Kalamitu v Národním parku Šumava je třeba zlikvidovat, říká senátor Jirsa

Kalamitu v Národním parku Šumava je třeba zlikvidovat, říká senátor Jirsa
Author	Tomáš Jirsa
Date	2007-02-05
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

Lednový orkán napáchal mimořádne škody po celé Evropě. Nevyhnul se ani NP Šumava. Stromy poměrně dobre odolávají rychlosti větru do 100 km/hod. Při vyšší rychlosti za sebou nechava vítr již rozvracene anebo zcela znicene lesy. V Národním parku Šumava padlo nejvíce lesa hned po největší kalamitě, která vznikla tesne před rokem 1870. Tehdy padlo na Šumavě zhruba jeden milion m ł dřeva. Nasledne se rozsiril kůrovec a celkovy vysledek byl odhadem 4–7 mil. M ł, které podlehly kůrovci. S následky této kalamity se potýkáme dodnes, protože měla hlavní podíl na změně dřevinné skladby ve prospech rychle rostoucího smrku a vzniku rozsahlých smrkových monokultur. V předminulem století nebyly lidské možnosti na dnešní urovni a zpracování kalamit bylo problematicke. Další kalamity se opakované likvidovaly a žádný vlastník lesa si nedovolil vzniklou kalamitu nežpracovat včas, aby se nemohl premnožit kůrovec. V nedavne minulosti jsme se mohli poucit i z toho, že kůrovcová kalamita může vzniknout i z mnohem menší příčiny. To se jednalo o poslední rozsahlou a vleklou kůrovcovou kalamitu na Šumavě z let 1983- 2002, kterou odstartovalo äpouhychô třicet tisíc m ł padleho dříví v sousedním NP Bavorský les a malou část nežpracovaných smrku na nasi straně Šumavy. Toto množství zůstalo po rozhodnutí vedení bavorského parku nezpracováno a lezelo převažne v blízkosti státní hranice. A nedavna minulost? Po kalamitě ve Vysokých Tatrách nebyla na natlak ekologu zpracovana část padleho dříví a opět zde kůrovec nicil a ničí porosty ve velikem rozsahu. V této době ochranáři opět zacínají diskutovat o tom, zda kalamitu na Šumavě zpracovat celou či část stromu ponechat osudu. Podle stále zastrených odhadu nyní leží v parku necelých 700 tisíc m ł. Už jen to, co leží v prvních zónách (zhruba 35 tisíc m ł ) stačí při nežpracovani na to, aby vznikla další kůrovcová kalamita. Bohužel, zastanci rozumne ochrany lesu proti lýkožroutu smrkovému a postupně premeny šumavských lesu na smíšené jsou dnes potupne oznacovani za äpratele sekery a pilyô. Nejruznější environmentalni skupiny, které dnes rozhodovani o osudu Šumavy ovlivnuji, si neuvědomuji, že i pouha prodleva při zahajení likvidace větrné kalamity může prinest nežastavitelné následky pro celou oblast. Cozpak nejsme dostatecne poucení z minulých kalamit? Bude vedení NPŠ a ministerstva životního prostředí donekonečná poslouchat nevládní organizace, které nám tvrdí, že Šumavě nic nehrozi? Vedení Národního parku Šumava by mělo neprodlene a důsledne zahajit celkovou likvidaci větrné kalamity a ochránit tak Šumavu před následky, které zname z minulosti.

Tomáš Jirsa, senátor jižní části Šumavy