I kůrovcové katastrofy do přírody patří, říká vědec
| I kůrovcové katastrofy do přírody patří, říká vědec | |
|---|---|
| Author | Luděk Navara |
| Date | 2008-07-29 |
| Source | Mladá fronta Dnes |
| Genre | tisk |
| Respondent | Martin Konvička |
Dvě názorové skupiny se přetahují o to, jaká bude budoucnost Šumavy. Tak to alespoň vidí vědec Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. „Je to patová situace,“ dodává.
Můžete tu situaci popsat?
Zjednodušeně řečeno se střetávají dvě skupiny osob. Do té jedné bychom mohli zařadit správu parku, přírodovědce a ochranáře, do té druhé lesníky a politiky. Ty dvě neformální koalice mají odlišné názory a házejí si vzájemně klacky pod nohy. Přibližně před deseti lety, za bývalého ředitele Žlábka, měla navrch skupina „lesnická“. Dnes ta druhá. Ale na dlouhodobý rozvoj to nestačí.
Co tedy ty dvě strany chtějí?
Vezměme si nejdříve tu skupinu ochranářskou – mají představu parku s velkými přírodními územími bez lidských zásahů a s fungující ochranou přírody v ostatních zónách. Proč to chtějí? Vycházejí z toho, že Šumava je velké a málo osídlené území. Což je ojedinělé. Pokud někde ve střední Evropě takovéto vhodné území je, je to právě na Šumavě. Nejsou to ani Krkonoše, ani Alpy… Současně Šumava nemá tolik co nabídnout, nemá vysoké štíty hor, takže toto by mohlo být unikum, které by mohlo zajímat i návštěvníky z ciziny.
A ta druhá strana?
No, ta je tím znepokojena. Její zástupci se bojí, že by se vlastní lesnická profese mohla v tom území stát zbytečnou. Ale také mají obavy o park. Že Šumava ztratí atraktivitu pro návštěvníky. Bohužel tito lidé vnímají záporně ochranářské kroky vedení národního parku.
A teď to důležité: které skupině fandíte vy?
Já jsem odpůrce lidského zasahování. Předně „katastrofy“ typu té kůrovcové k vývoji horského lesa patří. Mohou být i velkého rozsahu. Ale ve výškách nad 1 200 metrů, kde je smrk původní dřevinou. Les bez lidských zásahů by nebyl „normálním“ smrkovým lesem, ale jakousi mozaikou ploch zalesněných, regenerujících a vyvrácených stromů. Je to v souladu s přírodou – dokonce mnohé ohrožené druhy živočichů a rostlin dávají přednost těmto stanovištím. Třeba i tetřev. K přirozenému lesu prostě patří i živočichové, kteří mění své útočiště podle toho, jak se mění les.
To není zrovna les, do kterého by se dalo jít na houby. Lesníci by se za něj asi styděli…
Lesníci jsou od toho, aby uměle udržovali les od výsadby do mýtního věku… Jejich ideálem je, aby tam nebyly plochy neudržované, podmáčené. Oni chtějí, aby ty lesy vypadaly stejně.
Budou do takového divokého lesa chodit turisté?
Velké plochy relativně málo ovlivňované přírody by mohly být právě tím hlavním lákadlem, které může odlišit Šumavu od jiných hor v Česku. Lesnicky zdravý les chceme mít všude jinde. V Beskydech s hustou sítí cest je třeba nemyslitelné nechat takové kompaktní území přirozenému vývoji.
Co říkáte obavám ze šíření kůrovce, které zaznívají z Německa a Rakouska?
Německo má své území v Bavorském lese, které je také bez lidských zásahů. A ten kůrovec úplně původně k nám přišel právě z Německa. Existují snad obavy soukromých majitelů, kteří mají pozemky poblíž a možná si vyřizují účty i s bavorským národním parkem. Jsou to v podstatě malé skupinky. Jejich námitky jsou stejného druhu jako námitky proti Temelínu.
Fandíte skupině „ochranářů“, která dnes na Šumavě rozhoduje. Je to podle vašich představ?
V současné době „ochranáři“ musí získat pro svůj přístup místní obyvatele a turisty. Místní jsou někdy zastrašováni tou „lesnicko-politickou“ skupinou, že jim umře les, že sem nikdo nebude jezdit. Možná se upřímně bojí. Ale jaké jsou jejich opravdové názory, těžko říct. Je třeba zjistit, co chtějí, a vycházet jim vstříc. Můj dojem z těch nekonečných jednání byl, že národní park zapomínal kvůli těm kůrovcovým sporům na atraktivitu pro turisty. Musí ukázat turistům, co tu všechno je.
Kůrovec tedy do budoucna nehrozí?
Ale ano hrozí. Navíc se otepluje, a to zlepšuje podmínky pro vývoj kůrovce a zhoršuje podmínky pro existenci smrku… Do budoucna bude třeba uvažovat o dalších dřevinách, které by mohly smrk zčásti nahradit. V nejbližších dvaceti letech bude přibývat listnáčů – stromů, jako je jeřáb, bříza, osika. Ale o tom, jaký typ lesa kde vznikne, tedy jestli chce například smíšené lesy v národním parku, by měla rozhodnout veřejnost.
