Moje role je plněna úspěšně

Moje role je plněna úspěšně
Author	Marek Švehla
Date	2001-11-26
Source	Respekt
Genre	tisk
Respondent	Miloš Kužvart

S Milošem Kužvartem o jeho úřadu, zajíci, lyžaři a plevelu

• Jako „zástupce zelených„ jste ve vládě schvaloval bombardování Afghánistánu a Srbska. Jak jste se při tom cítil?

Rozhodování nebylo jednoduché... Nicméně po zhodnocení všech relevantních informací jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval. Afghánistán a Srbsko nelze srovnávat, ta hlasování byla jiná a já jsem k nim také tak přistupoval. Nerad bych se o tom šířil, byla to jednání uzavřená a z nich se informace neposkytují.

• Neovlivnil vás spor v německé straně Zelených? Je vám bližší důsledné hájení programových zásad, například pacifismu, nebo účelový pragmatismus Joschky Fischera?

Můj přístup je bližší pragmatickému postoji. Tváří v tvář terorismu a válce by měl i přesvědčený pacifista zvednout ruku k obraně obecně sdílených ideálů svobody.

Musím vás opravit

• Politik a sportovec Václav Klaus kdysi říkal, že nesmíme upřednostňovat „zajíce před lyžařem„. Vy jste v případě Pradědu udělal opak: zakázal jste provoz jednoho z vleků. Veřejnost a média ale straní spíše KIausovu pojetí.

Na Pradědu má své místo lyžař i onen „zajíc„. Tam, kde je národní přírodní rezervace evidentně poškozována, jsem nemohl než nesouhlasit s vydáním další výjimky pro provoz vleků. Na druhou stranu jsem lyžař, jezdím do chráněných území a vím, že po splnění určitých podmínek nepředstavuje jejich rozumné využití žádné ohrožení přírody. Pojetí „lyžař, nebo zajíc„ je pochybené.

• Jste ministrem, který spravuje naše životní prostředí. V čem bude podle vás to prostředí lepší na konci vašeho úřadování než na jeho začátku?

Bude tu mnohem kvalitnější péče o krajinu a přírodu. Na program péče o krajinu a program drobných vodohospodářských akcí bylo v letech 1999 a 2000 vynakládáno dvakrát víc než v době, kdy nebyla ČSSD ve vládě. Dovozy rizikových látek jsou na desetiprocentní úrovni povoleného limitu. Po necelých třech letech existence dobrovolné dohody s producenty obalových odpadů má víc než 50 % obyvatel naší země možnost třídit svůj odpad typu sklo, papír, plasty Aniž by do toho šla koruna z veřejných rozpočtů. Meziroční snížení emisí olova do všech složek životního prostředí v letech 1999 a 2000 je 10 %. A tak dále.

• Ministr není jen úředník připravující technické normy, ale i politik, který tvoří normy chování, a lidé si ho pamatují podle jednoduchých symbolů. Vás si mnoho lidí bude připomínat jako člověka, který schválil kácení na Šumavě a povolil dálnici přes České středohoří. Co jste pro lidi udělal kromě toho, že úřad schválil normy a vyhlášky, které si nikdo nezapamatuje?

Musím vás opravit. Lidi velmi zajímá, co se děje okolo nich, jaký vzduch budou dýchat, co se děje s s odpady, jestli je hluk ze silnic nebude obtěžovat nad únosnou míru. A těch deset zákonů z oblasti životního prostředí, které byly za uplynulé tři roky přijaty, se toho velmi týká. Pokud jde o Šumavu: veškerá data o počtu napadených stromů už nyní svědčí o tom, že moje rozhodnutí z roku 1998 bylo kvalifikované a správné. U dálnice D8 přes České středohoří byl hlavní krok učiněn už v letech 1993–94. Tehdy byl schválen velký územní plán Litoměřicka, kde se s touto stavbou počítalo jako s veřejně prospěšnou. Podle průzkumu veřejného mínění se v posledních letech zvyšuje procento občanů, kteří jsou spokojeni se stavem životního prostředí ve svém nejbližším okolí. Pro noviny je ale zajímavější psát o převrhnuté cisterně nebo kácení na Šumavě než o tom, co je každému z nás senzoricky bližší. Jsem si jist, že role, kterou jsem na sebe vzal, je úspěšně plněna.

• Kdybyste o dálnici DS mohl rozhodovat od začátku, byl byste schopen zabránit tomu, aby vedla Středohořím?

Ano. Z mnoha hledisek bylo užitečnější volit „mosteckou„ variantu, trasu kolem CHKO České středohoří.

• Má váš úřad dost kompetencí, aby mohl čelit tak velkému tlaku parlamentních a komunálních politiků či obyvatel, jako tomu bylo v případě dálnice DS?

Pochopitelně že ano: zákon o posuzování vlivů na životní prostředí máme už od července 1992. V tomto případě nebyla legislativa využita, a ztratila se tak možnost nesouhlasit a navrhnout jiné varianty. My tohoto zákona využíváme. Například při schvalování územních plánů středočeského regionu u dálnice D3 z Prahy na jih, kde ministerstvo legitimně požaduje variantní řešení a výběr varianty, která nejméně zatíží životní prostředí. Chybou mého předchůdce Františka Bendy bylo, že toto důsledně nepožadoval třeba na Litoměřicku.

• Dnes si asi víc než kdy předtím politické strany uvědomují význam ministerstva životního prostředí a zřejmě se tento post budou snažit získat. Co v tomto směru čekáte od budoucnosti? Bude tu tlak na snižování kompetencí MŽP, nebo vaším nástupcem bude člověk uvažující víc pragmaticky a méně ekologicky?

Vaši úvahu, jak si bude vést můj nástupce, musím doplnit o úvahu ryze osobní: v případě jasného vítězství ve volbách, o kterém nepochybuji, mám v úmyslu se o tento post ucházet sám. Pokud mi bude nabídnut, rád ho přijmu. Mojí ambicí je, aby toto ministerstvo bylo na stejné úrovni jako ministerstva ostatní, aby ho tak vnímala veřejnost, politické strany a samosprávy – i na krajské úrovni. A aby bylo vnímáno jako instituce, která je tu pro rozvoj regionů. Byl bych nerad, aby si ho lidé spojovali jen se zákazy.

To je málo?

• Proč se vám tak málo daří přesvědčit kolegy ve vládě, že je něco potřeba změnit nebo udělat? Čím to je, že vláda ČSSD neplní svůj výrazně zelený program?

Musím jednoznačně oponovat. Vládou prošlo úspěšně deset „ekologických„ zákonů a pět nařízení vlády. Připomínám alespoň novelu geologického zákona, která mj. umožňuje, aby starostové rozhodovali o tom, co se jim bude dít za humny. Na rozdíl od dob, kdy Posázaví, Rožmitálsku a jiným hrozil Klondike...

• Řadu věcí se vám ale nepovedlo prosadit: změnu kompetencí, energetické úspory. Ani za „nejtužší„ vlády Klause v ní neseděl takový ekologický ignorant, jako je ministr Grégr.

S těmi úsporami nemáte pravdu. Mezi lety 1990–2000 (v tom období je i dva a půl roku práce naší vlády) došlo ke značnému snížení energetické náročnosti při tvorbě jednotky HDP: dnes je průměrná energetická náročnost produkce jen o 20 % vyšší než stejná hodnota v členských státech EU... Máte ale pravdu v tom, že by bylo třeba víc peněz na úspory energií, na podporu obnovitelných zdrojů energií. Dovedl bych si představit masivní podporu ze státního rozpočtu, ale nejsou peníze ani na jiné záležitosti.

• Peníze na všechno ale přece nebudou nikdy. Proč se vám nepovedlo přesvědčit vládu o tom, že šetřit energiemi je v zájmu země? Proč vláda ustupuje od cílů, které si sama stanovila?

Narážíte patrně na vládní prohlášení nebo na volební program. Ani jeden dokument neuvádí konkrétní hodnoty úspory energií. Vláda navíc schválila Státní program na podporu úspory energií a obnovitelných zdrojů.

• Vy jste se sebou tedy v tomto směru spokojen?

Určitě ne. Mým dlouhodobým cílem je částky ze státního rozpočtu do tohoto programu výrazně zvýšit.

• Sám přece víte, že peněz, které se dnes dávají na úspory energií, je tak málo, že výraznější úspory nepřinesou. Proč se vám v zemi, která má sírou zničené Krušné hory a krajinu vytěženou kvůli levnému uhlí, nepodařilo kolegy přesvědčit, že se musíme ubírat šetrnější cestou?

Otázka by si zasloužila velmi rozsáhlou odpověď. Já sám si dovedu představit velice štědrou dotaci z důvodu ochrany životního prostředí, ale i podpory moderních technologií a rozvoje zaměstnanosti. Na druhou stranu jsme však ekonomiku jako celek dostávali z toho nejhoršího. To je velmi důležitý moment. Všimněme si statistických dat. Kde je dneska inflace, nezaměstnanost a růst domácího produktu? To jsou tři údaje, které pro mě jako člena vlády ČSSD znamenají důležitou zpětnou vazbu. S tím, že v žádné zemi EU, kde je u moci sociální demokracie, není ochrana životního prostředí vytržena z kontextu, ale souvisí s ekonomickými možnostmi a sociálními souvislostmi.

• Nejste úředník, který čeká, kolik mu vláda přidělí. Jako ministr máte přece úplně jiné poslání: přesvědčit své kolegy, že je potřeba něco dělat jinak. Proč se vám to nepodařilo? Jde mi o celkový pohled na ekologickou politiku. Slibovali jste určitou změnu, ale ta změna nepřišla.

Kde vidíte, že nepřišla? Hovořil jsem o celé řadě údajů... To je málo?

Dlouhodobé koncepce, jež vláda nabízí, se podstatně neliší od toho, s čím přicházely předchozí vlády: marnotratná energetika orientovaná na jaderné elektrárny, doprava zaměřená na automobilismus. Nikde nejsou zásadní změny. Ale vy jste je slibovali.

Ty změny jsou viditelné na každém kroku. Nejen v tom, že se v zemi do určité míry mění klima – platí tady i zákony. Je to trošku složitější.

• Vy si myslíte, že v Čechách má být silný ocelářský průmysl, že doprava se má řešit výstavbou dálnic podle projektů ze 60. let, že v národních parcích má člověk zasahovat proti kůrovci? To jsou postoje, které zůstávají stejné.

Žádný z mých pravicových předchůdců neměl odvahu s kůrovcem naložit tak, ani onak. Každý z mých předchůdců byl mrtvý brouk, včetně pana Bursíka...

• Sociálně demokratická vláda říká, že je dobré vyrábět ve střední Evropě ocel, přebytky elektřiny...

Mohu vám říci, že například zlikvidovat na Kladensku výrobu ušlechtilých ocelí jenom pro zpackanou privatizaci z počátku 90. let považuji za národohospodářský nonsens. Souhlasím s vámi, že vyvážet jen nezušlechtěné výrobky je pro zemi, jako jsme my, národohospodářský i ekologický nesmysl.

• A co vývoz elektřiny? Jsme největším exportérem v Evropě.

S tím zásadně nesouhlasím a proti přijetí té koncepce jsem hlasoval. Jde o vývoz životního prostředí.

• Myslíte, že dálniční doprava se má řešit podle sítě navržené v 60. letech?

Při schvalování dálniční sítě jsem u celé řady tras vyslovil nesouhlas vzhledem ke špatným vlivům na životní prostředí.

• Ale vláda se k těmto konceptům přesto přiklání.

Vláda, která slibovala změnu. Vláda rozhoduje ve sboru. My ale svých cílů postupně dosahujeme. Příkladem je severní Morava, kde byla díky tlaku starostů místních obcí dána přednost výstavbě rychlostní komunikace R48 před dálnicí D47, jak jsme původně navrhovali. Děje se tak i díky krajským samosprávám, o které se zasloužila naše vláda: díky tomu bude možné, aby se o těchto věcech rozhodovalo mnohem blíže místu dění.

Plevel

• Jste bývalý ekologický aktivista. Ted' jste se ale dostal do rozepří s nevládními ekologickými organizacemi. Změnil jste nějak svůj pohled na ně?

Nevládní organizace jsou důležitou zpětnou vazbou. Poukazují jako první a často velmi kvalifikovaně na nějaký problém. Pohled na ně jsem nezměnil, s mnohými dobře spolupracuji. Jejich role je nezastupitelná.

• Ekologičtí aktivisté vás ale nevidí tak pozitivně.

Vycházíte asi z názoru Hnutí Duha. S ním jsem byl v rozporu tam, kde účelově, jako v případě kůrovce na Šumavě, užívalo různé dezinformace. To, jakým způsobem mě hodnotí jako politika a ekologa, pro mě v tom případě není až tak důležité.

• Česká krajina se zásadním způsobem mění. Obrazně se hovoří o zaplevelené či otrávené krajině – to se týká například způsobu, jakým se zástavba rozšiřuje za katastr obcí, jak se staví na horách... Jste pro přísnější regulaci nebo zákazy po příkladu Švýcarska nebo Rakouska?

Využití krajiny v tomto smyslu souvisí s kompetencemi územního plánu a stavebního řádu, které jsou dnes na úrovni krajů, a já jsem tomu rád: jejich pohled na budoucnost krajiny vychází víc z místních potřeb. Jejich kompetence by ale měly být větší v tom, jakým způsobem může být to které území využíváno. Bezbřehý liberalismus: ať si majitel pozemku postaví na svém pozemku cokoli, to je naprostý nesmysl.

• Stává se ale, že místní lidé rozhodují podle velmi krátkodobých zájmů: příkladem jsou Milovice u Mladé Boleslavi, kde tamní referendum schválilo vykácení části velkého lesa kvůli automobilové zkušební dráze.

Tam, kde lidé mají dostatek informací, kde mohou pracovat nevládní organizace a uvědomovat je o relevantních skutečnostech, se nakonec občané rozhodnou legitimně. Rozhodují o svém okolí, o svém životě. Kdo jiný by za ně měl rozhodovat? Místní referendum je jedním z nástrojů v rámci rozhodování. Tam, kde ho lidé nebudou mít důvod uspořádat, měly by asi být příslušné instituce nadány většími pravomocemi. Pak by mohly zamezit tomu, co jste nazval zaplevelením krajiny: zástavbou čehokoli kdekoli.

• Z logiky toho, co říkáte, vyplývá, že sami si lidé krajinu „zaplevelit„ můžou?

Ano, mohou si ji sami „zaplevelit„, ale zároveň jen oni sami tomu mohou zabránit. A jsem rád, že se lidé čím dál víc obranou proti „plevelu„ zabývají – viz například referendum proti výstavbě silnice táborskou botanickou zahradou.

• Tato otázka nemohla nepadnout. Vláda právě podala trestní oznámení na Respekt. Záměr žalovat náš časopis individuálně ohlásili před časem i ministři. Budete nás žalovat vy?

Ne.

Miloš Kužvart se narodil roku 1960 u Praze. Po studiu geologie na UK pracoval u Ústředním geologickém ústavu a spolupracoval s nezávislými ekologickými organizacemi. V Letech 1992–94 pracoval na Ministerstvu životního prostředí (referent, šéf tiskového oddělení), kam se u roce 1998 vrátil jako ministr vlády ČSBD. Členem této strany je od r. 1995, již dříve u ní ale vedl ekologickou sekci. Celá 90. léta byl u úzkém styku s nevládními ekologickými organizacemi. M. Kužvart je rozvedeny„, má syna.