Kůrovec za zenitem

Kůrovec za zenitem
Author	Dana Frantálová
Date	1997-11-29
Source	Právo
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava, nejmladší ze tří našich národních parků, se táhne od Železné Rudy po Zvonkovou u Horní Plané. Je dlouhý 70 km, široký od 3 do 18 km, patří mu 69 030 ha. V roce 1995 tady v rámci tzv. kůrovcové těžby padlo 54 700 m³ dřeva, o rok později víc než trojnásobek a letos do konce října 113 160 m³. Jen na Modravě, která je z pohledu hmyzí kalamity nejpostiženější, vzniklo 165 ha holin.

Helikoptéra přiletěla od Modravské hory. Pět obrovských kmenů houpajících se na lanech pilot během chvíle obratné umístil na vymezené místo. Pak znovu nabral výšku a zmizel za kopcem. Muži z mladoboleslavského Aerocentra, mající za úkol zajišťovat celou akci na zemi, odepnuli z ležících kmenů lana. Času je málo, za pár minut se helikoptéra vrátí.

Jsme v druhé ochranné zóně Šumavského národního parku, kousek od Modravy. „Na jeden zátah pilot přiveze 2,5 až 3 tuny dřeva,“ říká mi v krátké přestávce Miroslav Riessner, jeden z pracovníků Aerocentra. „Záleží na nadmořské výšce a teplotě. Létáme od devíti ráno do půl čtvrté večer, kdy se začne stmívat. Za tu dobu stihneme tak pět ‚rundʻ, což znamená pětkrát deset letů.“

Během likvidace kůrovcové kalamity přepravili vrtulníkem přes 40 000 krychlových metrů dřeva. Jak později upřesnil ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek, vrtulník je letos přišel na 35 milionů korun.

Důmysl i hrubá síla

Boj s kůrovcem neboli lýkožroutem smrkovým není nový. Přestože počátky současné hmyzí kalamity můžeme vystopovat v polovině osmdesátých let, ještě v roce 1990 ukazovali v Národním parku Bavorský les napadené stromy jako raritu a na české i německé straně padala slova o samoregulaci a přirozené schopnosti lesa vyrovnat se s nepřítelem. Již o rok později upozorňovala Česká inspekce životního prostředí na to, že družicové snímky Šumavy prozrazují ojedinělý výskyt kůrovce a ohniska by se dala snadno zlikvidovat. Přesto se čekalo. Oslabená příroda však zklamala.

S agresivním hnědým broukem si neporadila, a tak o tři roky později už jeho nálety připomínaly dobře založený požár. Odborníci se rozdělili na dva tábory. Jedni byli pro aktivní likvidaci kalamity, druzí trvali dál na „svépomoci“. Když kůrovec téměř dokonale zdevastoval lesy na Modravě a na Stožci, pochopili někteří, že buď člověk vezme situaci v národním parku do svých rukou, nebo lesní porosty na dlouhá léta, možná staletí, vymizejí.

„Koncem roku 1994 jsme vypracovali první plány likvidace kůrovce,“ říká ředitel NP Šumava Ing. Ivan Žlábek. „Do porostů přišlo na šest tisíc feromonových lapačů, ze kterých jsme brouky vybírali a ničili. Letos jsme jich položili přibližně 20 000, používali jsme i otrávené návnady. Vrstvy napadaného kůrovce okolo byly i několik centimetrů silné.“

Kůrovec i v Polsku

National park Bayerischer Wald na německé straně Šumavy byl založen už v r. 1970 a rozhodně jsme jim měli léta co závidět. Informační středisko, zoologickou zahradu, představující návštěvníkům zvířata žijící na území parku, i disciplínu, s jakou parkem, lidé procházeli.

Celých sedmadvacet let měl NP Bavorský les rozlohu 13 300 hektarů, letos v srpnu se vše změnilo. Byl rozšířen na 24 250 ha, čímž se rozšířila i společná hranice obou puků na 40 km. Kromě masivů Roklanu a Luzného byl do něj včleněn i nádherný Falkenstein a současně sem spadá téměř celý lesní úřad Zweisel. Přesto, že Národní park Bavorský les má z celkové výměry lesů pouhých 37 procent smrkových porostů, stal se postupně kůrovec i tady nebezpečím číslo jedna. Objevily se rozsáhlé suché plochy a lidé, odkázaní převážně na turistický ruch, se začali bouřit. Akci, ke které došlo koncem října v obci St. Oswald, nazvaly německé listy demonstrací a vyvrcholením protestů proti kůrovcovému „nicnedělání“.

Do St. Oswaldu přijel i bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber a výsledkem bylo podepsání změny zákona o národním parku. „Němci filozofii pasivní ochrany lesa v národním parku neopouštějí,“ řekl mi poradce ředitele parku prof. Mirjam Čech. „Na druhou stranu se ale rozhodli rovněž postupovat diferencovaně proti kůrovci, což je přesně to, co děláme my, Tam, kde si je příroda schopná pomoci sama, to znamená, že lesy nejsou oslabené emisemi, nechají jít věci přirozeným během, ale kde to nepůjde, zasáhnou. Ani oni nemůžou čekat staletí, až ptáci na holiny zanesou semeno a možná někdy něco vyroste. I když jde o národní parky, lesy stále plní stejné důležité funkce – zabraňují erozi půdy a enormnímu odpařování vody, jsou zdrojem kyslíku apod. A ještě jedno považuji za důležité – dr. Stoiber označil slovo odborníků za základ politických rozhodnutí – to by mělo platit i u nás.“

„Víme, že existují mezinárodní doporučení jak hospodařit v národních parcích,“ dodává Ing. Žlábek. „Jenže nemohou všude platit stejné regule. Vezměte si, že platí pro střechu Evropu stejné jako pro pustiny Kanady či pro Národní park Urho Kekkonena za polárním kruhem, kde jsou podmínky diametrálně odlišné.“ Dramatické zkušenosti s kůrovcem a jeho likvidací nemáme jen my nebo naši bavorští sousedé, pro rady si do Čech přijeli už i z polského Národního parku Stolová hora.

Po Modravě Třístoličník?

Aniž by to odborníci chtěli zakřiknout, zdá se, že kalamita na Modravě a Stožci je na ústupu. Skutečný stav se ukáže až na jaře podle toho, jaké množství brouků vyletí ze svých zimních úkrytů. Přesto se další plány už týkají spíš zalesňování. „Pokusíme se vrátit Šumavě původní vzhled,“ tvrdí Ing. Žlábek. „Zvýšíme výrazně podíl buku a javoru. Hluboko koření, a tak nejsou náchylné k vývratům. Na Šumavu vracíme původní horský smrk přizpůsobený místním drsným klimatickým podmínkám. Dřív tu byl vysazován smrk z nižších poloh, který se pod návaly sněhu láme. Máme vlastní školku, odkud bereme genetický materiál.“

Zdá se, že kromě odborné práce přijde na řadu i řešení sporů, které se během těžby postižených stromů nahromadily. Pro připomenutí – týkaly se jak základního přístupu k likvidaci hmyzí kalamity, tak i jejího řešení. Podle Ing. Žlábka kritici často poukazují na nedostatky v zákoně Jak například tvrdí členové Hnutí Duha, narušujeme prý těžbou harmonický vývoj Šumavy a působíme nevratné změny,“ zdvihá hlas ředitel. „Je to nesmysl a jsem ochotný jít až k Nejvyššímu soudu. Při stahování dřeva nutně k narušení povrchu dochází, při vlečení těžkých klád to ani jinak nejde. V zákoně není dostatečně vysvětleno, co znamená nevratná změna, a pokud se to nevyjasní, bude to dělat nepříjemnosti i do budoucna.“

Pozornost veřejnosti i odborníků je upřená na Modravu a Stožec, Ing. Žlábek se dnes už dívá jinam. Nelíbí se mu další dvě lokality. „Zatím si nejsem jistý, ale myslím, že problém nás čeká v jihočeské části Třístoličníku, při rakouské hranici až k oblasti Smrčiny. Porosty vypadají špatné, jsou v počáteční fázi rozpadu. Druhou lokalitou je stěna nad jezerem Laka, kde se taky bojím kolapsu. Monitorujeme stav, snažíme se zjistit parazity či plísně. Možná, že se o kůrovce nejedná, ale teprve uvidíme.“ Nicméně zásah podobný těm na Modravě a na Stožci už Ing. Žlábek odmítá. „Tam kalamitu rozjet nenecháme, pokud to bude nutné, vytvoříme jakýsi nárazový pruh kolem první ochranné zóny. V něm zasáhneme, třeba i začneme kácet, ale první zónu necháme být. K maléru, jaký jsme zažili, nedojde.“

„Konečně se zdá, že ke slovu přichází aktivní ochrana,“ navazuje Ing. Jan Hořejší, vedoucí oddělení ochrany lesa České inspekce životního prostředí, „která rozhodně přináší víc užitku než nadšené horlení amatérů. Životní prostředí v celé Evropě není dobré. Důsledky se projevují na rostlinách i na lidech. Nenávratně mizejí rostliny i lovná zvěř, naše lesní porosty jsou z více než 50 procent ve velmi kritickém stavu. Člověk pozměnil biosféru zdánlivě ke svému prospěchu, narušil přírodní ekosystémy a porušil rovnováhu v přírodě. V lesích vyrostly stejnověké smrkové porosty, které nás dostaly do složitých situací, jako je tomu na Šumavě. Ale hlavně zanedbání základní péče a pasivní nebo amatérský přístup znamená v poškozených porostech téměř vždy počátek rozsáhlé kalamity.“