Dopisy, Ministr Kužvart je kandidátem na Ropáka

Dopisy, Ministr Kužvart je kandidátem na Ropáka
Author	Vladimír Just
Date	2001-12-03
Source	Respekt
Genre	tisk
Respondent

Ministr Kužvart je kandidátem na Ropáka

Miloš Kužvart ovládá perfektně pravidlo, které říká: můžete-li se kdykoli pochválit, učiňte to, nikdo to za vás neudělá! Ministr, za jehož vlády jsme se stali „největším exportérem elektřiny v Evropě“, s čímž on ovšem „zásadně nesouhlasí“, neboť tady jde „o vývoz životního prostředí“ (viz rozhovor Moje role je plněna úspěšně, Respekt č. 48/2001). Ministr, který povolil novou dálnici v Chráněné krajinné oblasti České středohoří (a přitom vede žabomyší mediální války s vlekaři kvůli stávajícím sjezdovkám na Pradědu), ministr, který zbaběle mlčí k tak zásadním věcem, jako je výstavba kontroverzní jaderné elektrárny, a nechá nemužně za sebe jednat premiéra či „silové“ kolegy. Ministr, který z komplexu méněcennosti postupně zbavuje funkcí kolegu, jemuž co do odborného renomé nesahá ani po kotníky (viz vymanévrování prof. Bedřicha Moldana z jeho vyjednavačského postu, jakož i z prezidentství Ekofilmu). Ministr, který dokázal proti sobě postavit prakticky celou přírodovědeckou a ekologickou obec straněním těžařské lobby na Šumavě (za jeho vlády tu došlo v letech 1998–1999 k rekordním těžbám desetiletí a záhadně odtud zmizelo nejdražší dřevo v zemi, včetně dřeva rezonančního), ministr, který svou podporou velkoplošného kácení způsobil, že NP Šumava je vrcholnými mezinárodními institucemi (WWF, PanParks) považován za „park jen na papíře“, a tudíž i na odstrašující příklad pro zbytek světa. Ministr, který kryje krádeže úředně odepsaného dřeva z nejvýše chráněných zón Národního parku (krádeže pomocí vrtulníků, na něž všichni přispíváme) a následně lže v médiích (Na vlastní oči, srpen 2001), že nic takového neexistuje – takový ministr se prostě musí chválit sám, protože to nikdo, ale opravdu nikdo za něj neudělá.

Ministr nejprve čtenáři smlčí, že se teď na Šumavě sice zmenšily kůrovcové těžby, ale o to drastičtěji se v rozvrtaných porostech zvětšily polomy, a pak vypálí závěr: „Veškerá data o počtu napadených stromů svědčí o tom, že moje rozhodnutí z r. 1998 bylo kvalifikované a správné!“ (Rozuměj: rozhodnutí vykácet, nechat vyvrátit polomy, prodat akciovkám pod cenou, eventuálně nechat rozkrást jádro Šumavy.) Zapomíná dodat, že stejná data o počtu napadených stromů mají i v Bavorsku, kde kůrovec mizí také, ale nikoli – jako u nás – i se stromy. (Na 75 % území tu už dvě desetiletí nezasahují – a sklízejí za nadějně založený prales jedno mezinárodní uznání za druhým.) Přiznejme však Kužvartovi, že v další větě má pravdu: ano, skutečně žádný z jeho „pravicových předchůdců neměl odvahu s kůrovcem naložit tak, ani onak“. Ministr s ním naložil spíš „onak“ – poslal lesy v nejvyšších polohách na onen svět.

Vladimír Just, Praha