Kyselé šumavské hrozny

Kyselé šumavské hrozny
Author	Radovan Holub
Date	2001-06-04
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava přišel o prestižní mezinárodní značku

Ředitel správy šumavského národního parku Ivan Žlábek v rozhovoru pro Lidové noviny 26. 5. uvedl, že přijetí šumavského parku do celoevropské sítě národních parků zvané PAN Parks by bylo nevýhodné a že vlastně ani není potřebné.

Říká se, že některé hrozny jsou příliš kyselé. Zejména pro toho, kdo na ně nemá šanci dosáhnout. Co se vlastně na Šumavě stalo? Národní park Šumava byl vyškrtnut z kandidatury pro celoevropskou síť PAN Parks, kterou garantuje Světový fond pro ochranu přírody (WWF). To je jistě poplašná zpráva. Prý to ale nevadí. „Vždycky jsem měl pocit,“ říká Žlábek, „že kdyby byla Šumava přijata do sdružení PAN Parks, přilákalo by to ze zahraničí aktivity, které by se nám ani nelíbily.“ Žlábkovy výroky jsou výplodem onoho zapšklého antievropanství, s jakým se u nás setkáváme dnes a denně. Právě Češi trpí představou, že si mohou v dnešním globálním světě stavět své vlastní bábovičky, vykašlat se na svět kolem a dělat si všechno tak nějak pěkně po našem. Zatím jsem se však nesetkal se žádným zákonem platným v zemích Evropské unie, který by byl horší, než je srovnatelný zákon náš. Totéž platí o celoevropské síti parků. Není možná dokonalá, ale je rozhodně lepší než mezinárodní izolace. Co vlastně projekt PAN Parks přináší? Jde o síť kvalitních, dobře řízených a navzájem spolupracujících národních parků s důrazem na dlouhodobý rozvoj, na přírodní hodnoty, biodiverzitu, péči o turisty, obce a o místní kulturu. Národní park certifikovaný jako PAN Park musí dávat přednost ochraně přírodních procesů před hospodářskou exploatací a návštěvníkům před traktory lesníků.

Něco není v pořádku

Právě v šumavském parku je tomu naopak: návštěvníci nesmějí do míst, kam mohou lesáci a kamarádi nimrodi, lesy se kácejí velkoplošně, ochrana přírody je minoritní záležitostí. „Vyřazení Národního parku Šumava je velmi vážný signál, že v odborné péči o park není něco v pořádku,“ říká koordinátor PAN Parks pro střední a východní Evropu Vlado Vančura. „Je to úplně jiná poloha, než kdyby park předtím v síti vůbec nebyl. Znamená to, že směr, jímž se management parku ubírá, je možná akceptovatelný ministerstvem a pracovníky parku, ale není v souladu s trendy, jimiž se ubírá Evropa.“ Na postoji ředitele správy šumavského parku však nejvíc zaráží jiná věc: kyselé hrozny. Není totiž pravda, že správě parku se kandidatura do celoevropské sítě nelíbila. Právě naopak. Vedení parku dobře vědělo, že členství bude znamenat další přísun peněz. V říjnu 1999 správa parku s pýchou v hlase oznámila, že Šumava byla vybrána jako vážný kandidát pro celoevropskou síť. „Národní park Šumava nejspíš dostane prestižní mezinárodní certifikát reprezentovaný ochrannou známkou PAN Parks,“ ohlásil mluvčí parku a rozšířil tuto velkou zvěst do všech českých médií. „Národní park Šumava stál jako jeden z prvních osmi kandidátů a deseti čekatelů při formování principů a kritérií jako základu pro certifikaci do PAN Parks a měl všechny předpoklady stát se vážným kandidátem na úspěšné přijetí,“ říká Vančura.

Experty nelze obelstít

Správě šumavského parku začala vadit jedna věc: experty z WWF nebylo možno obelstít Potěmkinovými vesnicemi jako české politiky. Ukázalo se, že park by se musel chtěj nechtěj vzdát drastických holosečných těžeb, musel by umožnit volný pohyb turistům a nastolit dialog s obcemi, s nevládními organizacemi, místními samosprávami, podnikateli a ubytovateli. Zahraniční experti by do parku pravidelně dojížděli, hodnotili a kontrolovali. Už by nebylo možné vytěžit padesát zdravých kmenů z mezinárodně chráněné slati a nechat je ukrást neznámým vrtulníkem, posunovat hranice zón podle toho, jak se to zrovna hodí lesnímu provozu, a využívat kůrovce jako záminku k velkoplošnému kácení a prodeji dřeva za čtvrt miliardy korun ročně. Principy a kritéria pro přijetí do sítě PAN parků se za dva roky od naší neúspěšné kandidatury nezměnily. Zůstávají stejné. Změnil se postoj správy šumavského parku v panickém strachu, že by mohl někdo vidět do její kuchyně. Vyjádření ředitele Žlábka a ministra Kužvarta o tom, že Šumava žádnou certifikaci nepotřebuje, je farizejství. A daň za toto farizejství bude v dlouhodobém výhledu podstatně vyšší, než je miliarda korun za dřevo prodané v posledních čtyřech letech.