Jsme si jisti, že větry vanou tak, jak mají vát

Jsme si jisti, že větry vanou tak, jak mají vát
Author	Ladislav Vencálek
Date	2006-01-09
Source	Literární noviny
Genre	tisk
Respondent

Debata na téma šumavského národního parku, kterou jsme započali sporem mezi publicistou Vladimírem Justem a předsedou Senátu Petrem Pithartem na stránkách našich novin, pokračuje. Nyní se do ní zapojil mluvčí správy NP a CHKO Šumava Radovan Holub.

V úvodu připomeňme, že oba diskutující, Petr Pithart o Vladimír Just, v podstatě vítají nové zásady hospodaření v parku i nedávný podpis smlouvy o společném spravování bavorského i českého národního parku. Sporné zůstávají postoje obou k míře hospodářského využití jednotlivých zón národního parku i k obraně před kůrovcem. Všeobecně je možno říci, že Petr Pithart sympatizuje spíše se starosty obcí, kteří se dožadují většího hospodářského využívání parku. Petr Pithart rovněž žádá, aby se za nově přijaté principy hospodaření zaručila sama vláda, resp. premiér Paroubek, a nikoli jen ministerstvo životního prostředí. Nová úprava totiž dává managementu parku značné rozhodovací pravomoci a je tedy možné, že management může obejít obce a lidi, kteří na Šumavě žijí a pracují.

Na článek Petra Pitharta nazvaný Vážený pane Juste, máte ten poklop, nebo nemáte? uveřejněný v LtN 51/2005 reaguje Radovan Holub, mluvčí NP Šumava: Místopředseda Senátu Petr Pithart v něm hovoří o situaci v Národním parku Šumava a o plánovaném rozšíření bezzásahovosti. Jsme rádi, že se s panem Pithartem shodneme na tom, že bezzásahová území je třeba scelit a zvětšit. Panu Pithartovi se líbí, že bavorský Zemský sněm schválil pro bavorské obce přiléhající k nové části Národního parku Bavorský les právo veta (princip jednomyslnosti) při schvalování další bezzásahovosti v této nové části parku. Říká, že v Bavorsku nyní „montují záchrannou brzdu“. Bylo by však dobré zároveň podotknout, že Národní park Bavorský les má v současné době 11 646 hektarů bezzásahové plochy (čtyřicet osm procent plochy parku) a hodlá ji dále rozšiřovat. My máme jen osm tisíc hektarů bezzásahové plochy (třináct procent plochy parku), a přitom náš park je více než dvakrát větší než ten bavorský! Je třeba, abychom ve společné Evropě respektovali nejen přání starostů obcí, ale i mezinárodní doporučení a normy. Šumavský park je totiž park národní s nesporným mezinárodním významem, nikoli park obecní. Nelze tedy, aby se management našeho parku řídil požadavky jen 961 stálých obyvatel, bydlících uvnitř parku a dalších 2405 obyvatel v obcích na jeho hranicích. O tomto národním parku by měl kromě odborníků rozhodovat i národ, tedy obyvatelé této země. Navíc právně závazným dokumentem parku, tak zvaným Plánem péče, bylo již v roce 2000 schváleno padesát procent území parku vyhradit do třiceti let samovolným přírodním procesům.

Dále by bylo vhodné říct, že bavorský Zemský sněm sice právo veta schválil, ale zároveň Národnímu parku Bavorský les doporučil, aby do roku 2017 rozšířil bezzásahovou zónu v nové části parku na sedmdesát pět procent! Toto je druhá a velmi důležitá část pravdy. Potom tedy bude mít sousední park v Bavorsku souvislou bezzásahovou plochu o výměře tří čtvrtin parku! Domníváme se, že o zonaci a managementu musí rozhodovat renomovaní odborníci. To je záruka skutečného národního parku. Shodneme se také jistě na tom, že někteří zástupci obcí a poslanci přicházejí a odcházejí v poměrně krátkých periodách, ale příroda „myslí“ v mnohem delších cyklech. Přesto – nebo právě proto – nelze měnit zonaci po každých volbách do zastupitelstev obcí.

Odpovědnost za vznik skutečného národního parku na Šumavě již převzala vláda Petra Pitharta a celá společnost tím, že se přihlásila k evropské kultuře, jejíž součástí je také ochrana přírody a přírodních procesů na určitých plochách, zvaných národní parky. Je tedy zbytečné, aby se každá vláda vždy znovu k této problematice vyjadřovala. Příroda v národních parcích potřebuje především klid a stabilitu. Pan Pithart varuje, že mezi pahýly suchých stromů nevydrží turisté, ani ti „opravdoví nadšenci“. Máme však údaje o tom, že sedmdesáti procentům návštěvníků penzionů přírodní procesy v šumavském parku nevadí, že je respektují a chápou. Pod jednou podmínkou: těmto návštěvníkům musí někdo jasně vysvětlit, že jsou v národním parku a nikoli v klasickém hospodářském lese. Ekologická gramotnost návštěvníků Šumavy je vysoká. Lokality střední části Šumavy (kolem Modravy, Kvildy), kde ční uschlé stromy, jsou mnohem navštěvovanější než oblasti zelených smrkových monokultur. Březník, kde se nabízí pohled na odcházející generaci lesa a zrod nové generace, byl letos hitem sezóny. Turisté totiž pomalu ale jistě odcházejí do lokalit, kde mohou spatřit jedinečné divadlo přírody, jež je ponechána sobě samé. I když i zde pomístně zatím ještě probíhá jisté pensum těžebních prací, které mohou turisty rušit hlukem a dopravní zátěží.

Petr Pithart se domnívá, že řešením situace v Národním parku Šumava by mohl být, v nadsázce, jakýsi obrovský poklop, jímž by se překlopily bezzásahové části, aby kůrovec ve větrech vanoucích k Sušici nepřeletěl do okolních lesů. Jsme rádi, že jeden poklop (hraniční pásmo) již zmizel. Jsme si jisti, že větry vanou tak, jak mají vát, že lesy uschnou pouze mozaikovitě, protože i kůrovec je chytrý a ví, že si nesmí sežrat všechnu svou stravu najednou, že je jeho úkolem zachovat smrk jako biologický druh. I tady, po kůrovcových náletech a polomech, se příroda bude dynamicky vyvíjet. A vyvíjí se tak, že Boubínský prales – dnešní chlouba národa, vzniklá prostřednictvím bezzásahového režimu – a mnohé jiné lokality budou během několika let spíše bukové než smrkové. K poznání těchto zákonitostí slouží právě národní párky a doufejme, že i ten šumavský.