Dopisy, Životní prostředí a ekologie

Dopisy, Životní prostředí a ekologie
Author	Vladimír Just
Date	2004-08-02
Source	Literární noviny
Genre	tisk
Respondent

Ad: Spor o lyžařský areál na Chlumu

Váš článek v ON č. 28 a 29 nazvaný „Je vybudování areálu Chlum veřejným zájmem?“ mě velmi zaujal. Ráda bych reagovala na polemiku mezi panem Vladimírem Molkem a hejtmanem jihočeského kraje panem Janem Zahradníkem. Člověk nemusí být zrovna ekologický aktivista nebo člen Strany zelených, aby velmi rychle pochopil, o co tu kráčí. Rozum podle zkušeností silně zapochybuje, jestli je nám opravdu třeba vybudování zimního sportovního areálu v bývalém vojenském prostoru Boletice v Chlumu. Vážený pane Molku, kde to žijete? Přece oba dobře víme, jak to dopadne, budou-li realizovány velkolepé plány, které obhajuje pan Zahradník. Stranou půjde ptactvo nebeské, vzácné rostliny, čistý vzduch a celá jedinečná přírodní lokalita. A místo toho tam vyrostou hotely, parkoviště, kluby, diskotéky, třeba se najde i kasino a erotický klub... Co si budeme namlouvat! Homo sapiens český si chce na prvním místě užívat. Pak, příjemně uondán po celodenním sportovním výkonu, bude hledat další rozptýlení. Pan hejtman J. Zahradník už dávno nebude hejtmanem (třeba), zastupitelé už nebudou zastupiteli, nikdo už neponese za nic zodpovědnost, a jak už to v Čechách bývá, my si budeme rvát vlasy, že jsme připustili zničení jedinečné přírodní lokality. Nejlepší cesta do pekel je všechno rychle využít, zpeněžit, „ošetřit“, zaštítit veřejným zájmem nebo vidinou zaměstnanosti místního obyvatelstva, ekonomickým růstem regionu, využít rychle atraktivní lokalitu turistickým průmyslem atd. Až příliš mi to připomíná dobu, kdy se vše dělo ve jménu blaha našeho pracujícího lidu. Pan Molek nás zcela správně a věcně informuje včas o stavu kolem podnikatelského záměru Boletice, což je čin skutečně chvályhodný. Politici tak činí v řídkém případě a většinou, až když se s tím nedá nic udělat. Nepodsouvala bych proto panu Molkovi úmysl „pohrdání obyvateli někdejších vesnic, které tu zcela zmizely“, jak se vyjadřuje pan Zahradník ve své odpovědi panu Molkovi, ale je to už takový paradox dějinných událostí, když se stalo, co se stalo; příroda zůstala uchráněna jen tím, že tam nesměla vkročit lidská noha. Co se týká původních obyvatel dané lokality, je pro přesnost třeba uvést, že o původních obyvatelích se už vůbec nedá mluvit. My sami jsme původní německé obyvatelstvo, které tu po staletí žilo a hospodařilo, vysídlili, domy, statky a kostely zbourali a naše armáda přišla až potom a pomocí těžké techniky dorazila to, co ještě zůstalo. Ve jménu „pracujícího lidu“ zabrala pak celé území pro své účely. A na závěr cituji z dopisu pana hejtmana: „Nechce se mi proto věřit, že nevládní ekologické iniciativy, do jejichž čela se v této záležitosti stavíte vy, pane Molku, si skutečně myslí, že rozum lidí, spjatých s tímto krajem, je i pro demokratickou zemi nebezpečný tak jako za komunistických časů.“ Myslím si, že není ku prospěchu věci podsouvat někomu takovou trapnou populistickou myšlenku. Lépe by bylo, kdyby si pan hejtman pozval pana V. Molka a veřejnost, kterou tato záležitost zajímá, a společně hledali všichni takové šetrné řešení, které si naše jedinečná příroda v jižních Čechách zasluhuje.

Arana Mertlová

Se zájmem jsem si přečetl Spor v ON č. 28 a 29, jakpak by také ne, když žiji téměř na hranici lokality Chlum-Boletice, o kterou se v něm jedná. Netajím se tím, že v podobných sporech jsem jaksi z principu na straně ekologů. U „budovatelů“ cítím vždy jakési pokrytectví: tlak peněz, které mají skončit v několika málo beznadějně soukromých kapsách, je prezentován jako „veřejný zájem“, ačkoliv jím po důkladném a nejednostranném posouzení není. Žádný takový podobný, potenciálně korupční tlak na straně ekologů ani nemá jak vznikat. Přesto, nebo snad právě proto mne překvapila nevěcnost sporu, který spolu hejtman-budovatel s ekologem-vizionářem na stránkách ON svedli, zejména na straně ekologa. Jedná-li se o spor podobného typu, je přece zcela nabíledni, že se strana „budovatelů“ o nějaký podobný pokrytecký trik pokusí. A čím více mlhy a čím je pestřejší, tím lépe se mlží. Proto je velkou taktickou chybou ekologa, pouští-li se do dalekosáhlých společenských nebo politických sporů, na něž navíc nebývá z povahy věci jednoznačná odpověď.

V dané lokalitě existuje jakýsi přírodní potenciál, který lze využít, jde však o to jak, aby to přitom nebylo na úkor jeho ochrany. V této situaci se probouzí k životu firma Lipno servis, která přichází s projektem lyžařského areálu, dimenzovaného výhradně na maximální využití zimního turistického potenciálu Chlumu (zatím mi neznámo, jestli včetně nočního neonového provozu, doprovázeného dusáním techna z reproduktorů, rozsáhlých holosečí etc.). Má na to právo. Občan a občanské iniciativy mohou v takové situaci poukázat na:

1) nerovnost šancí, vyplývající z účelově střiženého zpřístupnění lokality „na míru“ jedné firmě – můj občanský čich, který mne málokdy klame, zde větří korupční prostředí.

2) neslučitelnost projektu, nebo zde spíše jeho stylu a rozsahu s ochranou přírodního potenciálu a se závazky, kterými je naše příroda a daná lokalita chráněna mezinárodně. Přírodní potenciál mimochodem je a stále zůstává i potenciálem „turistickým“, ovšem „vytěžitelným“ podstatně šetrnějším a trvale udržitelnějším způsobem.

3) nepřípustnost měnění pravidel hry účelově pro jednotlivé případy a firmy udělováním výjimek ze zákonů a předpisů – v tomto případě např. z evropského systému územní ochrany „Natura 2000“.

K tomu všemu není potřebné a hlavně taktické zavádět dělení společnosti na materialisty a ty druhé, ani se zbytečně točit na rétorických detailech diskuse nebo se přít o historické zhodnocení existence bývalých vojenských prostorů atd. Zájmy ekonomické a ochranářské se nemusí navíc nutně křížit, uvažujeme-li v kategoriích přesahujících krátkodobé bohatnutí různých rychlokvašených „Viktorů Kožených“. Neúčelného a netaktického je v diskusi mnohem víc (včetně náhodné okolnosti ekologova jména – podprahově připomínajícího něco mezi mlokem a čolkem a tím i zdánlivou, ale snadno napadnutelnou úzkou specializaci přírodovědce – možná by ale Molek, jehož činnosti coby ekologa si přes své výhrady k jeho článku vážím, udělal lépe, kdyby se jí držel) Toto jsou jen hlavní body a mně nezbývá než doufat, že naše právní prostředí, obohacené nedávno o Naturu, skýtá dostatek prostředků, aby byly výše uvedené „občanské“ poukazy zohledněny.

P. S. Je-li někde k dispozici nějaká petice proti vybudování gigantického ski areálu na Chlumu, rád si ji přečtu, a bude-li věcná, rád ji i podepíšu.

V. Just, filosof a bývalý zaměstnanec ekologické o. p. s. Rosa