Kůrovec neblbne

Kůrovec neblbne
Author	Radovan Holub
Date	1997-06-05
Source	Reflex
Genre	tisk
Respondent	Karel Kaňák

Ing. Karel Kaňák, CSc. (1922), spolupracoval na přípravě koncepce a plánu péče o Národní park Šumava, kde po jeho založení po léta působil. Už v sedmdesátých a osmdesátých letech se ale mnohokrát dostal do sporu s technokratickými postupy v péči o les. Po nástupu nového vedení národního parku v roce 1994 se konflikty opakovaly a skončily jeho odchodem. Proč? Protože jeho osobní i vědecký názor na péči o šumavské lesy je v přímém protikladu s názorem těch, kteří se o ně dnes mají starat.

Myslíte, že šumavské lesy jsou schopny se samy ubránit, i když jsou oslabeny suchem a následně i imisemi?

Les je nejagresívnější rostlinná formace. Cpe se v pravém slova smyslu všude tam, kde to jen trochu jde. Faktem je, že lesy existují na naší planetě asi tak 350 miliónů let – od doby stromovitých plavuní a přesliček v karbonu. Od té doby se střídala období tropických veder až na Špicberkách, ledových dob, dlouhých období vulkanismu, posunu pólů, ale i zemských ker, dopadů nebeských těles a tohle všechno lesy musely přežít, obnovovat se, znovu vybrušovat a zpřesňovat lesní zákony. To všechno bez člověka, který by jim pomáhal tak, jak to činí dnes, domnívaje se, že „to, co způsobil, musí taky napravit“. Ten Pán tam nahoře v oblacích musí nepřetržitě pukat smíchy, když sleduje Žabáka tady dole, jak se samou důležitostí nafukuje tak, že mu hrozí prasknutí.

• Lesáci ale namítají, že v šumavském parku je dožívající mýtní les, monokultura, kterou je nutno odtěžit a nahradit jinou skladbou lesa.

To se dá ale dělat postupně a bez holin. A co se týče monokultur smrku, připomínám, že v období „malé ledové doby“ v letech 1300–1700, kdy kleslo tehdejší ochlazení nejníže, se začaly prosazovat smrkové lesy, které toto klima snášely, a tak vznikly zcela přirozeně jejich mnohé monokultury, Pokud bude pokračovat současné „suché století“ začínající náhlým oteplením, budou se na místo smrků prosazovat buky a kleny a ze smrku se stane pouze řídce přimíšený druh v jejich společenstvech, jako se to stalo s borovicí lesní ke konci třetihor.

• Lesáci se však brání argumentem, že po velké kalamitě roku 1870, kdy padla celá Šumava s výjimkou několika lokalit, byla zalesněna geneticky nevhodným smrkem, který se svážel z celého mocnářství, a nyní jsou porosty oslabeny a nejsou s to se ubránit samy. Tak děl i náměstek ministra životního prostředí Aleš Šulc.

Prosím vás, odkud to ví? Argument s genetickou nevhodností je účelový výmysl. Víte proč? Protože všechny ty stromy, které byly skutečně geneticky nevhodné, totiž během více než sta let svého života postupně podléhaly a odpadaly, takže v tomto věku zůstaly jen ty, jež jsou geneticky domácím genotypům velmi blízké, jen vzhled je prozradí.

• Současný ředitel Národního parku Šumava tvrdí, že na Šumavě rostou z osmdesáti procent kulturní lesy, které vyžadují péči. Zanedbáním péče o les a nezpracováním polomů z roku 1984 se prý zadělalo na dnešní kalamitu. Každá kalamita je podle jeho názoru důsledkem zanedbané péče o les. Co vy na to?

V lesnictví ovšem panují různé pověry. Zvláště nesmysl, že v lese musí být pořádek – pro ten si může každý zajít do městského parku. Les je obydlí nespočetného množství živých bytostí, které přežijí jen tam, kde je takzvaný nepořádek. Tam se dá ukrýt, hnízdit, lovit a přežít. Tam je půda bohatá tím, jak tlejí listy, jehlice, dřevo a tělíčka uhynulých živočichů od brouků až po větší zvířata. Uklizený les je mrtvý les.

Lesy, ať jsou jakkoli uměle založené, rostou v přírodním prostředí, které na ně ze všech stran působí. A lesníci jsou příliš namyšlení jak na dobré, tak i na špatné způsoby hospodaření. Ale museli by odstranit nad lesem oblohu, vygumovat počasí a konkurenci okolních stromů v porostu. Ať tedy proboha dělají něco s povodněmi a vichřicemi, suchým stoletím, to jsou dnes místa, kde by pomoc člověka zachránila mnohé lidské hodnoty – a o ty nakonec nejvíc jde, nebo ne?

• Byla by tedy dnes šumavská Mokrůvka zelená, kdyby se po kalamitě roku 1964 včas zasáhlo, jak tvrdí lesáci?

Jistěže nebyla. Málokdo chápe, že kůrovec není parazit, ale zdravotní policie. Likviduje parazitující stromy, které z ekosystému žijí a už mu nic nedávají. Je vykonavatelem trestu smrti. Ale jakmile se brouk přemnoží, zasáhnou okamžitě obranné systémy přírody a likvidují pro změnu jeho populaci. Dají se totiž do jeho roje roztoči a pár jedinců, kteří přežijí, vytvoří nový roj, vyhledávající další potenciální mrtvoly mezi porosty. Tehdejší ministr lesů to v oblasti imisních škod v Kraslicích nepochopil, a když se tam takto otočil brouk v chřadnoucích porostech několikrát, potrestal část personálu propuštěním pro neschopnost brouka zvládnout. Přirovnal bych to k rozpuštění meteorologického ústavu za to, že nezvládl ozónovou díru.

• Odborníci jako prof. ing. Radomír Mrkva, CSc., však tvrdí, že kůrovec napadá i zdravé porosty. Chová se tedy neregulérně a není potom zdravotní policií, jak říkáte.

Je to stále stejná a „účelová“ demagogie, která platí i pro diletantské tvrzení prof. Mrkvy. Taková je dnes úroveň univerzitních profesorů? Ptám se ho, jakou technikou nebo vnějšími projevy stromů poznal, že byly zdravé. Je přece známo, že jen brouka a podobné mechanismy lze pokládat za bioindikátory chřadnutí stromů, zdravé se ubrání.

• A není kůrovec také náhodou zasažen lidskými vlivy, takže se chová jinak než před dvěma sty lety? Možná skutečně „blbne“, podobně jako jiní živočichové negativně ovlivnění člověkem.

Kůrovec reaguje na lidské chování tak, jak mu velí příroda, tj. nikdy neblbne. To je vyhrazeno jen člověku, protože má prý „dokonalý mozek“. Kůrovec reaguje ovšem na to, že člověk v boji proti němu pomocí lapáků a podobných lákadel mu vlastně přidělává práci a udržuje populaci brouka na vyšší úrovni co do počtu jedinců, než by bylo normální.

• Takže i kdyby se plně zpracovala kalamita z roku 1984, vznikla by dnes úplně stejná?

Určitě. Jenže při zpracování polomů by z lesa národního parku zmizely mrtvé stromy, které jsou zárukou rychlého přirozeného zmlazení. Ležící stromy totiž zakryjí povrch půdy stínem, vytvoří vlhkost vzduchu, zvěř tam nevkročí, protože terén je neschůdný, a tak mezi ležícími větvemi vyrůstají nálety nepoškozené okusem.

• Jenže do takového lesa se nedostanete, protože bude neprůchodný, a smyslem parku je ukazovat přírodu turistům…

Já jsem naopak v souvislosti s národními parky vždycky slyšel, že tam lidi hledají divočinu! U nás se dá procházet i v pralesních formacích, to jenom v džungli ne. Komu vadí to, co obyvatelům lesa prospívá, ať je v jejich domově nenavštěvuje a prochází se v uklizeném městském parku.

• Ředitel Národního parku Šumava však tvrdí, že bezzásahová území parku jsou nebezpečná.

To je dobře. Proto je v první zóně povoleno chodit jen po upravených cestách, a nikoliv mimo ně.

• Také tvrdí, že na 1294 hektarech tohoto území bylo ještě před dvěma lety osmdesát procent živých stromů, ale teď už jen 17 procent, že z napadených stromů vylítá na jaře kůrovec a v parku budou miliardy brouků…

Je neuvěřitelné, jakou fantazii mohou mít lidé žijící v přírodě i pro ni. S bývalým náměstkem správy NPŠ jsme si jednou našli napadený a pokácený strom na Mokrůvce, odloupli kůru velikosti 1 m² a uvnitř se potáceli tři světle hnědí nedospělí broučkové. Počítali jsme dál. Osmnáct chitinových pouzdýrek bývalých broučků a sto dvacet sedm roztočů, doslova nasněženo. Ukázka vývoje v sinusoidě. Brouček dostane na bezmocných chřadnoucích stromech ohromnou virulenci, pak nastane přemnožení a s ním celá řada degeneračních jevů podle pravidla, že s počtem klesá kvalita, a roj se rozpadne. Nejdůležitější je nechat kůrovce přemnožit. Pak regulační vlivy teprve začínají působit.

• Management národního parku se však brání tím, že prý má vědecké důkazy a mnoho měření a že jejich metoda likvidace kůrovcových kalamit je jediná možná, která dává naději, že na Šumavě za pár let nebudou desetitisíce hektarů suchého lesa.

Co se týče prorokování, co bude na Šumavě, to už by si za dnešních poměrů nedovolila ani Sibyla. A pokud se budou dodržovat současné postupy proti brouku, rozhodně tu nebudou desetitisíce hektarů suchého lesa, ale holých pasek.

• Kdybyste byl ve funkci ředitele správy Národního parku Šumava, vzal byste na sebe trestní odpovědnost za nezasahování při kalamitách s tím, že se brouk nerozšíří a nepadne celá Šumava?

V současné situaci asi ano, protože všechno ostatní je protizákonné. Lesní zákon navržený starou garniturou to tvrdě zdůrazňuje, vládní nařízení o zřízení NPŠ to připouští, přijatelný zákon o národním parku neexistuje, takže jde opět o další specialitu naší formy demokracie, které vždycky v nejdůležitější sféře chybí zákonný podklad.

Druhou částí tohoto problému je to, že bych to dělal v oblasti národního parku nikoliv jako provozní lesník, ale jako vědecký pracovník a ochránce přírody. To znamená s využitím všech možností, jak to provést co nejšetrněji. A podal bych demisi, kdyby se po mém naléhání hned po nástupu nic nedělalo pro rychlé sestavení zákona o NP podle mezinárodně platných pravidel ani na ministerstvu, ani v Parlamentu.

• Jestliže dobře rozumím, tak v Národním parku Šumava byla na začátku šance ekologickou teorii uhrát, a to přesně do doby, než do vedení nastoupili technokrati?

Ano, podle mého odhadu dvě třetiny personálu parku byly odhodlány pracovat v parku tak, jak se v národním parku pracovat má. Chtěli od nás rady, návody, popisy práce, protože to bylo pro ně něco úplně nového. Chtěli si prostě udržet svá místa, to je dělat to, za co je správa parku byla ochotna platit. Nyní dělá něco podobného zbylá třetina, jenže v opačném smyslu. A na bývalé vedení házejí špínu. Je třeba zdůraznit, že ani po odvolání Ing. Kece, který ochranářskou koncepci obhajoval, ani další ředitel, Ing. Filip, nehnul prstem proti ní. Ale to už jezdil budoucí ředitel jako funkcionář ministerstva životního prostředí do parku a nutil pracovníky, aby dodržovali běžné provozní postupy jako v hospodářském lese. Asi skutečně nevědět, že národní park má jiný režim a je od hospodářského lesa zcela odlišný. A jakmile nastoupil za ředitele, všechno to bylo zbytečné a stačilo jen poručit. Tak padla velmi brzy i koncepce národního parku, a tím byl zrušen de facto. A dál to pokračovalo. Místo do výzkumu a turistické infrastruktury se investuje do oprav cest na hladký vývoz dřeva. Kalamita lýkožrouta přišla jako na zavolanou.

• Myslíte, že kůrovec v parku je jen záminka, jak se dostat na kvalitní surovinu a prodat ji?

Jako vědecký pracovník si mohu dovolit odhadovat příčiny různých procesů probíhajících v přírodě. Nepřísluší mi odhadovat lidské úmysly. V nejlepším případě bych mohl uvažovat tak, že je možné, že vedení parku propadlo hrůze z nebezpečí ztráty existence, protože, jak se i potom ukázalo, naprostá většina lesnické veřejnosti se stavěla za jejich postupy při takzvané likvidaci brouka. Kromě toho jednali podle lesního zákona a prohřešili se jen proti Zákonu o ochraně přírody, protože celá akce byla provedena vůči lesu a lesnímu prostředí surově a bezohledně. Ale tam, kde si předseda vlády plete ekologii s ideologií a zlehčuje všechno, co překáží shonu za penězi, nelze se divit, že ho mnozí vnímají a napodobují.

• Aplikujete víru v přirozený chod věcí a samoregulaci i ve svém soukromém životě? Bráníte se proti infekcím a jiným agresorům a upravujete vlastní zahradu?

Trochu mnoho otázek, odpovím alespoň na jednu: Když dostanu za úkol od své manželky sekat trávník na zahradě, zmocňuje se mě bytostný odpor ničit tak krásně rozkvetlé zahradní bylinky a dělat z trávníku mrtvý koberec s hromádkou pobitých včel. Ale chovám se stejně jako ředitel správy NP Šumava, také pod „společenským tlakem“, ale pouze jedné křehké ženské bytosti.