Když Šumavu začali objevovat turisté

Když Šumavu začali objevovat turisté
Author	Gábina Špalková
Date	2008-01-23
Source	Mladá fronta Dnes
Genre	tisk
Respondent

Další pokračování seriálu o historii horských chat přibližuje první rozvoj turistiky v třicátých letech minulého století. Na Železnorudsku už existovala řada velkých hotelů a turistické spolky začaly usilovat o stavbu rekreačních zařízení pro méně movité lyžaře Horské chaty

Šumava – Po roce 1918 se turistický ruch na Šumavě rozjel naplno. Bez nadsázky můžeme začít hovořit o turistickém a lyžařském boomu. Na Železnorudsku i na Domažlicku začaly vznikat nové penziony a hotely.

Na Šumavě to byla především Železná Ruda, která se stala centrem pro pořádání v létě pěších a v zimě lyžařských výprav. A to buď do nitra české části Šumavy – směrem k Hůrce a na Prášilsko, nebo přes hranice do Německa. Ze Špičáku na Svaroh, přes Kokrháč a na Ostrý nebo na Pancíř, Můstek a Prenet či směrem k oběma jezerům. Ze Železné Rudy například do Ferdinandova údolí, na Medvědí jámy, Falkenstein či Javor.

Postavení střední a jižní Šumavy se ani ve třicátých letech příliš nezměnilo – stále bylo pro návštěvníky odlehlé a špatně dostupné. Přitom na Roklanu stávala začátkem třicátých let minulého století ve výšce 1178mn.m. malá česká chata se čtyřmi lůžky, poskytující ve skrovných podmínkách zázemí i v zimě, ale návštěvnost těchto oblastí nebyla nijak závratná. Přitom obliba Železné Rudy stoupala rychle už ve dvacátých letech. V roce 1927 vykazovala 33 382 přenocujících osob a v roce 1930 dokonce 69 046 nocležníků. Podstatnou část ubytovaných hostů přitom tvořili návštěvníci z ciziny. Tomuto boomu odpovídala i činnost, zajišťující pro příchozí tolik potřebné zázemí. A k chatám z konce 19. století už mají nynější penziony opravdu hodně daleko.

Chaty ochranné a obhospodařované „Pro vybavení lyžařských chat nebyla u nás tradice, proto byly zařizovány dle potřeb, přání a lyžařského vkusu. Lyžařské chaty a jejich zařízení mají svým návštěvníkům poskytovati veškeré pohodlí dobrého hostince, při poměrně malém vydání,“ popisoval situaci v budování chat předseda Českého skiklubu Plzeň Norbert Lang ve svém článku z třicátých let. Sám dělí chaty na dvě skupiny – na chaty ochranné, které „jsou stavěny co nejprostěji s nejnutnějším zařízením, přístupny buď každému nebo jen členům spolku, který chaty vystavěl“, a na chaty obhospodařované. „Obhospodařovaná chata jest problémem složitějším, na kterém musí býti sdruženo více spolků, aneb aspoň řada obětavých nadšenců,“ píše Lang. Zajímavé jsou i požadavky, které kladl na okolí či vybavení obou typů chat. „Pro stavění ochranné chaty pro lyžařský provoz jsou vhodně postavená, dosti veliká kamna základem výbavy… Důležitou náležitostí chaty je blízký, dobrý a vydatný pramen, který ani v zimě nezamrzne a značná zásoba polenového dříví… V okolí chaty musí býti pěkná cvičná louka eventuálně s můstkem pro skok,“ nabádá ve svém článku. „Ochranná chata má zvláštní půvab, který tkví v klidu a spokojenosti malé lyžařské společnosti, vhodně volené,“ podotýká. „Jak krásné jest vesele vařiti, v klidu jísti, po omytí nádobí odpočívati a spokojeně rokovat, vyprávěti u kamen, teplem dýšících a tiše praskajících. To je krásný sen malého lyžaře, který není statky pozemskými nadán a přec chce – a má také právo –na zimní pobyt v zasněžených horách své vlasti,“ popisuje idylicky.

U chat obhospodařovaných klade Lang větší nároky na okolí a umístění takového zařízení. „Lyžařská chata musí míti ještě příznivé sněžné podmínky, cvičnou louku, také malý nebo větší, popřípadě několik můstků na skok, dobré sjezdy, vysokou náhorní polohu, musí ležeti na křižovatce lyžařských a turistických stezek a musí míti stálé hosty…“ vypočítává předpoklady pro úspěšné fungování takového zařízení.

Soukromé iniciativy, nové chaty a hotely A byl to právě plzeňský skiklub, který dokázal takové zařízení vybudovat v roce 1922. Juránkova chata na Svarohu byla jednou z prvních svého druhu na Šumavě.

Dvacátá léta 20. století však byla z obecného hlediska bohatá na soukromé iniciativy při budování nových objektů, určených turistům a lyžařům. Na tradičních trasách a v jejich blízkosti začínaly vznikat chaty nabízející dobré zázemí.

Rok 1922 však přinesl zrod ještě jedné důležité chaty. Zatím jen nouzového zařízení u pramene Vltavy. Byla to vůbec první stavba tohoto typu, kterou nechal vybudovat Klub československých turistů a zahájil tím výstavbu dalších, později už velkých chat a ubytoven.

V roce 1925 vznikla také chata na Kleti, vystavěná velkostatkářem Janem Schwarzenbergem. V roce 1926 stál také nový hotel Hermanna Schmida v Hůrce. Nebyl samozřejmě prvním hostincem, služeb zdejšího pohostniství využívali již první lyžaři na počátku minulého století. Pro zajímavost – Německý spolek turistů vystavěl v roce 1926 chatu na Dyleni a rakouští turisté chatu na Smrčině. A v roce 1928 KČST zadaptoval bývalý pivovar v Prášilech na novou rozsáhlou chatu, která zásadním způsobem ovlivnila zpřístupnění této oblasti Šumavy.

Stále však plány na budování nových zařízení nebyly u konce. Norbert Lang charakterizoval situaci (v souvislosti s rozvojem lyžování) na začátku třicátých let takto: „Čeká nás ještě řada let perné práce a úkolů v šumavské oblasti… Celé pohraniční horstvo Šumavy, počínající u Všerubského průsmyku a končící u Krumlova, není dosud lyžařsky vybudováno, nemá dostačujících možností ubytovacích. Je na nás, a bude to značná práce – zjednati zde nápravy.“ Navrhoval také, aby oblast lyžařské Šumavy se rozdělila na úseky, ty se přidělily jednotlivým spolkům turistickým i lyžařským popřípadě dalším. „Například Sušici, Českým Budějovicům, Volyni atd. Mnohé z těchto měst mají již spolky, jež mají své zájmové oblasti a v nich chaty, bohužel počet chat je malý a rozsah jejich nedostačující,“ vysvětluje.

Přesto se zdá, že o hotely, restaurace a penziony v turistických a lyžařských centrech nebyla tak velká nouze. Železná Ruda mohla nabídnout ve 30. letech celou řadu hotelů. Kromě zmiňovaného Tazla (od 30. Let Kroupa) a odlehlejšího Belvederu to byl i grandhotel Bavaria, hotel Gradl (rovněž byl od ruchu turistického městečka vzdálen), hotel a penzion Praha, hotely Kelnhofer či Javor.

Na co všechno lákali hoteliéři návštěvníky ilustruje i jedna z dobových reklam. A to na restauraci „U Černého jezera“ v Hojsově Stráži, kterou měl ve třicátých letech v nájmu O. Kalina. „Lyžaři! Turisté! Při svém zájezdu na Šumavu neopomeňte navštíviti restauraci U Černého jezera, kde budete obslouženi prvotřídní českou kuchyní. Pohostinské pokoje s možností vytápění. Cena za pokoj s pensí denně Kč 25,–. Elektrické světlo. Přímo pod okny lyžařský můstek. 25 min. od železniční stanice. Krásná vyhlídka,“ vybízel reklamní inzerát. V Hojsově Stráži byla řada hostinců a penzion Villa Gratel (dnešní Zámeček) a ani Hamry nebyly pozadu, nabízely také několik hostinců a hotel Peller u železniční stanice (dnes Bílá Strž).

I lyžař, který není statky pozemskými nadán, chce a má také právo na zimní pobyt v zasněžených horách své vlasti Norbert Lang ve svém článku z třicátých let