Memento Tatry
| Memento Tatry | |
|---|---|
| Author | Petr Třešňák |
| Date | 2007-01-22 |
| Source | Respekt |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Sčítání škod po vichřici, která se přehnala nad Českém, potvrdilo logickou obavu: hlavním poškozených jsou české lesy. státitisice polámaných stromu primely ministra zemědělství Petra Gandalovice, aby státnímu podniku Lesy ČR povolil zmekcit obvykla pravidla pro vyberova řízení, aby padlé dřevo z hospodářských lesu mohlo být svezeno dříve, než se do něj pusti kůrovec. Dava to smysl. Ale právě jmeno tohoto nenasytneho broucka nám připomíná, že o lesích po vichřici bychom měli uvazovat i jinak, než jen jako o surovine pro vyrobu nabytku.
V listopadu 2004 vichřice zničila velkou část slovenských Tater, primela Čechy k velkryse finanční sbirce a zároveň vyvolala vazne obavy: dokaze člověk opravdu dostat svým slibum a ponechat přírodu v národních parcích jejimu přirozenému vývoji nebo kalamitu okamžite využije k rozšiřování svého panstvi? Dnes už vime, že se vrchovate naplnilo to druhé - podnikatele se za plné podpory Dzurindovy vlády, okrikující každého samozvaneho ekoteroristů, pustili do mohutne těžby dřeva a budovani horských turistických středisek.
Tatranské memento bychom měli mít na pameti i ted, být je u nás situace jina a škoda nedosahuje takové vyse. Nejsilnější vítr radil minuly týden v Krkonosich a zanechal za sebou 50 000 kubíků pokáceného dřeva. Největší české hory se už několik let prohybaji pod naporem velkokapacitni turistiky, Spindleruv mlyn zmenila vystavba bytu a hotelu k nepoznani. V podnikatelských i urednických suplicích podrimuji drajacnicke plany na budovani českého Chamonix a cekaji na svou příležitost. Rozsahly polom ji nabízí proč udrzovat nad národním parkem prisnou ochrannou ruku, když nám stromy popadaly? Ochranáři, ministerstvo životního prostředí i nevládní organizace by měly být ve strehu.
To same platí o Šumavě, kterou dlouhodobe rozdeluje spor o kůrovce. Polomy a vichřice patří stejne jako tenhle dřevozravy brouk ke kolobehu lesa odpradavna, dřevarska lobby, podporovana velkou části šumavských obci, na ne ale reaguje jen kratkozrakým povolaním těžké techniky. Správa národního parku, která kácet nechce, je v defenzive a bude teď muset právo přírody na vlastní rytmus tvrde hajit. Jako argument může posloužit fakt, že les, v nemz se nekaci a nesvazi padlé dřevo, je nakonec odolnější i vůči vichřici.
