Kůrovec na Šumavě: příčiny, důsledky, jak dál

Kůrovec na Šumavě: příčiny, důsledky, jak dál
Author	Radomír Mrkva
Date	1997
Source	Veronica
Genre	tisk
Respondent

Veronica 1997, 1

Podstata sporu

V pozadí celého sporu ohledně zvládání kůrovcové kalamity na Šumavě stojí, kromě osobních antipatií a nezbytného politika, nepochybně střet dvou koncepcí. Tu první bychom mohli označit, jako přístup ortodoxně ochranářský nebo snad "bavorský", považující kůrovce za přirozený prostředek autoregulace ekosystému, ta druhá by mohla nést označení "lesnická", nebo( její zastánci chtějí kůrovce omezit postupy zná-mými v ochraně lesa.Vše začalo zřejmě v roce 1992, kdy lesnická veřejnost poprvé vehementněji poukazovala na hrozící nebezpečí. Na tato upozornění tehdejší management NPŠ reagoval jako na porušování autonomie a zpochybnění kompetence Správy Národního parku Šumava (dále jen NPŠ) a ohrazoval se tím, že má vlastní přístup k řešení problému. Ten stavěl na samoregulačních pochodech lesního ekosystému a snažil se nepři-pustit "komunistické drancování hor" a opakování osudu Krušných hor, Jizerských hor spod. Tato teorie se opírala o koncepci vedení NP Ba-vorský les (viz článek Bibelriethera v tomto čís-le Veroniky) a představy, že autoregulační přírodní procesy jsou schopny samy kůrovcově nebezpečí eliminovat. Ilustrační v tom směru je názor K. Kaňáka: "Dokud nenecháte lýkožrouta v klidu přemnožit. nemůže nastartovat proces redukce nebo zániku vůbec... Smysl nemá genocida brouka. ale využití toho pozitivního. co přináší jeho úloha v přírodě, to jest vyklidit všechny oslabené jedince z populace, takže zbudou jen nejvitálnější. kteří nikoli jeho zásluhou. ale neschopností je přemoci. zůstávají"Tento přístup je z pohledu dosavadních znalostí o populační dynamice lýkožrouta smrkového a jeho škodlivém uplatnění více než kontroverzní. Proto Národní lesnický komitét (dále NLK) za spoluúčasti Správy NPŠ a dalších odborných institucí i orgánů státní správy svolal dva odborné semináře, aby se problém prodiskutoval a dospělo k objektivizovanému názoru na způ-sob zvládnutí kalamity (7.-8. 6. 1993 v Kostelci nad Černými Lesy a 1.-2. 12. 1994 ve Vimperku). Zde zejména lesničtí odborníci zabývající se ochranou lesa upozorňovali na velké nebezpečí a fatální ohrožení šumavských lesů. Zvláště z druhého semináře ve Vimperku bylo v Bulletinu NLK (č. 2-3, 1995) publikováno obsáhlé usnesení, které postihlo tehdejší stav kalamity a zároveň se zabývalo způsoby řešení problému. V té době nově ustanovená Správa NP a CHKO Šumava zároveň předložila nový plán péče o toto území včetně přehodnocení dosavadní zonace.Uvedené materiály byly rovněž předmětem jednání vědecké sekce rady NPŠ (11. 4. 1995 a 9. 10. 1996) a na všech těchto jednáních byly při-jaty závěry doporučující lesnickou intervenci proti lýkožroutu a odmítnuta představa o samo-spasitelných autoregulačních procesech. Přesto se nyní diskuse znovu obnovila, a to se všemi otázkami, které byly, jak jsme se domnívali, již dříve zodpovězeny.

Jak vše začalo

Hodnotíme-li opatření provedená správou NPŠ na pozadí předloženého obecného nástinu problematiky, je užitečné úvodem poukázat na vývoj a historii této kauzy. Všeobecně se má za to, že počátek problémů je třeba hledat ve větrné kalamitě v létech 1983 a 1984, která zasáhla ze-jména území nynější LS Modrava. Tato kalamitní hmota nebyla v roce 1984 zpracována, což bylo příčinou prvotního silného přemnožení kůrovců. V roce í985 bylo sice na Mokrůvce asanováno asi 2 400 m3.dříví, ale celý další rok a nakonec i v roce 1987 prakticky problém kůrovce nebyl řešen. V dalších letech 1988 a 1989 bylo asanováno asi po 14 000 m', avšak v roce 1990 opět pouze jen 1 000 m' a v roce 1991 asa-nace zcela ustala.V dalších letech byl přístup k omezování kůrovce rovněž rozpačitý, což plynulo z názorů tehdejšího vedení Správy NPŠ na selekční roli kůrovců v horských smrčinách. O naivitě vágně aplikovaných schémat týkajících se přírodního výběru dává představu např. následující sentence: "Selekčním tlakem jsou vyřazováni jedinci. kteří v konkurenčním boji neobstáli a nehodí se pro další přirozenou reprodukci. Je nutno položit si otázku, kdo je v tomto smyslu "parazitem" - smrk zabírající místo kvalitnějšímu a dokonalejšímu nástupci nebo kůrovec. " (Kec, Les. práce, 1993). Je pochopitelné, že takový přístup přinesl svoje ovoce. Po všeobecně suchém roce 1992, kdy se navíc negativně uplatnila abnormální úroda semene, proto nepřekvapuje, že muselo.být v roce 1994 již asanováno 150 000 m3, v roce 1995 dokonce 166 000 m3 a do září 1996 asi 120 000 m3.Na eruptivním rozvoji kalamity se nepochybně počátkem 90. let podílela také migrace kůrovců z Bavorského NP, kde již v roce 1983 byla přijata zásada proti kůrovcům nevystupovat. Letecké snímky z roku 1992 (Fajt, Seminář "Kůrovcová kalamita". Kostelec n. Č. lesy, 7993) však dokládaly, že podíl uhynulých stromů a výskyt kůrovcových kol byl na německé straně větší než u nás (oblast Luzného): Teoretický předpoklad nešíření se kůrovce, označovaný jako Ba-vorský přístup, se již tehdy nepotvrzoval, a ve srovnatelných podmínkách podél hranice je i nyní patrné, že rozsah napadených porostů a jejich hynutí je na obou stranách naprosto srovnatelný. Obecně hodnoceno, je třeba říci, že u zrodu současné katastrofické situace stojí bohužel neujasněný názor na kůrovcové nebezpečí. nedo-statečné nasazení a polovičatost při uplatnění nutných opatření. Očekávalo se přirozené se-lekční chování kůrovců, ale opomenulo se, že prostředí, v němž se měli takto chovat. nebylo zdaleka přirozené. Naopak se zjistilo (Zahradník, 1996), že smrkové porosty v polohách nad 1000 m n.m. jsou zde vlivem celé řady stresorů postiženy fenoménem předčasného stárnutí. Určitou roli zde sehrálo také počasí, zejména teplé a suché roky. Stresy ze sucha a ze zranění, které přivodili stromům nalétávající přemnožení kůrovci, byly z kategorie startujících, zodpověd-ných za současnou situaci.

Zhodnocení provedených opatření

Opatření nového vedení Správy NPŠ, která se začala uplatňovat v roce 1995, je možno pova-žovat za správná. Účelné se jeví zmenšení 1.zóny (bez intervence), do níž byly zařazeny smrkové porosty, které s ohledem na svůj autochtonní původ a na to, že rostou vesměs na velmi vlhkých stanovištích, mají největší šanci na přežití. Oproti vpředu uvedeným návrhům však na Šumavě již nelze ochránit tuto zónu před náletem kůrovců z okolí. Bohužel právě migrace brouků z okolí vede k počínající korozi i těchto nejcennějších porostů.Vytvořením dalších "bezzásahových" oblastí ve II. zóně, kde je již mrtvý les, se vytvořily dosti rozsáhlé studijní plochy pro sledování sukcesních pochodů, o což usilovali fytosociologové.

Jak dál

V současné době jde o to. soustředit celou po-zornost zbylé části 11. zóny v dosahu napadených oblastí. Je jisté, že při zvládání kůrovce dojde a již došlo ke značnému odlesnění, nastanou také značné problémy s následnými větrnými škodami, ale tato opatření jsou nutná, protože postup kalamity je třeba zastavit. Mementem jsou totiž 70. léta minulého století, kdy se ukázalo, čeho je lýkožrout na Šumavě schopen, když zlikvidoval kolem ? miliónů m3 dřeva na 14 000 ha lesa. Při tom byl tehdejší les po chybně asi mnohem blíže naší představě o při-rozeném lese než lesy současné, které byly založeny pomocí semen smrku velmi nejasného původu.Při asanačních těžbách je třeba myslet také již na obnovu lesa a vytvářet všechny podmínky pro její odrůstání. Jde jednak o to, jak kvalitně, či lépe řečeno pedantsky, budou provedeny v terénu, ale také o to, aby bylo co nejméně poškozeno prostředí lesa.S ohledem na současný rozsah a průběh kalamity lze nicméně říci, že rok 1997 bude rokem roz-hodujícím, v němá by mohlo dojít k zásadnímu obratu. S každým dalším rokem se totiž šance na zvládnutí bude zmenšovat, zatímco nutná daň v podobě odlesněné plochy bude narůstat. Hubení kůrovce bude třeba také dočasně podřídit i jiné aktivity. Se zásahy pak je nutno začít včas, neboť je všeobecně známo, že právě obranná opatření uplatněná v jarním období a během vývoje první generace kůrovců jsou nejúčinnější.Závěrem se chce říci: Hodně štěstí a ještě alespoň pár studených a hodně deštivých, pravých šumavských lét... a nezapomenout na cíl - vytvářet stabilní, bohatě druhově i prostorově diferencované lesy o vysoké diverzitě, kde ekosystém bude pulzovat vzácnou shodou mezi živočichy a rostlinami.