útočiště) přírody na planetě, jíž definitivně vtiskl svůj řád člověk. Jejich smyslem je umožnit "pracovat" přírodní procesy v pokud možno čisté formě. Člověk je součástí těchto procesů, ale je zde v roli pozorovatele. Nezasahuje do nich, nereguluje je. Základním principem národních parků kdekoli na světě je tedy navrácení přírody přírodě. Pro člověka má toto navrácení velký smysl, protože vztahy jednotlivých organismů uvnitř toho či onoho ekosystému nejsou ještě dostatečně známé a ani nemohou být kvůli jejich množství zcela prozkoumané. Národní park se tak stává nejen místem nerušené přírody, ale také studnicí poznání, např. vědeckého. Proto máme každý měsíc na stole několik žádostí od různých našich i zahraničních vědeckých pracovišť o návštěvu našeho národního parku. Národní park je místem, kde člověk sleduje, co příroda dělá sama od sebe, bez jeho přičinění. Zažít jemné předivo přírodních útvarů v jejich původní divokosti, unést se nostalgií nebo romantikou pohledu, to je přece pohlazení pro duši unavenou každodenním shonem. Tomáš Vančura - Vše je dané zákonem, je to zadefinované, co je národní park. Je to území, kde se národ rozhodne, že území je svou přírodní kvalitou něčím mimořádné a má dva hlavní cíle. Záchranu přírodních prostředků, tzn. nechat si "dělat přírodu, co chce" a na druhé straně umožnit lidem nechat z přírody, z té krásy, která je okolo, nějakým způsobem "profitovat", myšleno spíše pocitově, duševně, rekreačně a zdravotně.

• Jakým způsobem zvládáte normální běžné lidské činnosti, a jak se snažíte řešit rozpory a problém se starosty obcí, ekology či jinými organizacemi?

Alois Pavlíčko - Snažíme se o politiku širokého konsensu. Nechceme nechat eskalovat eventuální spory do opětovné mediální války, chceme se dohodnout. Nejde však o dohodu za každou cenu. Máme na mysli dlouhodobou perspektivu ve prospěch Šumavy, perspektivu, na níž se s obcemi dohodneme. Jedinou cestou, jak rozpory zvládnout, je komunikovat. Snažím se se starosty i lidmi v obcích co nejvíce jednat, navštěvovat je. Nechci vystupovat z pozice síly, ale trpělivým vysvětlováním přiblížit lidem principy fungování národního parku a ukázat jim, že jsou i pro ně výhodné. V minulých letech bylo v různých evropských zemích zjištěno, že generálně ubývá turistů, ale tam, kde je k dispozici národní park, jich ubývá přece jen méně. Oblasti "s parky" jsou na tom ekonomicky lépe než ty "bez parků". Národní parky jsou i v dnešní složité době velkými lákadly. Tomáš Vančura - Demokracie rovná se diskuze. Demokracie chce strašně moc času. Uvedu příklad jednoho mého kolegy z Rakouska. Když tam chtěli vyhlásit NP, trvalo jim to šest let. A přitom je Rakousko zemí, kde mimořádně ctí demokracii a věci, které s ní souvisí. Tím chci jen dokumentovat to, že v našem oboru jde vždy o velmi dlouhou diskuzi, protože ochrana prostředí ve svojí podstatě je určité omezení toho, co byste mohli a toho, co nesmíte. A to velmi těžko, hlavně lidé ve "všeobecném světě", přijímají.

• Můžete popsat problém s kůrovcem a postup při řešení tohoto problému?

Alois Pavlíčko - Kůrovec je v hospodářských lesích považován za škůdce. V národních parcích je považován za součást ekosystému a díky jeho "devastující" činnosti vzniká postupně stabilnější, odolnější les. Kůrovec je totiž činitelem přírodního výběru a právě tak jako on "škodí" smrkům, má i tento brouček řadu přirozených nepřátel, kteří zase brání jeho "přemnožení". Stavy kůrovce dosáhly v uplynulém roce kritické výše v mnohých českých lesních porostech, na Šumavě byl však kůrovcový problém přece jen relativně nejmenší. V každém případě při eskalaci kůrovcové a jakékoli jiné kalamity zabezpečíme, že nebezpečí se z nejpřísněji chráněných částí parku nepřesune do okolních hospodářských a obecních lesů. Tomáš Vančura - Bez kůrovce by nemohla příroda existovat. Samozřejmě, že pohled z druhé strany je, že kůrovec je škůdce, protože nám něco sežere, zničí. Zničí nám ekonomický profit, ale zničí nám možná i něco krásného, na co jsme byli zvyklí. Já někdy přirovnávám zelené lesy k mládí. Ty, které jsou pak napadeny kůrovcem nejsou mrtvé, ale jsou spíše jako starý člověk. A staré lidi přece také neodstraňujeme, protože se nám nelíbí, nebo z nich nic nemáme, ne? Někdy bychom měli být tolerantnější. Tak, jako jsme ve společnosti, tak stejně i vůči přírodě. Tento problém snad už začíná pronikat i k širší veřejnosti.

• Turisté versus národní parky, chování, přínos. Pravomoce strážců, zákazy a příkazy, jak je turisté porušují, zkušenosti s nimi.

Alois Pavlíčko - Národní parky potřebují turisty a turisté potřebují národní parky. Je to vzájemnost a symbióza. Stále více a častěji dokladujeme, že turisté se k nám vrací jedině kvůli relativně neporušené přírodě, Němci tomu říkají Natur pur. Lidi stále více zajímá, jak probíhají přírodní procesy. Přestávají chápat suchý les jako les mrtvý. Vidí, že i ve schnoucím lese běží velmi rychle samoobnova. Do hry života se dostávají tisíce a tisíce klíčících semen a mladých stromků. Pokud jde o informační a strážní službu, snažíme se, aby se naši strážci stali partnery turistů. Nicméně může se stát, že třeba i Vás potrestají, pokud budete trhat borůvky v první zóně nebo si budete testovat své cyklistické schopnosti v rašeliništi. Tomáš Vančura - Pravidla chování v NP mají právní rámec, my tomu říkáme Návštěvní pořádek, tzn. určitá pravidla hry, jednoduše řečeno. Stačí si přečíst pár bodů, které obsahuje Návštevní pořádek a každý návštěvník ví, co si může, nemůže dovolit. Ve většině případů jsou to, řekněme globální podmínky, jako například, že se může návštěvník pohybovat jen na vyznačeném území, nebo jen po turistických chodnících. Dokonce máme v parku tzv. sezonní uzavírky, které mají za úkol uchránit určité území od turistického ruchu z pohledu např. zvířat, která tam žijí. Tyto uzavírky jsou od listopadu do června ve vysokohorských územích, ale i přesto zůstává velké množství chodníků, které jsou přes zimu otevřené. Jsou přesně definována území, kde se může chodit, dělat paraglaiding, běhat. Tyto informace jsou k dispozici např. na recepcích hotelů, nebo na našich střediscích.

• Jak jste na tom s informačními středisky, značením, tabulemi. Je jich všude dostatek a podle čeho jsou na územích národních parků umisťovány?

Alois Pavlíčko - Informačních středisek máme osm a jsou pěkně vybavena. Každé z nich má své téma a je skutečně dílnou, kde se návštěvník může poučit o smyslu národního parku. Nicméně máme stále deficit v existenci velkého návštěvnického centra, jako mají sousedé v Národním parku Bavorský les. Toto centrum by však mohlo již brzy s pomocí evropských peněz vzniknout. Pracovně mu říkáme Šumavský dům. Kde by měl Šumavský dům stát? Určitě tam, kde bude nejpřínosnější - tedy v nástupním místě parku, kde je dobré zázemí, infrastruktura. Informační tabule jsou, ale jsou tu rezervy. Uvědomujeme si, že procesy probíhající v parku musíme prezentovat a vysvětlovat častěji a na více místech, než kde informační panely dosud máme. Tomáš Vančura - Tatranský národní park byl z hlediska cestovního ruchu "špičkový", tedy z pohledu vyznačování turistických chodníků. Tento systém byl společný za bývalého Československa, takže je v podstatě totožný jako v NP Šumava. Samozřejmě, že při větrné kalamitě bylo velké množství chodníků zavalených. Dá se říci, že osmdesát procent je již vyčištěno, ale je ještě hodně chodníků, například v oblasti na Kriváni, kde bude vyčištění od kalamity ještě chviličku trvat. Byly samozřejmě poválené i přístřešky a informační tabule, ale víceméně bychom měli vše v krátkém čase dát do pořádku. Zahraniční spolupráce, co to přináší nám a co zahraničním partnerům, v jaké fázi se náchází.

• Jsou vztahy se zahraničím na dobré úrovni, učíme se od nich, nebo oni od nás, je to vzájemné předávání zkušeností, popř. odlišná práce?

Alois Pavlíčko - Zahraniční spolupráce má pro nás klíčovou roli, jsme přece součástí Evropy a tím i sítě evropských národních parků. Našim nejpřirozenějším partnerem je Národní park Bavorský les. Chceme, aby z obou parků postupně vznikl bilaterální národní park, unikátní v Evropě. Tomáš Vančura - Ze severní strany hraničí TANAP s NP, který je nazýván naším mladším bratrem, je totiž o pět let mladší, ale v mnohých věcech je jeho správa daleko rozumnější a my ho vnímáme spíše jako staršího bratra. Například mají naprosto jasně danou A zónu a nikoho ani nenapadne ji měnit, drží se svých pravidel hry, což se mi mimořádně líbí. Náš a jejich park je společná biosférická rezervace a kontakty mezi námi jsou velmi dobré. Spolupracujeme například v oblasti turistických přechodů nebo na projektu záchrany tatranského kamzíka a v mnohých jiných záležitostech.

• Chystáte nějaké zatraktivnění NP, na Šumavě stojí nově vybudovaná turistická rozhledna na vrcholu Boubína. Mohou se turisté těšit na další zpestření, je to velkým zásahem do přírody?

Alois Pavlíčko - Chystáme se otevírat tzv. zážitkové trasy, které půjdou ruku v ruce s rozšířením a scelením dosud rozkouskovaných prvních zón. Naším cílem totiž není první zóny uzavřít před lidmi. V okolí každé obce bychom chtěli mít alespoň jednu trasu, která představí nejtypičtější přírodní prvky v okolí. Např. u Strážného to mohou být rašeliniště a zajímavé přirozené lesy. Budeme rozšiřovat cyklotrasy a zázemí pro turisty, včetně např. vodáků. Turistickou rozhlednu na Boubíně považujeme za slušně koncipovanou. Ve spolupráci s ostatními partnery chceme napomoci vyřešení nepoškozujících turistických tras, bezproblémovému a přírodě blízkému hospodaření v lese, chceme zamezit erozi a nevratným změnám. Jen tak Boubín získá nový rozměr. Chceme pokračovat v projektu tzv. dostupné Šumavy. Každý přechod, každá rozhledna, každá pěší trasa, každá atrakce je svým způsobem zásah do přírody, proto je dobré, když je kolem každého takového místa dostatečně velká a celistvá první zóna, která dokáže tento vliv částečně eliminovat. K tomu směřujeme. Tomáš Vančura - Tím zatraktivněním se spíše zabývají podnikatelé. Těžko říci, co by mělo být ještě větším zatraktivněním, než jsou Tatry samotné, protože my vnímáme příodu samotnou jako tu nejdokonalejší atrakci. Ale na druhou stranu chápu, že návštěvník, který je ubytovaný na hotelu touží i po "jednoduchých atrakcích", ale to je spíše otázka mikroslužeb. Například sauna nebo nějaký bowling, kavárna, restaurace a možná, že tímhle směrem se bude ubírat další kvalitativní rozvoj.

• Jakým způsobem funguje zásobování v obcích, restauracích a obchodech v místech, kde už se nachází zóna NP, potažmo především nyní v zimních měsících, bude pravděpodobně zásobování mnohem složitější?

Alois Pavlíčko - Správa NP a CHKOŠ dění v tomto směru neovlivňuje, ani zde nemá za úkol něco řešit. Zonace nemá přímý vliv na zásobování po stávajících veřejných komunikacích. Tomáš Vančura - Tohle všechno je víceméně, po těch dvou, třech dnech, kdy bylo třeba po kalamitě v rychlosti vyčistit komunikace, již naprosto bezproblémové. Je pravda, že nyní možná jsou Tatry trošičku postižené menším zájemem turistů, kteří se asi trošku bojí do Tater přijít, protže neví, jestli zde jezdí auta, jestli budou teplé rohlíky k snídani. Ale není třeba se toho bát, právě naopak, pro mnohé lidi, kteří by chtěli něco mimořádného zažít, je právě tohle období velmi vhodné, protže vidět takovou ekologickou smršť a vítr, který povalil na jednom území obrovské množství hektarů stromů, to se ne každé generaci podaří, takže tohle může být takovým impulsem k návštěvě TANAPu a v konečné míře pomoci i ekonomice tohoto území.

• Co je nyní prvotním cílem NP, na který problém se musíte předvším zaměřit, jakým směrem se budete ubírat?

Alois Pavlíčko - Naším hlavním cílem je zvětšení prvních zón a odstranění jejich roztříštěnosti. Jde nám o vymezení potenciálu přírody - podle našeho názoru má šumavská příroda na to, aby první zóna zahrnovala přírodně nejcennější části na 37% rozlohy parku. Dále nám jde o získání kompenzací a dalších finančních zdrojů pro obce jak z našeho nadřízeného ministerstva, tak z peněz EU. A samozřejmě - Šumavu nebudeme uzavírat, ale naopak rozumně zpřístupňovat, otevírat turistům, aby mohli sledovat divadlo přírody, které tu probíhá. K tomu právě vypracováváme tzv. vizi parku, která bude srozumitelná a přístupná všem a ukáže, v čem jsou specifika šumavského parku a o co nás společný národní park obohacuje. Tomáš Vančura - To bychom také rádi věděli, co nás čeká a co nás nemine, ale určitě to, co nás čeká bude velmi dlouho trvat, a to je víceméně shrnuto v okruhu otázek, o kterých jsme již hovořili, a to je dohodnout se na definitvní zonaci a dohodnout se na začátku tohoto nepoznaného procesu, co se bude dít v Tatrách po kalamitě. Abychom si na začátku procesu dali jasná pravidla a mantinely, které už by se později neměly měnit.

Ředitel NP Šumava A. Pavlíčko, za TANAP vedoucí odboru péče o krajinu L. Šišák a ředitel T. Vančura.