Kateřina N., škůdce lesní

Kateřina N., škůdce lesní
Author	Tomáš Feřtek
Date	2007-01-11
Source	Reflex
Genre	tisk
Respondent

Reflexe

Historka o Katce a tetřevovi je typickým mediálním blabolem, který skoro ani nema cenu komentovat. Mnohem zajimavější je, co se za ním skryva a jak na něj zareagovaly úřady. Situace na Šumavě je opravdu neradostna, ale vazne za to němuze sustení lyzi Kateriny Neumannové. Mnohem spis leží vina na správě Šumavského národního parku a ministerstvu životního prostředí. Skoro to vypadalo, že si ucinkující spletli datum. Jaromír Bláha z Hnutí Duha, rozhorceny nad utrpením tetřeva v klidove zóně, ředitel parku Alois Pavlíčko, omlouvajici se v televizi narodu, že už to vickrát neudela. Jako silvestrovsky skec by to bylo dobre. Avšak vecne je to nesmysl. Po te asfaltce za hajovnou na Březníku, kde s ustním povolením ředitele trenovali mladi lyžaři a jeden den i Kateřina Neumannova, bezne jezdí nakladaky a terénní auta parku, ostatne porezane kmeny u cesty bylo vidět přímo v televizním zaberu Novy. Podle informaci mluvčího Šumavského národního parku Radovana Holuba je v tehle oblasti jen od loňského května registrovano 1700 povolených vstupu pracovníku parku, to je asi tak sedm denně. Tetrev je jiste bystre zvířatko, ale předpokládám, že jen těžko rozlisuje ochranarska a lyžařská auta.

JISTE, PANE MINISTRE

Nicméně ministerstvo životního prostředí usoudilo, že humoru ještě není dost, vysetrovalo a zkoumalo a minuly pátek vydalo tiskovou zpravu, která stojí za ocitovani. Podle ní totiž pani Neumannova nic neporusila, protože jela po znacene cestě, která vlastně není součásti zakázáne zóny, a neuhnula z ní (tim už by totiž zákon porusila). Zprava také konstatuje, že na začátku této cesty je sice piktogram zobrazující preskrtnuteho lyžaře, ale ten pouze informuje o tom, že nejde o lyžařskou trasu. „Nelze ale jednoznacne konstatovat, že to znamená omezení vstupu pro lyžaře,“ píše se ve zprave. Silvestr na ministerstvu musel být opravdu bujny nebo zde má někdo v mimořádne oblibe televizni seriál Jiste, pane ministre. Kdybychom to totiž měli brát vazne, pak můžeme od tehle chvile chodit a jezdit po Šumavě kdykoli a kdekoli, protože znacene cesty v zakázáne zóně vlastně nejsou v zakázáne zóně a vlidna správa parku nás sem tam pouze upozorni, že tohle není cyklostezka, což ale samozřejmě neznámena, že tudy nemůžeme jet na kole.

CO JE ZA OPONOU

Kdyz však odhrneme humornou oponu, naskytne se nám neveselý pohled. Pokud někdo chce odvolat ředitele Pavlíčka, měl by uvadet realne důvody. A ty nesporne existuji. Jako manazer se neosvedcil, park ani po trech letech od jeho nastupu nema nový plán péče, takže se porad kácí podle toho stareho. To je také důvod, proč dodnes jezdí kamiony pro dřevo tam, kde se počítá s prisne chráněnými zónami. Velmi často tak na místech, která chceme v budoucnosti nechat bez jakéhokoli lidského zásahu, zbyla jen vykacena holina. Ředitel parku je snadny cil, ale za některé věci nemůže. Například zónaci, která by scelila nesmyslných 138 kousku prvních zón v nějaký alespoň trochu funkcni celek, pozastavil v dubnu loňského roku ministr Ambrozek v rámci předvolebnich namluv se šumavskými obcemi. A nový ministr Kalas sice Šumavu navstivil, ale nikdy veřejnosti ani nenaznacil, kam by se podle něj měl park ubirat. I kvůli tomu je dnes většina orgánu parku (nejen správa, ale i rada slozena ze zástupcu obci a odborníků) prakticky nefunkcni a v zakulisi bojuji aktivisté a lobbiste všech myslitelných zajmových skupin. Soustředenou práci politiku se funkce ředitele Šumavského národního parku stala lakava leda tak pro kamikaze. Kdyby pritroubla historka o tetřevovi vedla k otevření veřejne debaty o tom, kdo a jak by měl park správovat, nic proti ni. Ale zcela vazne se pohorsovat nad několika běžkaři bez radneho povolení je v dnešním šumavském chaosu opravdu nedustojne.

Foto - Kateřina Neumannova a ředitel Alois Pavlíčko - priste už na snehu!

Foto - Postiženy tetřev hlusec