Kůrovcová kalamita už patří minulosti

Kůrovcová kalamita už patří minulosti
Author	Václav Míka
Date	2003-11-13
Source	Haló noviny
Genre	tisk
Respondent	Zdeněk Kantořík

Rozhovor se Zdeňkem Kantoříkem, mluvčím Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava

• Zřejmě nejdiskutovanějším problémem v šumavském národním parku je stále kůrovec. Jaký byl letošní rok z hlediska kůrovcové kalamity?

Letošní extrémně teplé a suché léto bylo pro kůrovce mimořádně příznivé, navíc se přidal tzv. semenný rok – množství smrků plodí, což je přirozeně oslabuje a zvyšuje tak riziko. Starosti s kůrovcem jsou proto v celé střední Evropě. Přesto jsou dosavadní výsledky v asanaci kůrovce v NP Šumava velmi příznivé. Ve II. zónách bylo od počátku roku k 22. 9. zpracováno celkem 6200 m 3 napadených stromů, tj. v průměru 1 napadený strom na 8 hektarů lesa. V I. zónách bylo k stejnému datu asanováno, tj. poraženo, odkorněno a ponecháno na místě k zetlení 379 m 3 (pozn. tj. přibližně 379 stromů). V prvním roce zásahů v I. zónách, v roce 1999, padlo v nejcennějších lokalitách 10 000 napadených stromů, každým dalším rokem se úroveň napadení díky ochranným zásahům výrazně snižovala. Nyní jsme jak v I., tak i II. zónách zhruba na 4 % výchozího stavu a o kalamitě už se nedá hovořit, patří minulosti. Současný výskyt se blíží přirozenému klidovému stavu. Přirovnám-li situaci k požáru, jsou plameny uhašeny, zbývá pečlivě hlídat doutnající oharky, aby se oheň znovu nerozdmýchal. Specifická situace je v I. zóně č. 58 Prameny Vltavy. Zhruba 500 metrů od prameniště, v těsném sousedství státní hranice, napadl kůrovec z druhé strany hranice přibližně 3 hektary smrkového lesa. Ekologičtí aktivisté tady asanaci zablokovali a komise odborníků vyslaná ministerstvem životního prostředí doporučila nekácet. Vzhledem k obrovskému riziku pro okolní porosty (tato I. zóna má rozlohu 67 ha, z toho přes 60 hektarů tvoří monokultura smrku) však stejná komise doporučila správě využít všechny dostupné nedestruktivní metody tak, aby se kůrovec dál nešířil. Správa proto využila v Evropě ojedinělé metody – nechává loupat napadené smrky nastojato. Z 1088 stojících napadených stromů je nyní takto oloupána přibližně polovina. Vzhledem k tomu, že se oloupáním přeruší vývojové stadium lýkožrouta (larva-kukla-brouk), věříme, že i tato nezvyklá metoda bude efektivní. Jistější i levnější je samozřejmě poražení a loupání stromu, ale to nám aktivisté neumožnili.

• Jak velké plochy byly v oblasti šumavského národního parku kvůli kůrovci až dosud pokáceny? A jaké výměry byly znovu zalesněny?

Velmi často (a aktivisté tak činí s velkou oblibou) je při této příležitosti zaměňována příčina a následek. Správa si kůrovcovou kalamitu nevymyslela, ředitel Ivan Žlábek byl po nástupu do funkce v srpnu 1994 postaven před základní rozhodnutí řešit kalamitní stav, vzniklý v roce 1984 na bavorské straně hranice, v NP Šumava. Rozsáhlé území na naší straně hranice 1325 ha v okolí Březníku na Modravsku bylo v té době silně napadeno. V bezprostředním ohrožení však byly další desítky tisíc hektarů lesa – ve velké většině smrkových monokultur člověkem uměle vysazených a po staletí obhospodařovaných. Vzhledem k rizikům i samotnému poslání parku (uchování a zlepšení životního prostředí, zachování typického rázu krajiny), rozhodla správa nekompromisně zasáhnout a nepustit kůrovce dál. Necháte-li někde kůrovce namnožit, musíte při jeho zastavení s holinou počítat. V Evropě je obvyklý poměr přibližně 1:1 – tj. na hektar napadené smrkové monokultury jeden hektar holiny. V NP Šumava vzniklo při zásahu proti kůrovci zhruba 900 hektarů tzv. holin, které jsou nyní všechny zalesněny. Místy mohou turisté vidět i tří- až čtyřmetrové stromy. Podstatné je, že jen asi polovinu sazenic tvoří smrk, druhou polovinu jedle, buk, jeřáb, jilm a další dřeviny. Správci parku tak vytvořili základ budoucího smíšeného lesa, který přirozeně odolá větrným i kůrovcovým kalamitám, a který na Šumavu historicky patří. Zvláštní pozornost přitom při zalesnění věnovali genetickému původu sazenic – správa má vlastní školky, kde připravuje sadební materiál z původních šumavských dřevin.

• Asi největší kritice čelí vedení parku za kácení napadených stromů v prvních zónách. V kolika prvních zónách se vůbec kácelo? Neuvažujete o tom, že bude zastaveno? Ekologové požadují postupné propojení prvních zón do větších celků. Počítá správa parku s něčím takovým?

Základním cílem zásahu v I. zónách bylo ochránit vzácné pralesovité zbytky porostů, které se na Šumavě vyvíjely místy ivíc než 300 let, před rychlým velkoplošným rozpadem – a to se jednoznačně podařilo. Paradoxně díky blokádě aktivistů na Trojmezné v roce 1999 máme dnes k dispozici pozoruhodné srovnání. Na sousední Smrčině byl výchozí stav napadení v tom roce dokonce horší než na Trojmezné. Zásah se tam provedl a letos jsme museli na Smrčině asanovat zatím jen 32 stromů. Na sousední Trojmeznou není právě příjemný pohled. Z celkových 600 hektarů je dnes suchá už třetina – přesná čísla budeme znát po inventuře. Dá se předpokládat, že ohnisko, které se tady vytvořilo, postupně ohrozí i okolní druhé zóny, kde budou logicky v příštích letech při zásazích vznikat holiny... Ještě loni jsme měli povolení kácet v 48 I. zónách, využili jsme ho jen v části z nich. Povolení totiž vzniká v prvních měsících roku, v době, kdy nikdo nemůže předpokládat průběh počasí a vývoj napadení. Proto se žádost o povolení liší od reality. Problém je v tom, že pokud na příslušnou zónu povolení není, pak tam zasáhnout lesník nesmí. Proto byla v loňském roce žádost – jak se ukázalo – poněkud předimenzovaná. Letos žádala správa o povolení zásahů jen v 11 lokalitách I. zón. Kácení lze samozřejmě ukončit ihned. Problémem skutečně odpovědných správců parku jsou však důsledky takového rozhodnutí. Pár let se nemusí v podstatě nic dít, pak přijde znovu počasí podobné letošnímu a je tu malér. Nejen pro I. zóny, ale také pro jejich okolí, kde budou při přemnožení vznikat další a další holiny. V národním parku by samozřejmě měla existovat místa bez lidského zásahu, kde budeme s pokorou přírodu jen sledovat. Základní otázkou NP Šumava zůstává, zda může člověk, který po staletí porosty ovlivňoval a dramaticky změnil jejich věkovou i druhovou skladbu, tyto porosty ze dne na den opustit – a jaké důsledky to bude mít pro budoucí vývoj. Co je přirozeného na přirozených procesech, které probíhají v nepřirozených, uměle vysazených porostech? Člověk navíc ovlivňuje svou činností území v Evropě i bez kácení – dálkovými imisemi, kyselými dešti atd. Šumava má to štěstí nebo tu smůlu, že je zde 135 velmi vzácných lokalit, mezi nimi však stojí les vysazený lidmi. Bude trvat desítky let, než rozsáhlé souvislé plochy bude moci odpovědný člověk nechat přirozenému vývoji. Samozřejmě to lze udělat hned, několika čarami v mapě. Pro správu parku by to bylo mimochodem mnohem, mnohem jednodušší řešení. Jednoduchá řešení však nemusí být správná. A ptát se musíme také lidí, kteří tady žijí trvale – všechny šumavské obce ioba kraje jsou pro účinné zásahy, další suchý les si nepřejí. Správa připravuje rozšíření I. zón postupně podle koncepce schválené MŽP ČR v roce 2001 na 10 let s výhledem na období dalších 30 let. 140stránkový dokument se jmenuje Plán péče a je základní koncepcí parku pro další období. Připraveno a vyměřeno je rozšíření 1. zón o 6000 hektarů – z dosavadních 9000 ha na 15 000 ha. Rozšíření se připravuje dva roky, už se začalo projednávat i s šumavskými obcemi, realizovat by se mohlo už v příštím roce.

• Jsou nyní kvůli těžbě kůrovcem napadených stromů uzavřeny některé části parku pro turisty?

Nejsou.

• Lze alespoň odhadnout, kolik obyvatel Šumavy získalo práci díky likvidaci kůrovcové kalamity?

Správa je jedním z největších šumavských zaměstnavatelů, má přes 350 zaměstnanců, kteří by tu byli i bez kalamity (nejde jen o lesní personál, ale také o výkon státní správy, strážce ochrany přírody a další kompletní servis pro turisty, výzkum, tj. biology, zoology, geologa apod., nechybí samozřejmě ani účetní a další profese.) Žádný z těchto státních zaměstnanců, kteří berou mzdu podle příslušných tabulek, není na těžbě dříví finančně nijak závislý. Správa dostává 100 % prostředků na mzdy a odvody ze státního rozpočtu. Na práce v lese si správa najímá při výběrových řízeních menší či větší firmy, ve velké většině přímo z regionu (Klatovsko, Prachaticko, Českokrumlovsko, Strakonicko). Odhadem by kvůli zcela zastaveným pracím v NP Šumava (i v pěstební činnosti) v těchto firmách přišlo o práci kolem 1500 lidí. Ale je to odhad.

• Máte-li tyto informace, jak se v posledních letech vyvíjela návštěvnost parku? Která místa jsou nejnavštěvovanější?

V roce 1992, což byl první celý rok parku (NP Šumava vznikl v polovině r. 1991) navštívilo NP Šumava 860 tis. lidí. V posledních 5 letech se návštěvnost ustálila kolem 1,8 miliónu turistů ročně. Výjimku tvoří minulý rok, kdy deštivé počasí v srpnu (pršelo téměř obden i celý podzim) snížilo tento počet o 300 tisíc na 1,5 miliónu. Přes 90 % návštěvníků tvoří čeští turisté (a to zejména z Plzeňska, Prahy a okolí, Českých Budějovic a dalších jihočeských a západočeských měst) – všude tam loni měli lidé po povodních zcela jiné starosti itak si lze pokles kromě špatného počasí vysvětlit. Naopak v letošním roce se na Šumavu turisté vrátili – zimní i letní sezona byly návštěvnicky velmi silné, zatím to vypadá, že se možná dočkáme rekordní návštěvnosti ve dvanáctileté historii parku. Cizinců jezdí do 10 %, především Němci a Holanďané, ale i turisté z jiných zemí, někteří dokonce i z USA nebo Austrálie. Nejnavštěvovanější místa: Povydří (od Antýglu k Čeňkově pile), rozhledna Poledník, šumavská ledovcová jezera, zpřístupněné slatě, Březník a samozřejmě i obce Modrava, Kvilda, Srní a další.

• I na české straně jsou porosty uschlého smrkového lesa. Počítá vedení parku s tím, že by alespoň některé odstranilo a nahradilo výsadbou nového lesa?

V žádném případě. Tzv. bezzásahové území v okolí Březníku má plochu 1325 ha a přímo navazuje na zhruba 3500 ha obdobného suchého dospělého porostu v sousedním bavorském parku. Na ploše 5000 hektarů teď bude moci člověk po staletí sledovat, jak se tady bude další les sám vyvíjet, co tady příroda ukáže. Tam už nebudeme dělat nic. Na rozdíl od bavorských kolegů, kterým se kalamita na jižních svazích přirozeně zastavila o navazující smíšené lesy s vysokým podílem buku (v jiných částech parku však kácí kůrovcem napadené stromy jako my, dokonce ve srovnání na 1 hektar intenzivněji), u nás do vnitrozemí jsou desítky tisíc hektarů smrkových monokultur. Proto bezzásahové území u nás není tak velké. Nechat ale na Šumavě usychat další a další hektary je hazard s krajinou, s její schopností zadržet vodu a dalšími funkcemi.

• Uvažuje se o tom, že by se některé, pro veřejnost dosud uzavřené části parku, zpřístupnily?

Hlavním posláním parku je udržet a zlepšit přírodní poměry – a mj. i zachovat vzácné druhy živočichů, např. tetřeva hlušce. Na Šumavě žije poslední velká souvislá populace v ČR. Tetřev potřebuje rozsáhlá klidová území, pokud o ně přijde, je otázka, zda se dokáže přizpůsobit. Některé části parku proto patrně i do budoucna zůstanou návštěvníkům uzavřeny – zpřístupnění by s vysokou pravděpodobností ohrozilo jejich kvalitu i existenci některých ohrožených druhů.

• Pokud to vůbec lze, dokázal byste označit největší úspěch a zároveň největší neúspěch vedení parku za posledních několik let?

Úspěchem je určitě zvládnutí kalamity vzhledem k rozsahu poměrně v krátké době a za cenu nevelkých ztrát přírodě už vynahrazeným (obnova lesa). Často je opomíjena i velmi kvalitní infrastruktura pro turisty, srovnatelná s Evropou i světem (informační střediska, „zelené“ autobusy, rozsáhlá síť dobře značených cest, odpočívadla atd.), často se ve výčtu úspěchů zapomíná i na rozsáhlý výzkum – ročně běží v parku více než stovka výzkumných úkolů. Více než dvě miliardy korun, které správa získala v uplynulých deseti letech prodejem dříví z kalamit, se vrátily zpět do území parku. Pokud by tady park nebyl, skončily by tyto peníze jinde. Neúspěchem je stále absence samostatného zákona o NP Šumava. Rozumný a kompromisní návrh vloni Poslanecká sněmovna PČR zamítla, zákon citelně chybí správě parku išumavským obcím.