Kdo zprivatizuje Vojenské lesy a statky?

Kdo zprivatizuje Vojenské lesy a statky?
Author	rh
Date	1994-06-08
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

Horní Planá – Přestože vláda ČR schválila usnesením ze dne 2. 3. 1994 konkrétní převody vojenského majetku v bývalém Vojenském újezdu Dobrá Voda na obce, organizace a Národní park Šumava, v dotyčených obcích nevědí, jak celý proces dopadne.

Překvapivě ani Trilaterální koncept rozvoje Šumavy, který by měl garantovat přeshraniční aktivity a napomoc navrátit život do regionu, posuzují místní obyvatelé spíše skepticky. Předseda komise pro rozvoj Kvildy Jiří Frydlewicz se například o projektu Sklo bez hranic, který by měl v rámci Trilaterálního konceptu napomoci propagaci sklářství v regionu a českou stranu by stál jen 800 000 – 1 milion korun ročně, vyjádřil jako o turistické atrakci. Zároveň však upozornil na jeden tíživý problém: „Řemesla předpokládají řemeslníky. V našich malých obcích jde o jedince. Ti zde zatím nejsou, nemají provozovny, nemají ani kde bydlet. Jde o dlouhodobou záležitost nového postupného osídlení pohraničí.“

Jiří Frydlewicz z Kvildy poukázal i na to, že mnohé projekty visí ve vzduchu, protože „chybí garanti, kteří by do nich investovali“ a navíc „dosud platí usnesení vlády 352/92 Sb., které obce významně omezuje“. Některé projekty Národního parku, jako například vybudování truhlářské dílny Frymburk, program pro invalidní návštěvníky Šumavy či Ekofarma Kvilda, jdou do desítek milionů a spolu s dalšími (projektů nahlášených k financování ES je 23) znamenají stamilionové náklady. Všechno nasvědčuje tomu, že vytvářením nereálných vizí se odvádí pozornost obyvatel od nutnosti zlepšit elementární životní podmínky pro přežití šumavských obcí.

Jednou z ožehavých kapitol je fungování a privatizace Vojenských lesů a statků. Vojenské lesy Sušice byly delimitovány pod VLS Horní Planá s tím, že část majetku přešla do Národního parku Šumava (lesy a jiný lesní majetek, lesní cesty) a zemědělskou půdu předali Pozemkovému fondu. Další část objektů přešla na Lesy ČR, jako například stavební a dopravně-mechanizační správa. Na zbytek, což je asi 1/4 celkového majetku VLS Sušice, jsou sestaveny privatizační projekty, které již byly zveřejněny. V současné době se čeká na dodání konkurenčních privatizačních projektů, o nichž pak rozhodne ministerstvo pro privatizaci na základě jejich kvality. Tam se také schválí způsob privatizace, zda půjde například o prodej nebo veřejnou soutěž. Reálný časový horizont pro začátek privatizace není původně předpokládané léto, ale podzim tohoto roku.

Obyvatelé v obci Prášily se oprávněně ptají, zda budou mít na nemovitosti VLS, v nichž bydlí, předkupní právo. „Předkupním právem bych to nenazval,“ řekl ing. Pavel Pokorný, ekonomický náměstek VLS Horní Planá. „Na prášilské dvojdomky jsou sestaveny privatizační projekty na přímé prodeje nájemníkům za slušné ceny. Pokud si však někdo jiný podá konkurenční privatizační projekt, tak nevím, jak to tam proběhne.“

Dalším bolavým bodem privatizace VLS je osud zemědělství na pozemcích VLS. Vojenské lesy a statky jako kombinátní podnik totiž dotovaly zemědělskou činnost ze zisků z lesa. Pokud jde o jednotlivá zemědělská střediska, jsou ze strany VLS navrženy přímé prodeje, případně veřejné soutěže (například v Hartmanicích a Keplích). „Těžko však může někdo říct, jak to bude, protože se čeká ještě na konkurenční projekty,“ hodnotí situaci ing. Pokorný. „Nelze říct, kdo co dostane ani jak celý proces proběhne.“ Podle názoru náměstka VLS Horní Planá je v šumavském zemědělství sice perspektivní chov masných plemen skotu, stáda herefordu už však byla snížena a „nevypadá to, že zemědělství by se samo udrželo.“

Ing. Pokorný upozorňuje především na jeho ztrátovost a problém odtrženosti jednotlivých středisek. Privatizační projekty však navzdory tomu přepokládají, že se bude zemědělsky hospodařit dál s tím, že zaměstnanci přejdou na zprivatizované firmy, které by měly pokračovat v zemědělské činnosti. „Jejich životaschopnost však nebude jednoduchá. Je velký otazník, zda se noví majitelé nebudou chtít angažovat jen v tom, co vynáší. Pokud v zemědělství pokračovat nebudou, dojde k rozvázání pracovního poměru se zaměstnanci.“ Je jisté, že tato nejistota ubírá lidem odvahu k podnikání. Na Filipově Huti se někteří obyvatelé domnívají, že jim zůstane „čajová turistika, která nikoho neuživí“. V jiných obcích se obávají, že zmíněné průtahy povedou k tomu, že Šumavu postupně obsadí stánkaři a překupníci.