Kůrovec je velmi užitečné strašidlo
| Kůrovec je velmi užitečné strašidlo | |
|---|---|
| Author | Jan A. Novák |
| Date | 2007-02-01 |
| Source | Economia |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Ta pisnicka už je dost obehrana: vichřice - polom - kůrovec - mimořádna opatření. Teď zni snad jen o něco hlasiteji než jindy, protože i vichřice byla trochu silnejsi. Ale opatření už jsou mimořádnější o dost. Jenže kdo by protestoval proti těžbě v šumavských pralesech či zvláštnimu režimu při zadavani lukrativních zakázek na zpracování levneho dřeva, když ve vzduchu visi hrozba kůrovcové kalamity, bude nejspis sám oznacen za škůdce. Ale opravdu je kůrovec tak strasne zvire? A skutečne jsou lesy v takovém ohroženi?
K odpovedi na tuto otázku je nejdřív nutne ujasnit si sám pojem „les“. To, co za něj lidé z Lesů ČR a ministerstva vydavaji, má totiž se skutečným lesem asi tak málo spolecneho, jako bramborove pole s rozkvetlou loukou. Původní porosty české kotliny byly smíšené a - ac to dnes zni neuvěřitelné - o kůrovce se v nich nikdo němusel starat. Smrkové monokultury začali vysazovat majitele pozemku až v 18. a 19. Století z jedineho důvodu: dřeva v nich rychle pribyva. Tuto praxi pak ruku v ruce s vyvlastněním radostne prevzal socialismus. Nejde tedy o les v pravem slova smyslu, ale o pouhou plantaz na vyrobu dřeva.
Jako každá plantaz je ale i ta dřevarska velmi zranitelna. Smrky neumi odolávat větru, protože mají melky kořenovy systém a krehke dřevo. Vichrice má možnost se v jednolitem nepevnem porostu opravdu vyradit. V rozsahlých polomech nasledne vznikají ideální podmínky pro premnozovani škůdců.
A ještě ke všemu si moderni velkovyrobni těžba pomoci těžkých strojů s kůrovcem leckdy v nicem nežada: takto „osetreny les“ často ze vseho nejvíc připomíná bojiste u Verdunu po delostrelecke priprave. Proto je třeba ty, kteří proti takovým pohromam sturmuji a nasazuji mimořádne prostředky, třeba brát s velkou rezervou. Ve skutečnosti jsou na katastrofach prinejmensim existencne zavisli a nežridka z nich i velmi dobre profituji.
Kůrovec ostatne kapitanum státního velkodřevarství bezne slouzi jako nastroj k „pokračovani socialismu jinými prostředky“ při mnoha dalších příležitostech. Drobny broucek nejenže jim k těžbě zpřístupnuje kvalitní surovinu v chráněných oblastech, ale umožňuje také připomínat soukromým majitelům, kdo opravdu je v této zemi „strasny lesu pan“.
Zelení panackove z Lesů ČR - patrne z nedostatku lepší práce - je totiž radi obchazeji s navody na nicení brouka, v nichž nechybi ani skryta hrozba: nebudes-li na svém hospodařit po našem, doslapneme si na tebe. Výjimkou nejsou ani pripady, kdy s odvolaním na kůrovce lesníci a jejich spriznene duse naznacuji, že vyvlastněni „spatne obhospodarovanych“ lesu není bolsevicky, ale bezmála ekologicky pozadavek.
Stejne dobre se brouk hodi i na nebezpečne nadsence, kteří vykupuji lesní pozemky, aby je vratili zpět přírodě. O tom, že v bavorské části Šumavy i jinde se už zacínají samy a v přirozenéjsi podobě obnovovat lesy, které byly hmyzim „škůdcům“ umyslne ponechány na pospas, se u nás raději moc nemluvi.
„Kdybychom neměli kůrovce, museli bychom si ho vymyslet,“ mohly by si možná dat jako heslo do stitu Lesy České republiky. Také při současne kalamitě jim brouk verne slouzi až do roztrhani krovek.
