Kde vadí omezení přístupu do krajiny?

Kde vadí omezení přístupu do krajiny?
Author	Jiří Bureš
Date	2010-02-09
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

V posledních měsících téměř nemine den, aniž by se v celostátním či regionálním tisku objevily články, řešící problematiku Národního parku Šumava, některé seriózní, některé spíše zaujaté a psané jakoby v afektu. K těm druhým musím bohužel řadit i sobotní článek (MFDnes6. února 2010) senátora Tomáše Jirsy „Nebezpečná hra ekologů“, ve kterém autor (jako už mnohokrát předtím) tvrdě kritizuje vedení správy parku. Tentokrát byla na pořadu dne přístupnost území v 1. zónách. Používání obratů jako: „nebezpečná hra několika ekologistů, kteří chtějí Šumavu vylidnit a uzavřít...“ a nepravdivá tvrzení o „stále se rozšiřujících zákazech vstupu“ určitě diskusi neposunou nikam smysluplně kupředu.

Postupné omezování prostupnosti české krajiny problémem je, hlavním důvodem ale určitě není existence 1. zón národních parků. Tam je částečné omezení vstupu zcela oprávněným veřejným zájmem,má zákonný rámec a Šumava, kde je do prvních zón zařazeno jen13 procent rozlohy parku, často zpřístupněných pomocí naučných nebo turistických stezek a tvořených mnohdy neprostupnými rašeliništi či suťovými svahy, se nijak neliší od jiných srovnatelných národních parků v Evropě.

Na problematiku zhoršování přístupnosti krajiny narážíme někde jinde. Zkusme situaci Šumavy porovnat například se situací v Hluboké nad Vltavou, což je jihočeské město, které výrazně profituje z rozvoje turistického ruchu, a kde je pan senátor Jirsa starostou. Na katastru Hluboké leží největší komplex krásných lesů v těsné blízkosti stotisícových Českých Budějovic (řádově tisíce hektarů). Ačkoliv jsou to, stejně jako v případě většiny šumavských lesů, lesy státní a určitě mohou mít vysoký rekreační potenciál, občané mají smůlu. Jedná se totiž o oplocenou oboru s absolutním zákazem vstupu. I když je lesní komplex protkán množstvím prašných i asfaltových cest, pro nově budovanou cyklostezku musel být nasypán zemní val do koryta Vltavy, aby se oplocení obory vyhnula. Další desítky hektarů atraktivní krajiny pod hlubockým zámkem zabralo golfové hřiště. Nechci polemizovat s důležitostí chovu zvěře v oborách pro placený odstřel či budováním golfových hřišť, ale situace, před kterou autor tak důrazně varuje a na Šumavě nehrozí, že totiž těsně za hranicí obcí bude „spuštěna opona“, za kterou nikdo nesmí, na Hluboké už existuje. Na katastrálním území města je pro běžného občana, jen z důvodu existence obory a golfového hřiště, uzavřeno cca 46 procent jeho rozlohy a téměř všechny lesy. To je výrazně víc než u kterékoliv obce v Národním parku Šumava. Pro politiky by zachování prostupnosti české krajiny mohlo být určitě zajímavým tématem nadcházejících komunálních voleb, je ale možná dobré začít řešit problém před vlastním prahem.

Jiří Bureš, České Budějovice