Kůrovec v Národním parku Šumava - téma stále živé

Kůrovec v Národním parku Šumava - téma stále živé
Author	Josef Běle
Date	1999/08/02
Source	Zemské noviny
Genre	tisk
Respondent

V poslední době se opět v našich médiích množí články na téma »šumavského kůrovce«, především k rozhodnutí o diferencovaných zásazích proti němu v 1. zónách Národního parku Šumava. Mezi jejich autory je však bohužel poměrně málo těch, kteří vezmou selský rozum do hrsti a jím posoudí podstatu věci a následná řešení. Nechci polemizovat s jednotlivými články, pouze se vyjádřik k meritu věci: Je zcela lapidární neznalostí, prohlásí-li někdo, že Národní park Šumava (NP) nemá jasnou koncepci. Těm, kdo přišli s ideou jeho vytvoření a následně ji realizovali, byla naprosto jasná a je jasná i dnešnímu managementu. Bez jasné koncepce by totiž park nemohl být ani zřízen, ani následně budován. To zřetelně dokazují i rozvojové trendy, které jsou v parku praktikovány. Těch si, bohužel, píšící veřejnost málo všímá a v touze po senzacích akcentuje pouze problémové záležitosti, jakou je například kůrovec. Naprosto jednoznačně musím konstatovat, že princip samoregulace v 1. zónách je principem základním a trvalým a použitím diferencovaných zásahů v porostech 1. zón není v žádném případě zpochybněn. Naopak. Likvidace kůrovce slouží k tomu, aby samoregulující funkce ve stávajících ekosystémech mohly být vůbec nastartovány. První zóny jsou v podstatě východisky pro přeměnu všech porostů NP na přírodní a přírodě blízké. Naprosto jednoznačně zdůrazňujeme, že tím zabraňujeme i »divoké« sukcesi, která by nastala po destrukci smrkových porostů kůrovcem. Zde by sice také fungovaly samoregulující principy, ale takové experimenty si mohou odpovědní pracovníci dovolit pouze v omezené míře, v úrovni ohraničeného experimentu. A tento experiment proběhne v lesích na Modravě. Musíme si být vědomi toho, že dnešní návštěvníci NP a také daňoví poplatníci, z jejichž daní je park udržován, si zaslouží, aby měl při všech experimentech dostatečnou estetickou úroveň, aby splňoval jejich představy »krásného lesa«, v němž mohou nalézt předpokládané přírodní prostředí, které jim poskytne kulturní uspokojení, rekreační vyžití a nalezení oázy klidu. Park by se neměl stát hřbitovem stojících suchých stromů, vyvolávajícím skličující pocity a v neposlední řadě návštěvníky ohrožujícím malou stabilitou svých »tělesných schránek«. Poslanec Libor Ambrozek v Zemských novinách nedávno poukázal na smutný konec lesů v Krušných horách, ale nezmínil se již, že podobný konec by potkal bezzásahové prostory 1. zón v Národním parku Šumava. Kůrovec by zde »posloužil« přírodě stejně účinně jako imise v Krušných horách. Proti imisím ale les neumíme dnes účinně bránit, leda že bychom se zřekli požadavků na výši spotřeby elektrické energie. Naproti tomu obranné způsoby proti kůrovci jsou známy již více jak sto let a jsou velmi účinně lesníky aplikovány. Naším názorem je, že by bylo zcela nezodpovědné nejen vůči veřejnosti, ale zpronevěřili bychom se naší odborné a vědecké etice, kdyby již zmíněné rozhodnutí ministra Kužvarta nebylo učiněno. Dovolili bychom tak totiž, aby na území NP Šumava vznikly druhé "Krušné hory".

JOSEF BĚLE, náměstek ministra ŽP