Když nepřijde kůrovec, přijdou ochranáři
| Když nepřijde kůrovec, přijdou ochranáři | |
|---|---|
| Author | Karel Drábek |
| Date | 2009-05-25 |
| Source | neviditelnypes.cz |
| Genre | internet |
| Respondent | |
Nejen na Šumavě se ochránci přírody zhlédli v kráse suchých a mrtvých stromů. Konečně – mají svůj půvab, do přírody patří – a žije v nich kdeco – od hmyzu po ptáky a netopýry. Jenomže – nic se nesmí přehánět.
Smrkové lesy na Šumavě, stejně jako lesy všude u nás (pralesy nevyjímaje) rozhodně nejsou zbytky původních, lidmi nedotčených lesů. Dokonce to ani nejsou (většinou) stromy vypěstované z původních semen. Kalamity se tu už vícekrát opakovaly. Snaha byla zachránit dřevo a tak se poškozené a napadené stromy odstraňovaly co nejdříve, používaly se i chemické prostředky. Pak se ovšem zalesňovalo. Ne náhodou nesmí lesníci ponechávat po vykácení plochu bez výsadby. Taková paseka zaroste travou, je nebezpečí změny vodního a půdního režimu a kdovíco ještě. Jistě, péče o lesy nebyla vždy dokonalá. Vysazovaly se především stromy, u kterých se předpokládal co největší užitek. Jenomže zemědělec se dozví, že udělal nějakou chybu do roka, v nejhorším případě během několika let. Lesníci to vidí obvykle až po několika desítkách let. Péče o les je dnes vlastně složitý vědní obor. Jako u většiny praktických vědních oborů byly znalosti získány pokusy a omyly často za dost velkou cenu.
Lesů jsou velké plochy a i z počátku malá chyba může mít velké následky. Lesy jsou rozděleny do různých kategorií. Jinak se hospodaří v rekreačním lese, jinak tam, kde jde především o ochranu svahů, jinak v užitkovém lese, od kterého se vyžaduje především produkce dřeva. Stav lesů se zlepšuje, tam, kde to jde, se postupně přechází na odolnější smíšené lesy. Lesy však nemohou být hračkou ochranářů, nebo dokonce nevládních organizací. Bezzásahová území a lesy ponechané samovolnému vývoji se mohou stát těžko řešitelným problémem.
Šumava už není „zelenou střechou Evropy“. Situace došla tak daleko, že Miloš Zeman navrhuje zrušení Národního parku Šumava. Spravovat zdejší lesy by měl podnik Vojenské lesy. Má to svoji logiku. Území by se dostalo z moci ochranářů a bylo by možné zachránit alespoň to, co se ještě zachránit dá. Ochranáři tvrdí, že je na Šumavě tlak vybudovat zde komerční zařízení, že příliv turistů všeho druhu naruší přírodu atd. Je s podivem, že druhá strana neargumentuje stejně. Holá,opuštěná Šumava by byla ideálním místem pro stavbu větrných elektráren. V módě je dnes zelené náboženství. Nemylte se však, není to ekologie, ani ochrana přírody a péče o ní. Není to ani snaha udělat něco pro lidi. Prosazování jednoho názoru až příliš připomíná Lysenkovu teorii, která vládla biologii po dlouhou dobu v bývalém komunistickém Rusku. Výsledkem byl i hladomor na Ukrajině. Nikdy nesmíme zapomínat, že celá ochrana přírody má sice určité zkušenosti s ochranou relativně malých ploch, kde se případná chyba dá celkem snadno napravit, skutečně velké plochy však vyžadují zcela jiný přístup.
Na jeden takový ochranářský přístup se můžeme podívat na Jižní Moravu. V oboře Soutok je chráněna část umělého pralesa (NPR Ranšpurk) v oblasti soutoku Moravy a Dyje, které je také využíváno jako modelové území lesnického výzkumu. Logicky lze tedy předpokládat, že rozhodující slovo budou mít lesníci. Jde o část lužního lesa, který někdejší majitelé – Lichtenštejnové ponechali bez intenzivního hospodaření. Od konce 19. století se zde prakticky netěžilo. Mimo původní stromy se zde však vyskytuje i skupina stromů ořešáku černého. Tento strom je původem z Ameriky, proto byla část stromů vykácena a vysazen dub. Prales je oplocen, aby se omezil vliv zvěře na porosty. Po regulaci Dyje a Moravy zanikl základní faktor ovlivňující zdejší les – pravidelné záplavy. Dnes se to řeší umělým zatápěním. Tam, kde je záplav málo, se nerozmnožuje přirozenou cestou dub letní. Celá oblast tak postupně zarůstá babykou. Lesníci tento stav napravují umělou výsadbou dubu letního. V území jsou duby staré stovky let. Zajímavé je, že na jaře stromy i ve zdejším klimatu namrzají (co na to zastánci globálního oteplování?). Staré uschlé stromy se ponechávají, žije v nich řada vzácných druhů hmyzu. Před časem přišli do NPR Ranšpurk ochranáři z CHKO Pálava. Nečekaně, neohlášeni. Zbylé ořešáky černé upravili k obrazu svému. Motorovou pilou na nich vytvořili kruh. Tak vysoko, aby se nemuseli sehnout. Jak přišli, tak také odešli. S vykácením nevhodných dřevin je možno souhlasit. Poškození zdravých stromů je však bezohlednost. Když už tady nesmí být živý strom, proč ponechávat zničený? Ani to dřevo totiž není u nás původní.
Když se ocitne stát v krizi, může být vyhlášeno i stanné právo. Něco podobného navrhuje Miloš Zeman pro lesy na Šumavě. Rušení NP Šumava by byl ale jen administrativní krok. Ochranáři situaci nezvládli. Neměli by tedy beztrestně pokračovat. Nechme jim v péči jen to, co jsou schopni vyřešit, nebo kde mohou způsobit jen malé škody. Les je věc natolik komplikovaná, že o ní nemůže rozhodovat pouze ochranář, ať je vzděláním entomolog, botanik, geolog nebo ekolog. Nechme rozhodující slovo lesníkům. Mají na to vzdělání, znalosti i zkušenosti. Ochranáři by při rozhodování měli mít pouze poradní hlas. A když se budou zelení a jiné skupiny ekofanatiků vázat ke stromům? Mám na to recept. Přidat ještě jeden řetěz a zámek. Příroda (v tomto případě komáři a mravenci) si poradí sama. Škoda, že stejně nelze jednat s „odborníky“ typu Bursík, Dusík (oba ze SZ), nebo třeba s Petržílkem (ČSSD, virtuální ministr ŽP). Jak Dusík, tak Petržílek jsou právníci. Oba nás zde na blogu poučují, jak je nicnedělání v případě kůrovcové kalamity výhodné. Oba nemají rádi jádro a oba propagují alternativní energie. Vážím si všech, amatérů i odborníků, kteří třeba jen něco málo pro přírodu dělají, nebo se alespoň pokouší něco dozvědět. Pověst jim kazí ti, kteří se snaží pod záminkou ekologie získat pro sebe popularitu nebo dokonce finanční profit. A naprosto nejhorší jsou ti, kteří nepřiznají vlastní chyby.
Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na kareldrabek.blog.idnes.cz
