Kůrovec na Šumavě: hrozí pandemie? Pro a proti – L. Miko v. J. Zimola

Kůrovec na Šumavě: hrozí pandemie? Pro a proti – L. Miko v. J. Zimola
Author	ČRo
Date	2009-10-01
Source	ČRo
Genre	rozhlas
Respondent	Ladislav Miko, Jiří Zimola

Proti

Ladislav Miko, ministr životního prostředí

Dáváme přírodě prostor

Krátce: nehrozí. Ano, kůrovec v národním parku je. Stejně tak ve většině českých lesů. Celá střední Evropa dnes kvůli Kyrillovi a Emmě čelí největší kůrovcové kalamitě posledních 50 let. Kůrovec v šumavském národním parku se na ní ale podílí pouze necelým jedním procentem.

V evropských národních parcích je ponechání části území přirozeným proměnám divoké přírody samozřejmostí. Národní park se totiž podstatně liší od hospodářských lesů. Účelem tu není pěstování stromů pro dřevo, a suché stromy jsou tak součástí celého cyklu přirozeného života lesa. V místech, kde část starých stromů uschla, vzniká zdravý zelený les. Aktuální monitoring na Šumavě zjistil, že zde roste v průměru 2540 mladých stromků na hektar. Přitom by k dostatečné obnově stačilo jen asi 500 kusů. Bez kácení se ani na Šumavě neobejdeme, protože velkou část parku tvoří člověkem velmi pozměněné smrkové monokultury.

„Bezzásahový“ režim platí zhruba na pětině území, především v nejvýše položených původních horských smrčinách, tedy přírodně nejcennějších šumavských lesích. Na 70 procentech parku, kde leží z hlediska přírodních hodnot méně cenné, člověkem výrazně pozměněné lesy, se zastoupením smrku vysoce přesahujícím přírodě blízký stav, uplatňujeme standardní, mnohdy velmi intenzivní lesnický management. Ten má zajistit, aby kůrovec ze Šumavy neohrožoval okolní hospodářské lesy.

V nejvyšších partiích Šumavy nestojíme před volbou: zelený les, nebo uschlé stromy. Volíme mezi kácením a následně obtížně zalesnitelnými holinami, kde se za cenu obrovských nákladů možná podaří udržet stejnověký nestabilní les, a mezi procesem, na jehož konci bude rozrůzněný, odolnější les. Obojí potrvá dlouho. Zkušenosti z podobných míst ukazují, že cesta, kterou zvolila správa parku – dát přírodě v těch nejexponovanějších a nejvyšších oblastech Šumavy prostor – umožní mnohem rychleji vznik zdravého lesa pod uschlými stromy. Pro další vývoj je rozhodně lepší než holiny, které by vznikly při kácení napadených stromů.

Pro

Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje

Mizí šumavský hvozd

Popíšu skutečný a hrozící obraz. Můžeme si vybrat: jít třeba z Modravy na Březník, dvě hodiny se dívat na obzor suchých stěn a s hrůzou zjistit, že nová suchá kola uprostřed ještě zelených lesů máte vedle sebe na dohled, ačkoli tam loni nebyla. Můžeme přežít nostalgické setkání s pramenem Vltavy a těšit se, že cestou při ní už půjdete v zeleném lese. A ejhle – ono už je tady také kolečko několika desítek suchých stromů. Nebo si vylezete na Hochstein, velkolepou skalní vyhlídku nedaleko Třístoličníku. Nedávno je dělila dvacetiminutová cesta hlubokým lesem – teď můžete z Hochsteinu lidem před chatou na Třístoličníku koukat do talíře. A když se díváme z té nádherné skály, nemusíme být – alespoň v některých směrech pohledu – ani rých příliš slabozrací a nedohlédneme přes nedozírné plochy šedých souší k prvnímu zelenému stromu.

Zeptáme se na názor odborníků: jedni nám řeknou, že do pěti let zmizí i poslední zbytky hraničního šumavského hvozdu, a druzí přísahají, že to mají zcela pod kontrolou.

Ptám se těch druhých: park bude brzy slavit dvacet let trvání, i zákon vám ukládá říci, zda jste to chtěli mít takhle. Odpovíte-li kladně, budete nejspíš chtít pokračovat – a to pak se vás musím zeptat, kde až chcete skončit s hnědou Šumavou. Odpovíte-li záporně, musíme hledat jinou cestu s tím, kdo nebude chtít z nedočkavosti obměnit stromové patro najednou a do nedohledna stejnověkým smrkem, ale trpělivě vybaví les tak, aby si postupně – jako kdysi velmi dávno – žil pro radost lidí bez zásahu člověka.

Nechceme riskovat, že lidé, kteří se ze zvědavosti přijedou jednou podívat na ten hnědý div, si pak přece jen vyberou zelený les a zanevřou na naše pohostinné jižní Čechy. Nechceme riskovat, že tak výrazný zásah do přírody se může podepsat na klimatu a vodním režimu. Chceme vědět, a proto chceme jednat.