Jak byla vytunelována Šumava a co zůstává utajeno. Názor Jitky Markové

Jak byla vytunelována Šumava a co zůstává utajeno. Názor Jitky Markové
Author	Zbyšek Kupský
Date	2009-12-14
Source	Haló noviny
Genre	tisk
Respondent

Velké množství vnitřních směrnic Národního parku Šumava (NPŠ) se nikdy neobjevilo mezi obyčejnými smrtelníky či jako informační zdroj na jejich webových stránkách. A není divu. Jako by je psali v dobách svého největšího divočení čeští dekadentní umělci. Jsou to typické výkřiky do tmy, účelově směřující k jednomu jedinému cíli. Divokému srdci Evropy. Naše civilizace není ohrožena nemocnými za branami psychiatrických léčeben, ale těmi, kteří žijí mezi námi. A stejně soustředěně a cílevědomě, jako vznikají bludné představy v myslích duševně nemocných, vznikají i bludné koncepce bezzásahovosti do poškozených lesních porostů ve vůdčích hlavách Správy NPŠ. Celý myšlenkový kolotoč má jeden zásadní nedostatek. Je zcela nereálný. Pomíjí nadlimitní stresy, selhání autoregulačních mechanismů přírody a směřuje k jedinému cíli. K naprostému zničení veškerých současných hodnot a přírodního bohatství za cenu pomalého zotavování z obrovských disturbancí (narušení) ve formě orkánů a vichřic a následného přemnožení kůrovce. Důsledkem a důkazem nereálných předpokladů jsou extrémní těžby.

Divoké srdce Evropy NPŠ vyvíjí jednotlivé způsoby řízení a péče o šumavské ekosystémy, z nichž pouze zónace (rozčlenění parku do tří zón) představuje zákonný rámec pro management v zónách uplatňovaný. Ve snaze obejít rozšíření I. zón, jemuž se brání především představitelé šumavských obcí a které je legislativně zdlouhavé, přestává park usilovat o změnu zónace a řídí se nařízením ministra životního prostředí z března 2007, které vstoupilo v platnost za hlasitého protestu obcí. Sám vydává další směrnice, například směrnici č. 9/2006, která byla dále přepracována na směrnici č. 6/2007, a tato dále doplněna speciálními managementy sedmi oblastí. Nastává tak dokonalý zmatek, v němž se nevyzná už skoro nikdo. Termíny bezzásahovost a samovolný vývoj obcházejí zónaci a dosud platný plán péče. Skrývají v sobě nelegitimní a nelegální změny managementu, pomíjejí složitý schvalovací proces a vedou k likvidaci šumavských ekosystémů. Nelze přehlédnout, že speciální managementy sedmi oblastí, vedoucí sekce výzkumu a ochrany NPŠ Zdeňky Křenové, spolu s diferencovaným managementem bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka a prvotní zónací bývalého ředitele Ivana Žlábka, se skvěle doplňují a vytvářejí souvislé, často několik kilometrů široké příhraniční pásmo od Železné Rudy až po Černou horu (prameny Vltavy). Část tohoto území je součástí Divokého srdce Evropy. Má sloužit několika jedincům k výzkumu a ke zkoumání samovolného vývoje, zatímco pro ostatní se toto území stává územím zapovězeným. Koncepci Divokého srdce Evropy smetly ze stolu šumavské obce v březnu 2008. O této myšlence se dozvěděly jen několik dnů před samotným jednáním, a to jen díky úniku informací ze Správy NPŠ. Ta však jako by stanovisko obcí ani nevnímala. Na území Divokého srdce Evropy vyhlašuje další pro turisty nepřístupné oblasti –vždy se zdůvodněním vyššího stupně ochrany přírody. Zakazuje lov v uvedených oblastech. Na turistických rozcestnících v příhraničí je umístěno i namalované srdce –vždyť přece Divoké srdce Evropy je srdeční záležitostí ekologistů, kteří jsou jednou z nejmocnějších sil v řízení světových dějin. A tak Divoké srdce Evropy existuje de facto, ale nikoli de iure.

Důsledky bezzásahového režimu

Bursíkův diferencovaný management stojí na několika pilířích. Kůrovcové stromy a plochy se hlásí Správě NPŠ. Ta musí hlášení zaevidovat. Pak se několik týdnů rozhoduje, zda proběhne či neproběhne asanace. Zjednodušeně můžeme říci, že Bursíkův diferencovaný management dále rozšiřuje bezzásahové území a zdržuje zásahy tam, kde je zasahování možné. Kůrovec, který po napadení potřebuje maximálně několik málo měsíců, aby smrk zcela zničil, má tak volný prostor k množení a dalšímu šíření na okolní nenapadené stromy. Třešničkou na dortu jsou speciální managementy Zdeňky Křenové, které mají být uplatňovány v sedmi oblastech o rozloze 6500 hektarů –Jelení skok, Modravské slatě, Černá hora, v oblasti kalamitní svážnice Trojmezná, Polom, Plesná, Ždánidla. V těchto lokalitách se uplatňuje pět režimů péče: od zcela bezzásahového až po režim umožňují běžnou asanaci, odvoz a prodej dřevní hmoty. Bezzásahové režimy ohrožují především obec Modravu, jíž obkličují z jihu i ze západu. Modrava se tak téměř cele ocitne na okraji plantáží souší a holin. Speciální management číslo pět se uplatňuje na Černé hoře, Modravských slatích, Ždánidlech, Plesné, Polomu. Umožňuje rekordní těžby i rekordní tržby. Vlivem velmi opožděné asanace se tu ve velkém množství těžily již sterilní souše (suché, mrtvé smrky –kůrovcem již opuštěné), což dokazuje převážně hnědě zbarvené klestí. Velmi pozdě se zasahovalo i v dalších částech Šumavy, například v revíru Plešné jezero, kolem Jeleních Vrchů. Došlo tak k masivnímu rozšíření kůrovce a k masivnímu postižení šumavských smrkových porostů. V některých oblastech vznikly holiny o rozměrech desítek hektarů, v jiných oblastech (například Jelení Vrchy) holiny menší, ale velmi četné, které jsou od sebe odděleny jen několika málo metry smrkového porostu. Obrovské holiny navazují na bezzásahovou oblast Polomu a Plesné. Množství napadených smrků zůstalo stále neasanovaných a dokonce i k asanaci neoznačených. Jsou základem pro masivní těžbu a tvorbu holin v příštím roce. Zatímco letos ke konci října mělo být odtěženo asi 330 tisíc kubíků dřeva, příští rok má být podle střídmých odhadů odtěženo 800 tisíc až milion kubíků dřeva. Kubík dřeva z NPŠ se v roce 2007 prodával v průměru za 1067 Kč. Můžeme si pak lehce spočítat tržby. Optimističtí šumavští lesníci tvrdí, že podle toho, co se skutečně asanuje (převážně sterilní souše), by k pěti speciálním managementům Zdeňky Křenové měl být přiřazen ještě šestý: zpracuje, odveze a prodá se vše, včetně souší.

V Bavorsku se těží

V jádrových zónách Národního parku Bavorský les se těží. Na počátku léta začali Bavoři masivně zasahovat pro masivní odpor tamních obyvatel, kteří již bezzásahový experiment přestali tolerovat. Těžilo se v jádrových příhraničních zónách (Lakaberg, kolem hraničního chodníku, na národní hoře Falkenstein), těžilo se mohutně i mimo jádrové zóny. Jádrové zóny přestaly být bezzásahovými a Bavoři se pokusili pozdě –ale přece, zachránit, co jen šlo. Narušili koncept Divokého srdce Evropy jako bezzásahové oblasti se samovolným vývojem. Správa NPŠ, představitelé Hnutí Duha a ministerstvo životního prostředí (MŽP) přiznali těžby v bavorských jádrových zónách s velkou nevolí a velkým zpožděním. Čeští ochranáři dokázali vytunelovat NPŠ, jsou však nepoučitelní. V době kůrovcové kalamity navýšili procento bezzásahového území de facto, ale nikoli de iure, na 30-40 procent plochy parku z celkových asi 68 tisíc hektarů. Nově vznikající plochy souší, holiny, s tím související rekordní těžby v dějinách NPŠ, zůstanou nezapomenutelnou vizitkou současné správy parku, ministrů životního prostředí a Hnutí Duha. Obnova lesních porostů bude velmi dlouhá. O zázračně krásné Šumavě s neproniknutelnými hvozdy budou existovat podobné příběhy jako za broučkové kalamity konce 19. století. Možná se najde novodobý Karel Klostermann, jenž je posbírá a převypráví našim potomkům. Budou to příběhy o šílených myslích ochranářů, kteří dokázali, že vytunelovat jde i šumavská příroda, jedno z nejcennějších dědictví našich předků.

V Haló novinách už jsme se mnohokrát věnovali dění v Národním parku Šumava (NPŠ). V krátké době se nám v redakci sešly dva články, které se tomuto tématu věnují znovu. Dovolil jsem si je oba dát do jedno ho materiálu. Ani jeden z autorů není našim čtenářům neznámý, oba jsou z jižních Čech, tudíž vědí, o čem mluví. Jitka Marková je sice člověk zvenku, ale Šumavu natolik miluje, že pro ni udělá cokoliv. Jiří Wolf je naopak bývalým učitelem lesnické školy v Písku.