Lesy v Národním parku Šumava volají o pomoc

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Lesy v Národním parku Šumava volají o pomoc
Author Vladimír Rada
Date 2004-10-25
Source Klatovský deník
Genre tisk
Respondent

Životní prostředí a ekologie

Došlo na adresu redakce

V letošním roce je tomu přesně 50 let, kdy jsem jako mladý lesník po návratu z vojenské prezenční služby a pouze s dvouletou praxí nastoupil službu na Šumavě, a to v oblasti dnešní Lesní správy Modrava. Tehdy to byla čtyři samostatná polesí: Modrava, Filipova Huď, Antýgl a Zlatá Studna.

Šumavské lesy byly po dobu mé aktivní služby hluboké, převážnou část roku chladné, místy silně zamokřené, ale bez holin a stále krásně zelené! A to i za cenu, že se zde prováděla těžba dřeva, převážně však „nahodilá“ (větrná, sněhová a kůrovcová kalamita). Úmyslné těžby, mýtní i předmýtní, byly minimální. Co se jeden rok vytěžilo, muselo se druhý rok zalesnit a další roky ošetřovat a vylepšovat po dobu pěti až deseti let (těžko zalesnitelné lokality, silná buřeň, nepříznivé klimatické podmínky apod.).

Situace se velmi změnila zřízením Národního parku Šumava. Ministerstvo ŽP pověřilo vedením mladé a nezkušené pracovníky, kteří si – bohužel – vzali za vzor sousední Bavorský NP, s bezzásahovostí proti kůrovci a s heslem „příroda si pomůže sama“, což byla veliká chyba! Výsledek je vidět nejen v oblasti Březníku, ale i jinde (svahy hory Plechý a Trojmezná). Tisíce hektarů uschlého lesa sežraného kůrovcem za vydatné pomoci lidské hlouposti! Je nejvyšší čas, pokud již není pozdě, změnit dosavadní přístup ke kůrovci v I. zóně NP a zanechat nezodpovědného experimentu s šumavskými lesy. Vždyť vyčíslená škoda lesním odborníkem jen na porostech je větší než 8 miliard korun. A to nejsou vyčísleny další ekologické škody (vysychající slatě, nezadržení dešťových srážek suchým lesem s možností povodní v povodí řeky Otavy, rozšiřování I. zón v NPŠ až 33% celkové výměry parku apod.).

Bavorský NP má totiž jiné a velmi výrazné klimatické podmínky s jižní expozicí, kde po několika málo stovkách metrů od státní hranice jsou již lesy „smíšené“, a pro žír kůrovce tedy málo atraktivní. Žlábkovo vedení NPŠ v prvopočátcích v této pochybené strategii pokračovalo. Až když byla zřetelně vidět ohromná ekologická katastrofa v I. zóně NPŠ, která měla být nejpřísněji chráněna, začalo – byť pozdě – proti kůrovci bojovat, tedy kácet a asanovat „aktivní“ kůrovcové stromy. Za to však byl Žlábek tvrdě kritizován a stálo ho to i místo.