Kůrovcová kalamita nabyla v NPŠ obrovských rozměrů

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Kůrovcová kalamita nabyla v NPŠ obrovských rozměrů
Author Zachraňme Šumavu
Date 2010-05-31
Source
Genre tisk
Respondent

Občanské sdružení s lítostí konstatuje, že kůrovcová kalamita nabyla v Národním parku Šumava obrovských rozměrů. Jedná se o kalamitu, jejíž konečný rozsah v současnosti neumí odhadnout ani představitelé národního parku.

V této souvislosti jednoznačně selhala kontrolní činnost Ministerstva životního prostředí i Správy NPŠ, a to i přesto, že byly obě instituce mnohokrát varovány před krizovým stavem na Šumavě. Selhala rovněž i Česká inspekce životního prostředí, která byla opakovaně upozorňována na kritickou situaci a tento problém neřešila. Uvedený pro krajinu kritický stav, přesáhl hranici případného vědeckého experimentu a je názornou ukázkou selhání dogmaticky prosazované ideologie pod rouškou vědy.

Z těchto důvodů doporučujeme budoucí vládní koalici zřízení Ministerstva pro rozvoj venkova a životního prostředí, které by sloučilo kompetence Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství.

Členové našeho občanského sdružení se ztotožňují se závěry předsedy Rady parku (viz níže), které je nutné podniknout pro uklidnění situace a budoucí rozvoj Šumavy. Vítáme, že ministryně životního prostředí Rut Bízková některé tyto kroky akceptuje.

Aktuální problémy NP Šumava Předseda Rady NP Šumava PhDr. Jan Stráský

Dlouhodobě aktuální:

Nedaří se obnovit rovnoprávný a upřímný dialog mezi ochranou přírody a samosprávou z období počátku NPŠ, mezi zastánci teorie ochrany přírody jako urychleného přenechání ochrany přírody přírodě samé (bezzásahová území) a mezi zastánci méně ortodoxní ochrany a obyvateli Šumavy, kteří chtějí žít a hostit své návštěvníky (téměř nic jiného jim k obživě nenabízíme) v krásné, zachovalé, ale vstřícné a přístupné přírodě. Představy o budoucnosti Šumavy se nesbližují, ale rozcházejí. Objevuje a realizuje se velkoplošná vidina šumavské divočiny, kde není místo pro návštěvníka, natož pak obyvatele. Z iniciativy obou stran čas od času vznikají manifesty a projekty (např. O Šumavě společně, Vize 2020, KIPR atd.), které v průběhu dolaďování nebo v úvodní fázi realizace prokážou nepřipravenost a faktickou neochotu k jejich naplňování. Šumavské obce nevzkvétají, zalidnění téměř pusté Šumavy stagnuje, infrastruktura včetně té, která se týká ochrany životního prostředí (čističky, ekologické vytápění atd.) se nerozvíjí (naopak dochází každoročně ke směšným tahanicím o palivové dřevo). Návštěvnost Šumavy se nezvyšuje, uzavírají se další a další oblasti (nejen z důvodů ochrany a vědecko – výzkumných priorit, ale i nebezpečnosti suchých porostů), vede se boj o každou přístupnou cestu, boj s plány na rušení i historických cest (např. Luzenské údolí). Rozšiřují se nároky na stupeň ochrany přírody, což má za následek omezení návštěvnosti (např. splouvání horního toku Vltavy). Oba parky na mezinárodní úrovni orgánů ochrany přírody navrhují bombastické projekty, o kterých se se samosprávou doma bojí promluvit. Příkladem je Divoké srdce Evropy, jehož zřízení bylo na obou stranách hranic zásadně odmítnuto, ale pro které se oba Parky na loňském mezinárodním jednání v Mexiku domáhaly podpory. Nejsou vytvářeny předpoklady pro vícedenní pobyt návštěvníků (sladění zimních a letních příležitostí, umožňující efektivní podnikání v cestovním ruchu). Podnikání, hospodaření obcí i jednotlivců je vystavováno dalším a dalším omezením, která nejsou finančně kompenzována.

Naléhavě aktuální:

Zneužití orkánu Kyrill k urychlení velkoplošného rozpadu stromového patra a jeho průběh zejména od roku 2007 (viz žaloba šumavských obcí na ministra Bursíka) otevřelo diskusi o kůrovcové kalamitě. Rostoucí část médií, veřejnosti, obyvatel Šumavy, ale i vědecké obce si začala uvědomovat, že dochází k dlouhodobě nevratné změně šumavské krajiny a tvrzení o kalamitě pod kontrolou se postupně opouští. Na Šumavě se těží mnohonásobně víc než v předchozích letech, jen v roce 2009 třikrát víc než SNPŠ předvídala na počátku toho roku. V očekávání výsledků roku 2010 se můžeme drobně lišit: nikdo však už nepochybuje, že bude nejhorším z dosavadních. Ve spletitém členění bezzásahových a zásahových území však boj s kůrovcem má charakter jeho podpory na jedné straně a úspěšného hubení na straně druhé. Toto už není spor o „cestu“, „korunu“ či zákazovou tabulku. Takový spor lze za lepší konstelace vyřešit a odstranit škrtem péra. Obnova lesa – byť se neshodneme téměř na ničem – je bezpochyby dlouhodobý problém, který každým měsícem váhání zvětšujeme.

Stav:

V této situaci je připravováno hodnocení Plánu péče 2001–2010 a Plán péče 2011–2020. Jednání probíhají pod tlakem zhoršující se situace a zákonných lhůt. Stanovisko obcí (krajů se nikdo neptá) se dá vyjádřit literou zákona: působení Parku (především managementový mumraj, který ve svém důsledku zvýšil rizika 1. zón na podstatnou část 2.zón) v uplynulém období nevedlo k „zachování typického vzhledu krajiny“ ale k jeho vážnému a dlouhodobému narušení. Pokud se z toho nevyvodí důsledky v hodnocení uplynulého období, není smysluplné projednávat plán péče na další období. Expertní skupiny, které vytvořili oba hejtmani „šumavských krajů“, zformulovaly celou řadu nezbytných opatření k zastavení rozpadu stromového patra v dalších oblastech Šumavy, na kterých se však nedaří se SNPŠ dohodnout.

Návrh řešení:

1. Dokončit půlroční práci expertních skupin I a II a využít jejich výsledků v bodě 2.

2. Neprodleně sestavit dvouletý Plán péče, který zahrne všechny cesty redukce negativních procesů a účinného boje s kůrovcem a bude si klást jediný cíl: zastavení ničení šumavských lesů.

3. Souběžně připravovat a následně realizovat novou zónaci, která zřetelně a dlouhodobě vymezí „bezzásahová a zásahová území“ (striktně1. a 2. zóna) a území v extravilánu obcí, nezbytné pro jejich rozvoj (3. zóna).

4. Revidovat vyhlášená „klidová území“(viz žaloba podaná Jihočeským krajem), pozastavit realizaci „divočiny“ a vymezit jí přiměřený rozsah až v nové zónaci, více otevřít Šumavu návštěvníkům (a to i z důvodu společenské kontroly).

5. Realizovat změny ve složení Rady NP Šumava, které ředitel SNPŠ přislíbil na společném jednání šumavským obcím v březnu 2010 a údajně předal MŽP, které je údajně odmítá.

6. Poněvadž Šumava nepatří SNPŠ, ale ani jen obcím na Šumavě, natož pak MŽP, zahrnout do rozhodovacích procesů obě krajské samosprávy a zajistit nezbytnou pozornost vlády ČR Šumavě.

7. Využít dvouletého období k přípravě zákona o NP Šumava, který musí citlivě respektovat všechna specifika Šumavy ve srovnání s ostatními třemi NP v ČR.

Členy občanského sdružení Zachraňme Šumavu jsou současní a bývalí senátoři, krajští radní, emeritní premiér, emeritní hejtman, lesničtí odborníci a další osobnosti Jihočeského a Plzeňského kraje a občané – milovníci Šumavy, kteří mají dlouhodobě zájem řešit situaci na Šumavě.