Jihočeské pohraničí je rájem turistů, život se do něj ale nevrací

Jihočeské pohraničí je rájem turistů, život se do něj ale nevrací
Author	Právo
Date	2009-11-07
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

I dvě desetiletí po pádu železné opony turisté stále objevují bývalé jihočeské pohraniční pásmo. Láká je zdivočelá příroda, která téměř půl století bujela bez zásahu lidské ruky, a okouzlují je i osudy obyvatel desítek zaniklých obcí. Život se ale do opuštěných míst u dříve nepropustných hranic nevrací, zjistila ČTK. „O znovuosídlení se moc mluvit nedá, jsou to jen pokusy. Ale pozoruhodný pokus je v Pohoří na Šumavě v Novohradských horách, což je nejjižnější cíp České republiky,“ řekl ČTK ředitel občanského sdružení Antikomplex Ondřej Matějka. Z původního městečka s více než 1000 obyvateli zbylo jen torzo kostela a hřbitov. V posledních letech tam ale vyrostly tři nové domy. „Je to úžasné, i když spíš pro rekreační účely. Není to místo, kde se dá trvale žít,“ poznamenal Matějka. Ale právě neobydlená krajina s krásnou přírodou skrývá pro návštěvníky největší kouzlo. „Na všem zlém je něco dobrého a díky tomu se to tu zachovalo s minimálními zásahy člověka. Měli bychom si proto řádně rozmyslet, než tam budeme něco budovat,“ zdůraznil ředitel nadace Jihočeské cyklostezky Vladimír Votřel. Dříve nedostupná místa u státních hranic, kudy za minulého režimu chodili jen pohraničníci, po revoluci postupně protkala hustá síť cyklistických tras. Řada z nich přímo kopíruje hranici nebo ji protíná napříč z Česka do Rakouska či Německa. „Dříve bylo asi jen pět hraničních přechodů silničních, nyní máme dalších asi 30 přechodů pro pěší a cyklisty,“ vyzdvihl Votřel. Mezi nejoblíbenější turistické cíle na jihu Čech patří Lipensko. Ještě před 20 lety ale byl druhý břeh vodní nádrže Lipno kvůli blízkosti hranic zakázaným územím dostupným jen na propustku a z druhé strany zase svíral návštěvníky vojenský prostor Boletice. „Po pádu železné opony a otevření pravého břehu se otevřely možnosti turistiky v této neporušené přírodě, která navíc je s velice nízkým osídlením,“ uvedl obchodní ředitel společnosti Lipno Servis Martin Řezáč. Mezi turisty nechybějí ani bývalí obyvatelé pohraničí. Postupně se také mění složení návštěvníků rozhledny Moldaublick v Rakousku, odkud přes hranice shlíželi odsunutí Němci na svou domovinu. Měli odtud překrásný výhled na srdce, které do krajiny meandry vepsala Vltava. V roce 1959 ho ale definitivně smazaly vody napuštěného Lipna. „Dnes už jsou rodáci moc staří na to, aby na vysokou věž vylezli. Ale zase tam o to více jezdí Češi, kteří se odtud dívají na Lipno a na Šumavu, protože jsou odtud pro ně neznámé pohledy na krajinu,“ řekl Matějka. V kontrastech se odehrávaly i osudy Cetvin na Českokrumlovsku. V 50. letech se staly součástí pohraničního pásma a lidé odtud museli odejít. Jednou z mála připomínek původní obce je dnes gotický kostel Narození Panny Marie, který se podařilo zachránit před zničením a před šesti lety byl znovu vysvěcen. Vedle něj nyní naopak chátrá už jen torzo kasáren pohraniční stráže. „Zároveň je to smutné. Kostel je sice obnovený, ale moc se nepoužívá,“ posteskl si Matějka.