Kůrovec na Šumavě stále zůstává problémem číslo jedna

Kůrovec na Šumavě stále zůstává problémem číslo jedna
Author	Eva Kastnerová
Date	1998/12/07
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Šumava - Kůrovcové kalamitě v šumavském národním parku podléhá rok od roku méně a méně stromů. Zatímco ještě předloni odvezly firmy z lesů přibližně sto osmdesát sedm tisíc napadených smrků, vloni už jich bylo jen sto patnáct tisíc. Letos kůrovec napadl ještě méně stromů - sedmapadesát tisíc.

KALAMITA USTUPUJE

Čísla dávají za pravdu nynějšímu vedení parku, které zvolilo tvrdý úder proti broukovi. "Nynější stav je dán úspěšností zásahu v druhých zónách parku," vysvětluje klesající počet napadených stromů mluvčí správy parku Zdeněk Kantořík. "Tam, kde zasahujeme, lesníci napadené stromy pokácí, oloupou z nich kůru a odvezou je z lesa. Nemohou už ohrozit ostatní zdravé. Problémy jsou ale v první zóně, kde proti škůdci nezasahujeme, pouze monitorujeme jeho výskyt pomocí lapačů, které lidé vidí jako černé skříňky. V těchto oblastech se brouk zachytil a rozšiřuje se. Občas se stane, že napadne i stromy v druhé zóně," vysvětluje mluvčí.

PROČ ZASÁHNOUT V PRVNÍ ZÓNĚ?

Právě zásah v první zóně se letos stal tématem číslo jedna. Správci parku uvažují o tom, že napadené stromy v nejcennější části Šumavy také pokácí a zbaví kůry, aby předešli dalšímu šíření kalamity. Takový postup má však svá pro i proti. "V některých oblastech první zóny stojí třeba tři napadené stromy, které když na místě zůstanou, bude brouk dál expandovat nejen do svého okolí v první zóně, ale i dál do druhých zón," vysvětluje Kantořík, proč se vůbec začalo o zásahu v prvních zónách mluvit. "První zóny jsou ale přísně přírodní. Proto bychom měli sledovat, zda je třeba šance, že si v nich příroda s broukem poradí sama. To nezjistíme, když se v nich budeme proti kůrovci aktivně bránit. Oblasti jsou také v těžko přístupném terénu," protiargumentuje mluvčí.

NÁZORY SE RŮZNÍ

Pracovníci parku ani ostatní vědci nemají jednotný názor, zda v nejpřísněji chráněných zónách zasahovat či ne. Zmíněnou problematiku řešila vědecká rada národního parku. Ta má asi desítku členů, ale posledního jednání se účastnilo ještě okolo třicítky dalších vědců. "Všem členům jsme nabídli, aby s sebou přivezli další kolegy, abychom o problému mohli co nejvíce diskutovat. Vědecká rada by měla říci konečný verdikt. Pokud dá zásahu zelenou, začnou práce na jaře," říká Kantořík. Vzápětí poté, co správci začali hovořit o zásahu v nejcennější části národního parku, ozvali si ekologové. "Jediné možné vysvětlení pro tyto aktivity je skutečnost, že éra kůrovce přestává, a tak si chce park těžbou zajistit další peníze z prodeje dřeva. Pokud začne s těžbou, už nikdy nikdo nezjistí, jak se chová les, do kterého se nezasahuje," odmítá těžbu v prvních zónách Jiří Koreš z Hnutí Duha. Tomuto nařčení se správa parku brání tím, že zásah zvažuje jen v několika málo oblastech. "V celém parku je sto třicet pět prvních zón. Zásahy připadají v úvahu u pěti až patnácti oblastí. O každé z nich budeme hovořit zvlášť," brání své kolegy mluvčí parku.

NA PODZIM ŠKODIL I VÍTR

Když už letos nebyla kůrovcová kalamita na Šumavě tak rozsáhlá, příroda dala národnímu parku ránu v podobě větrné kalamity. Ta přišla začátkem listopadu spolu s povodní. Vítr porazil padesát tisíc stromů. Kdyby se kvůli likvidaci kůrovcem napadených smrků nepokácelo tolik stromů, mohla být větrná kalamita menší? ptají se lidé. "V náš neprospěch se spojilo několik věcí. Na Modravě byl velmi podmáčený terén, protože tam šest týdnů nepřetržitě pršelo. Stromy stály vratce v rozměklé půdě. K tomu se přidal silný vítr, který na hřebenech dosahuje veliké rychlosti," říká Kantořík. "Kdybychom ale proti kůrovci nezasahovali, ekologové, kteří nás nyní kritizují, by nám za čtyři roky vyčítali, že jsme nechali les uschnout. Asanace stromů jejich pokácením, oloupáním kůry a odvozem dřeva je proti kůrovci nejúčinnější. Zkoušíme i jiné metody, jako třeba plísně a lapače, ale nic nemá takovou účinnost," přiznává.

STROMY JAKO LAPAČE

Většina ze stromů popadaných po větrné kalamitě poslouží v boji proti kůrovci. Budou totiž sloužit jako lapáky. Kůra svojí vůní naláká brouka, kterému je jedno, zda strom stojí či leží. Lesníci později napadenou kůru oloupou a zničí, a tím zlikvidují také velké množství kůrovce. "Stromy musíme připravit, protože padly i s kořenovým systémem. Kořeny se musí odříznout a spolu s půdou je lesní dělníci přiklopí zpět na původní místo, aby půda zůstala v lese," vysvětluje Kantořík.

CO BUDE DÁL?

Navzdory příznivému vývoji kůrovcové kalamity nechtějí lesníci prorokovat, co se bude dít v národním parku v příštích letech. "Hodně záleží na počasí. Když je teplo - jako letos vylétnou dvě generace kůrovce. Vloni v chladném létě byla jen jedna. Také uvidíme, jak dopadnou diskuse o zásahu v prvních zónách," odmítá Kantořík odhadovat, zda je kalamita u konce nebo bude pokračovat.