Jak lze napomoci kůrovcové kalamitě v NP Šumava?

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Jak lze napomoci kůrovcové kalamitě v NP Šumava?
Author Jiří Neumann
Date 1999-08-12
Source Českobudějovický deník
Genre tisk
Respondent

Názor / Je nezbytné konečně dojít k účinnému řešení. Pokud by bylo možné, tak za účasti obou „bojujících“ stran, ovšem nebude-li to možné, pak musí nastoupit účinnost zákona.

Do nedávné doby jsem si myslel, jako i jiní, že ochránci přírody sdružení v Hnutí Duha skutečně chrání přes různá nedorozumění a někdy i výstřelky. Po posledních událostech v Národním parku Šumava (NPŠ) měním názor, bohužel. V tisku jsou zveřejňovány informace, mnohdy zkreslené a polopravdy s cílem zdiskreditovat současné vedení Správy NPŠ. Bohužel k těm, kteří blokují pokácení kůrovcem obsazených stromů, aby podle svých názorů zachránili Trojmezenský prales, se přidávají i někteří výzkumníci a staví se tak přímo proti lesníkům.

Akce porušuje zákaz vstupu do 1. zón parku s možným ničením místních přírodních vzácností, ale i k maření práce místních lesníků, kteří značili stromy k pokácení, mladí ochránci totiž značky seškrabují. Napadá člověka při čtení zpráv i článků, kdo za tím vším stojí atd.

Tisk si počínání pochvaluje, protože vycházejí články, nejen v Jihočeských listech, pod podbízivými názvy jako např. „Motorové pily (podle ekologů) zničí les na Šumavě navždy“, „Postkomunistická recidiva řádí v národním parku“ a další. Všem, kteří mají o tento současný souboj dvou náhledů na záchranu šumavských smrčin před kůrovcem opravdu zájem, doporučuji pročíst si článek ing. Josefa Jelínka „O co jde v Národním parku Šumava?“ (Jihočeské listy – 3. srpna 1999), kde autor uvádí snad neznámé, nebo snad nechtěné skutečnosti. Říká se, že je tento problém – naléhavý a vyžadující řešení – zpolitizovaný, ale pravda je zřejmě jiná: je příliš zmedializovaný a veřejnost je matena.

Co lze ještě tolerovat

Vedení Správy NPŠ postupuje podle zákonů i směrnic a to i mezinárodních organizací, tomu ale odmítají rozumět nadšenci, kteří v současnosti zaviňují, že kůrovec včas nepodchycený vylétne v novém pokolení (a při letošním počasí lze čekat možná ještě další generaci) a napadne okolní zdravé stromy. V čem je smysl jejich nepovolené akce? Má se takové počínání dál mlčky trpět a nezakročovat? Není i v tom zárodek toho, jak se často znevažují a nedodržují zákony a všeobecně platné zásady? Co je v tomto počínání „moderního“, jak často ekologové hovoří o novém pojetí ochrany lesů v NPŠ? Jsem toho názoru, že i u nás musí platit zákony pro všechny bez rozdílu, jinak se nemůžeme řadit mezi vyspělé země!

V článku ing. J. Jelínka, který je věcný a shrnuje dosavadní vývoj, je také část věnovaná námi opěvovanému sousednímu Národnímu parku Bavorský les, a to i s výroky té části ekologů, kteří usilují o ponechání šumavských lesů svému vývoji. A to přesto, že ve středoevropském prostoru, nejsou pralesy, ale uměle obnovované lesy. Ne vždy experti, z USA, nebo i odjinud, mohou správně posoudit naše problémy – jak bylo uvedeno v článku o americkém expertovi a jeho „utajené“ zprávě v současnosti objevené... Zřejmě chybí těmto ochráncům přírody, ale i některým nynějším odborníkům znalost historie šumavských lesů. Podceňují stále nebezpečí kůrovce a jeho kruté následky pro lesy. A řeči o tom, že je lepší mít hektary uschlých kůrovcových smrčin namísto holin, které se musí co nejdříve řádně zalesnit vhodnými druhy dřevin, znějí až příliš hrozivě.

Ing. J. Jelínek dobře ví, o čem píše, protože se celý život zabýval historií lesů a lesního hospodářství v jižních Čechách. Je plně oprávněn posoudit současnou situaci v kůrovcové kalamitě. Ostatně je zřejmé, že kdyby v minulosti naši předkové nepostupovali důsledně proti kůrovci, nebyl by dnes NP Šumava. Místo krásných lesů by byly řediny z pionýrských dřevin a jen místy zmlazené původní porosty. Rozhodně ne zapojené lesní porosty – přitom by byla jistě nepoměrně větší možnost lesních požárů a dalších škod. Je ale třeba si přiznat znovu, že při přípravách i vyhlášení NP Šumava většina ze zúčastněných netušila – a to včetně lesníků z provozu a obcí v území – jaké jsou vůbec směrnice pro národní parky a proto zvítězila „velká varianta“ oproti provozem navrhované „malé“, která by rozhodně více vyhovovala obhospodařování parku a byla by vlastně dvojčetem Národního parku Bavorský les. Rozhodně se jeví jako lepší to, co se děje u sousedů, že se rozloha národního parku postupně zvětšuje podle možností a vývoje.

Co zavinilo kalamitu

Uvědomme si, bez zbytečného hazardování a výzkumů, jak se bude dále kůrovec v lesích chovat, že jsme všichni plně zodpovědni za lesy u nás i za to, v jakém stavu je předáme příštím generacím – je to omílaná fráze, ale platí.

Současná, již několikaletá kůrovcová kalamita na Šumavě je zaviněná lidmi – stále se však nechce přiznat kterými. Zbytečně zaviněná pod rouškou vědy a výzkumu v moderním pojetí a nezodpovědností. Je nezbytné konečně dojít k účinnému řešení. Pokud by to bylo možné, tak za účasti obou „bojujících“ stran. Nebude-li to možné, pak musí nastoupit účinnost zákona, která to přikazuje a řešení striktně určuje, a o tom by se již nemělo dál diskutovat.