Může kůrovec sežrat Šumavu?

Může kůrovec sežrat Šumavu?
Author	Radovan Holub
Date	1999-06-25
Source	Plzeňský deník
Genre	tisk
Respondent

KAUZA / Ministr Kužvart rozhodl proti závěrům vědecké sekce Rady parku i proti názoru odborného grémia ministerstva životního prostředí. Vědecká sekce Rady parku doporučila v prvních zónách systémově zachovat bezzásahový režim a zároveň ve výjimečných případech asanovat, což je však protimluv Není to tak dlouho, co lesní dělníci v srdci Národního parku Šumava poblíž hory Plesná napadli vedoucího programu Lesy Hnutí Duha Jaromíra Bláhu a násilím mu odebrali film, na který vyfotografoval zvlášť povedený způsob "asanace kůrovce": lesáci tahali dřevo těžkým kolovým traktorem kolmo po svahu a vytvořili tím hluboké erozní rýhy. Tohle se stalo 1. června. Ještě před dvěma, třemi roky by se Jaromír Bláha těžko dočkal pochopení médií. Možná by byl nazván ekologickým fundamentalistou, idealistou a snílkem. Letos v červnu se však stalo něco docela jiného. Bláhův incident byl zachycen v mnoha sdělovacích prostředcích bez jakýchkoli jízlivostí vůči ekologovi. V kauze Národní park Šumava je vidět zřetelný posun: média, která dříve nedůvěřovala ekologickému mottu "příroda si pomůže nejrychleji a nejlevněji sama bez lidských zásahů", začínají naslouchat stoupencům přírodní samoregulace. Patrně mají už po krk manipulací, polopravd a výmyslů, jimiž je už několik let častuje vedení Národního parku Šumava a zejména ředitel správy parku Ivan Žlábek. Byl to přece právě tento muž, který po novinářích požadoval, aby "psali pravdu". První zóna rozkouskována První výmysl se zrodil roku 1995. Nejcennější část parku, tak zvaná první zóna, která v evropských parcích běžně tvoří kolem padesáti procent výměry parku, byla rozkouskována na 134 malé plochy, které tvoří jen třináct procent plochy parku. "Teď se všichni diví, že tyto kousky nejsou životaschopné. Rozřežte rybu na 134 kusů, hoďte ji do vody a ... rybo plav. Přesto některé větší části vykazují schopnost samoregulace. A právě tyto kusy chce správa parku nyní těžebními zásahy dorazit," říká zoolog Mojmír Vlašín. Ve stejném roce vstoupila v platnost interní směrnice správy ke zpracovávání technicky využitelných souší, podepsaná náměstkem ředitele Radimem Košíčkem. Touto směrnicí si správa otevřela cestu k prodeji dřeva, tedy obchodní činnosti, která nemůže a nesmí být hlavní aktivitou národního parku. Ředitel Žlábek však zároveň tvrdil, že padne-li v parku jediný strom pro peníze, odstoupí ze své funkce. V roce 1997 vydal park rozhodnutí o ponechání odumřelých stromů na místě. Tyto stromy nemají být ani káceny, ani likvidovány. Letos se koncepce parku opět mění: asanační zásahy jsou povoleny v srdci národního parku. Tyto neustálé obraty v koncepci nazývá lesník Petr Ješátko "scénářem zkázy". Další habaďůra Peněz se týkala i další habaďůra, kterou správa parku ráda častuje novináře, a počastovala jí také nového ministra životního prostředí Miloše Kužvarta při jeho návštěvě na hoře Poledníku v srpnu 1998: park prý nemá peníze a trpí trvalým nedostatkem finančních prostředků. Opak je pravdou. Zisky parku díky prodeji dřeva (v současné době dokonce do Německa) odpovídají sumě, kterou má k dispozici sousední Národní park Bavorský les. Tam však za tyto peníze vznikají informační centra (počítá se s novým centrem v oblasti Zwieselu), výstavy a rozvojové programy pro obce ležící v sousedství parku. Přitom bylo zjištěno, že správa Národního parku Šumava v roce 1995 nevyhlásila pro stavbu služebního rodinného domu ve Vimperku obchodní veřejnou soutěž na výběr projektanta a dodavatele, ani na vybavení správní budovy nábytkem za 1 350 310 Kč a na vybavení interiéru správní budovy v hodnotě 2 939 628 Kč, přičemž část prostředků čerpala ze státního rozpočtu. Další boudou, kterou správa našeho parku ušila horkou jehlou na veřejnost, je legenda o tom, že Národní park Bavorský les upouští od přísné ochrany přírody a bude hospodařit stejným způsobem, jako je tomu u nás. Ve skutečnosti se to týká jen úzkého prstence kolem bavorského parku, který má zamezit pronikání kůrovce do sousedních hospodářských lesů. Odvolán bez argumentů Další výmysl se týkal sporu mezi bývalým vedoucím lesní správy Železná Ruda Petrem Ješátkem a vedením parku. Petr Ješátko předal v srpnu roku 1997 Miloši Kužvartovi varovný materiál "Názor na negativní vývoj péče o les v Národním parku Šumava". Vedení parku neargumentovalo. Rovnou Petra Ješátka odvolalo k 15. 9. 1998 z funkce. Petr Ješátko také upozornil Policii ČR na nesrovnalosti kolem finančního hodnocení těžařské firmy Vilím, v níž pracoval syn ředitele parku. Správa parku opět neargumentovala, nýbrž začala Ješátkovi hrozit soudem s tím, že pokud ředitel parku vysoudí odškodnění, věnuje ho na dobročinné účely. Použila proti němu také těžší kalibr: Petr Ješátko prý nechal z parku vyvézt roku 1994 vánoční stromky. Ve skutečnosti šlo o vyřezávání tenkých stromků z příkopů podél cest, prováděné se souhlasem správy parku. Liberecká firma prodělala na 1400 "vánočních stromcích" 25 000 Kč, protože musela správě parku za odvezené dřevo zaplatit, ale 1100 stromků nebylo prodejných ani na "vánoční klest". Ochrana přírody - proti komu Ředitel parku Ivan Žlábek odmítá v dubnu 1999 opět hraniční přechod Modrý sloup za Březníkem u Modravy. Tvrdí, že by klidovou zónou parku procházely "tisíce lidí" a rušily přirozená hnízdiště tetřeva. Prý musí být nejdříve dobudována březnická hájovna za 12 mil. Kč. Pikantní na celé věci je to, že nedaleko odtud správa parku těží dřevo a denně tu projíždějí spousty automobilů a lesnické techniky. Nepříliš vzdálená Roklanská hájovna už byla dobudována, ale veřejnost do ní nesmí. Je to hájovna "jen pro zvané" a "významné" návštěvy. Další nepravda, kterou správa parku rozšiřuje, se týká tak zvaných "neodborných rad". Letos ministr životního prostředí potvrdil návrh správy parku, který počítá se zásahy v celkem 59 prvních zónách, tedy na třetině jejich plochy, kde leží nejpřísněji ochraňované porosty, dokonce i zbytky pralesovitých porostů v oblasti Trojmezné a jinde. Tímto rozhodnutím ministr ignoroval omezení stanovená vědeckou sekcí Rady parku. Ministr se domnívá, že kácení tu pomůže návratu k bezzásahovému režimu. Opak je však pravdou. Ve skutečnosti jde o plošné rozšíření živelné asanace z druhé zóny do prvních zón parku. Živelná asanace gradaci kůrovce prodloužila. Za problematickým rozhodnutím o kácení v prvních zónách stojí vedoucí útvaru ochrany přírody NP a CHKO Šumava Vladimír Zatloukal, jenž tvrdí, že "prodlužováním kalamity se kumulují negativní dopady asanací prováděných mimo první zóny a roste napětí mezi NP a veřejností". Faktem je však to, že sama správa parku pod vedením Ivana Žlábka svým razantním postupem proti kůrovci a vysázením stejnověkých porostů na holinách už nyní kalamitu prodloužila s nedozírnými důsledky. Dalším matením veřejnosti je názor náměstka ministra životního prostředí Josefa Běleho, který tvrdí, že při ponechání porostů bude ohroženo plnění ostatních funkcí lesa. Je však dokázáno, že odumřelý les je menší zlo než vykácený les, protože zadržuje vodu a plní ostatní klimatické funkce lépe než holina, na níž panuje kontinentální klima. Námitkám odborné veřejnosti se však vedení parku brání tím, že "nejsou z odborného hlediska na výši". Útok na první zóny Odborníci zejména namítají, že záměr správy parku razantně kácet nejen ve druhé zóně, ale i v dosud bezzásahových prvních zónách, spolu s množstvím polomů a letošní mimořádnou zimou prohlubuje nebezpečí dalšího nekontrolovatelného rozšíření kalamity. Nejvíce polomů leží totiž v místech, kde správa prováděla masivní holoseče během zásahů proti kůrovci v minulých letech. Není tedy pravdou to, co vedení parku ustavičně opakuje, totiž že hlavní vinu na rozšíření kalamity má minulé vedení parku řízené Jiřím Kecem, které prý kalamitu zanedbalo. Kůrovec vygradoval po změně vedení parku roku 1994 a po uplatnění razantních lesnických opatření. Současnou politiku správy parku odsuzují stále silněji nejen "brčálově zelení" (termín ředitele Žlábka pro ekology), ale také "neekologická" a lesnická odborná veřejnost. Se zásahy v prvních zónách parku nesouhlasí odborné grémium pro národní parky. Ředitelé Botanického a Entomologického ústavu AV ČR František Krahulec a František Sehnal spolu s vedoucím lesního programu Hnutí Duha Jaromírem Bláhou prohlašují: "Bezzásahovost prvních zón je základním atributem národního parku. Ministr svým rozhodnutím zpochybnil zařazení Šumavy mezi národní parky podle mezinárodní klasifikace... Doporučil ponechat dvě třetiny prvních zón bez zásahu. Přitom však jednu třetinu vůbec nepokrývají lesy a jedna třetina je již kůrovcem sežrána do té míry, že zde již zásahy nemají smysl." Zoolog Mojmír Vlašín píše ve svém vyjádření k závěrům vědecké sekce Rady parku: "Nesouhlasím s výjimečným kácením a nedoporučuji sanaci napadených stromů... Bezzásahový režim musí být zachován absolutně všude v prvních zónách a v 80 % druhé zóny... Dívat se na národní park pouze jako na les je chyba. Lýkožrout je stejně hodnotným organismem z hlediska biodiverzity jako smrk. Park nebyl zřízen pro ochranu a moudré využívání lesních porostů, ale pro ochranu přírodních procesů." Vedoucí oddělení terestrické ekologie Entomologického ústavu AV ČR Karel Spitzer o šumavském parku říká toto: "Dejme si pozor na katastrofické scénáře, jak Šumava odchází a park je třeba revidovat. Jsou čistě účelové. Při všech naznačených problémech je Národní park Šumava jedinečný systém a v síti evropských parků patří k těm cennějším. Domnívám se, že diskuse s technokraticky orientovanými lesníky už nelze dál vést, protože oni si osobují právo zasahovat v naprosto přirozených ekosystémech." Motorová pila ničí přírodní procesy "Zbytky smrkových pralesů se u nás dochovaly pouze tam, kde nikoho z předchozích generací lesníků nenapadlo zasahovat proti kůrovci," říká lesník Leo Košťál a emeritní profesor Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Dalibor Povolný dodává: "Přírodní procesy motorovou pilou nevznikají, ale zanikají." Zrušení bezzásahovosti prvních zón vyprovokovalo samozřejmě i Hnutí Duha. V jeho stanovisku se říká: "Je těžko pochopitelné, proč dochází k povolení kácení v prvních zónách v době, kdy celkově v národním parku kůrovce ubývá. V samotných prvních zónách, kde se až dosud nezasahovalo, se situace různí. V některých kůrovce přibývá, v některých naopak ubývá. Naprosto absurdní je skutečnost, že v zónách, kde takto dobře fungují samoregulační přírodní síly (Trojmezná, Plesná), chystají lesní inženýři správy parku nejrazantnější zásahy řádově v hektarech." K představě, že kůrovec by mohl nakonec sežrat celou Šumavu," říká ekolog Jaromír Bláha toto: "Neexistuje případ, kdy by se některý hmyz množil donekonečna - s výjimkou sci-fi. Každá gradace hmyzu má svůj počátek, vrchol a konec." Vedení šumavského parku však zůstává k hlasům odborníků hluché. Možná právě proto začalo Občanské sdružení pro rozvoj regionu Horní Otava požadovat, aby vedení parku odstoupilo a aby došlo k zásadní změně v koncepci parku. Sdružení adresovalo ministrovi životního prostředí výzvu, v níž se píše: "Velkoplošným kácením lesů druhých zón (dokonce i bývalých prvních zón) pod lživou záminkou léčení lesů od kůrovce vedení parku dokonce předčilo dřívější socialistické praktiky. To považujeme za podvod spáchaný na občanu-daňovém poplatníku i skutečných majitelích lesů - obcích... Největší národní park ČR nemá svoji jasnou mezinárodně uznávanou koncepci, nemá svůj plán péče, proto jej nelze kontrolovat ani vědeckou radou, ani ministerskými úředníky... Nemalé příjmy správy parku za prodej vytěženého dříví jsou nesmyslně utráceny za rekonstrukce a výstavbu nových rozměrných domů, které většinou slouží pro provozní potřeby správy... Vedení parku prohloubilo propast mezi parkem, obcemi, zemědělci a veřejností. Národní parky jsou v západní Evropě většinou zásadním přínosem pro další regionální rozvoj přilehlých oblastí. To se v případě Šumavy nestalo..." Slyš Velký zákon! Ten ať krok tvůj řídí. Buď bratrem květů, stromů, zvířat, lidí a netkni se jich nešetrnou dlaní, jež z neznalosti někdy krutě raní! (Úryvek básně, kterou šíří správa parku ve svých informačních centrech jako propagační materiál)