Hlavní příčinou současného stavu na Šumavě je nedostatek komunikace, říká Krejčí

Hlavní příčinou současného stavu na Šumavě je nedostatek komunikace, říká Krejčí
Author	Radovan Holub
Date	2007-04-17
Source	Plzeňský deník
Genre	tisk
Respondent	František Krejčí

František Krejčí (42) pochazi z Rejstejna, vystudoval brnenskou lesnickou fakultu. Pracoval v Lesprojektu a spoluzakladal Národní park Šumava, kde také do roku 1994 působil jako náměstek ředitele. Pote působil v soukromě poradenské společnosti, která se zamerovala na regionální rozvoj. Od dubna 2003 byl namestkem ředitele a od září 2006 ředitelem Státního fondu životního prostředí. Od1. 12. 2005 působil jako poradce ministra pro Národní park Šumava a od 1. 4. 2006 vykonaval na část uvazku také funkci náměstka ředitele NPŠ a působil jako konzultant při vytvarení Operacního programu životního prostředí. Od30. 3. 2007 jej ministr životního prostředí Martin Bursík jmenoval ředitelem Správy NP a CHKO Šumava.

• Byla situace v ochraně přírody při zakladani NPŠ v roce 1991 odlisna od současnosti, lepší, horsi? Co se zmenilo?

Při srovnavani situace na Šumavě v létěch 1991 a2007 je každému zrejma rada rozdilu. Např. Zrušením hraničního pásma a Vojenského prostoru Dobra Voda po revoluci - velkeho nepřístupneho území - měl park ještě v roce 1991 úplně jinou vychozi pozici, než je současny stav rozvinuteho NP. Zástupci ochrany přírody museli rychle reagovat na podobne následky politických zmen. Bylo to velmi tvurci období a většina věci se podle meho názoru tehdy podařila a park z nich žije dodnes. Hlavně chci pripomenout, že jsme se tehdy s uctou snažili navazat na dlouholete usili rady odborníků a nadsencu pro vysoký stupen ochrany přírody na Šumavě.

• Jake byly vaše hlavní cile při zakladani parku v roce 1991?

Nase cile byly stejne, jako cile tvurcu podobných parku jinde v Evropě. Pomoci zachránit dochované zbytky přírody a zajistit další peci o Šumavu tak, aby se tato nejcennější území postupně (jak to jejich stav dovoli) zvetsovala. Pokusit se vysvetlit místním lidem, že park je pro ně výhodou, a návštěvníkům připravit dustojnou nabidku tras a informaci o celem území k zajistení klidneho pobytu v NP. V mezinárodním meritku jsme usilovali o státut kvalitního NP bez etiketnich podvodu. Většina věci nám tehdy vysla, jenom se ridici tým v rijnu 1993 rozpadl odvolaním ředitele parku. Skutečne příčiny dodnes neznám, znam jen smesne zaminky, s nimiž se sermovalo v mediich. Musim priznat, že jsme se tehdy obratili na ty nejlepší odborníky v zahranici, které jsme v te době znali(WWF, IUCN) s žádosti o radu, jak park vybudovat. Podpora ze zahranici přišla obratem, jenže jsme patrne získali neprimerene velký naskok v odbornem přístupu k řízení území podobneho typu před bezným rozvojem území v porevolucni dobe.

• Byvaly ministr životního prostředí František Benda odvolal tehdejsího ředitele správy parku Jiřího Kece v r. 1993 na základě vykonstruované afery s tzv. „prodejem Šumavy“. O co tehdy presne slo?

Tehdejší pan ministr Benda odvolal kolegu Jiřího Kece v rijnu 1993. Najednani pár dni nato informoval starosty, že pana ředitele odvolal z více důvodu, ale ze dana - trapna - kauza tím důvodem není (!!). Navíc se napsalo a namluvilo kolem této kauzy asi zbytecne - a možná ucelove - mnoho. Vlastní jednání nad navrhem one smlouvy probehlo v srpnu 1993. Účastníci jednání měli dost vlastního rozumu na to, aby návrh na zajistení některých činnosti v podobě, v jake byl předlozen, zamitli. žádný „rychly“ zásah pana ministra se nekonal, vlastně ani nebyl potřeba. Pravdou je, že se dlouho hledala možnost, jak servisni činnosti v parku zajistit. V evropských národních parcích a biosferických rezervacích existuje více modelu a i tehdy se na Šumavě diskutovalo o více modelech.

• Slo tehdy také o to, že lesní provoz měl být sveren jinemu subjektu než správě parku. Tento model funguje například v TANAPu, ale nepříliš dobre. dochází tu ke konfliktum mezi lesniky a ekology. Byl by takový model nyní pro Šumavu vhodny?

Současna situace v TANAPu je jedním z prikladu fungovani dvou subjektu v národním parku, ale jak sám vidite, jsou s tím problémy. Myslím si však, že hlavní problém je spis v motivaci a zvyklostech lidi než v modelu samotnem. Socioekonomicke a eticke prostředí ani u nás, ani na Slovensku patrne ještě neumožňuje vytvaret smluvni vztahy na bazi PPP, které kladou velké naroky na korektnost, etiku, spolehlivost.

• Deset let jste pak stal mimo šumavský park. Sledoval jste dění zde? Jak to na vas působilo?

Samozřejmě jsem vše sledoval, rada lidi ze Správy se mnou byla stále v kontaktu. Nejvíce na me zapusobila situace v parku v době změny zónace a v době prosychani vzrostlých smrku za Březníkem a v době kůrovcové kalamity. Dnes je šance zónaci opět změnit k lepšímu a lesy za Březníkem se opět zacínají zelenat, bez lidské pomoci, ciste jen díky silam přírody. A to je nejlepší. Problém lesních ekosystému me opravdu zajima, jde o součást oboru, který me bavi ze vseho nejvíc. Je to velká ucebnice pro nas pro všechny.

• Proc dochází ke stalým konfliktum mezi parkem, obcemi, lesniky a ekology a jsou tyto konflikty vůbec zazehnatelne?

Skutečne, jednotlive příčiny rozpadu korektni diskuse neznám. Obecnou příčinou je patrne nedostatek komunikace. Jsou zpracovany ruzne komunikacni strategie, rozbory situaci apod. Myslím, že nastal čas pro „tlustou caru“. Období nedorozumení už není potřeba prodluzovat. Není co tajit. ovšem se dá diskutovat otevřene. Všichni máme spolecne obavy o to, jake následky změny klimatu vyvolaji i na Šumavě, o stav přírodního prostředí a o život a práci lidi na Šumavě. Je nutne dále pracovat na novém plánu péče, na oprave zónace a jejího režimu, na lepší definici rozvoje enklav, na konceptu navstevnosti a nepropast svoji sanci. To znamená rychle naskocit do ujizdejícího vlaku - souladu mezi ochranou přírody a způsobem regionálního rozvoje v horském regionu. Cela rada regionu v Evropě už to umi, proč ne my? Jinak o nas region a národní park ztratí všichni zájem.