Národní park Šumava, Národní park Šumava byl zřízen Nařízením vlády ČR

Národní park Šumava, Národní park Šumava byl zřízen Nařízením vlády ČR
Author	ef
Date	2004-01-30
Source	Parlamentní listy
Genre	tisk
Respondent

Národní park Šumava byl zřízen Nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb. 20. března 1991 s posláním uchovat a zlepšit zdejší přírodního prostředí, zejména ochranu a obnovu samořídících funkcí přírodních systémů, ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Nařízení nabádá k zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i k využití území parku k turistice a rekreaci nezhoršující prostředí.

Národní park Šumava má celkovou výměru 68 064 hektarů, z toho 34 444 hektarů právě v Plzeňském kraji. Funkci ochranného pásma podél celé vnitrostátní hranice národního parku plní CHKO Šumava o výměře 99 220 hektarů. Správa NP a CHKO Šumava je příspěvkovou organizací s téměř 350 zaměstnanci v trvalém pracovním poměru, která poskytuje i další prostor pro sezónní pracovníky na práci v lese, údržbu zařízení pro návštěvníky a péči o majetek. Ze státního rozpočtu získává Správa NP a CHKO Šumava cca 150 mil. Kč ročně – 50 % tvoří mzdy, ostatní prostředky směřují do zabezpečení části hlavních činností Správy NP a CHKO Šumava. Šumava láká na české i německé straně velký počet turistů, kteří přijíždějí za aktivním odpočinkem do krásné přírody. A právě stav a zásahy do životního prostředí bývají jablkem sváru mezi ekologickými aktivisty a vedením parku, potažmo MŽP na jedné straně a lidmi, kteří zde trvale žijí a turisty na straně druhé. Dlužno podotknout, že odborníci na životní prostředí se nemohou v názoru na řadu problémů shodnout. Jasnou ukázkou je problém, jak postupovat proti kůrovci, který na šumavských porostech páchá značné škody. Aktivně zasahovat? Ponechat na přírodě, ať se s problémem vypořádá sama? Pře se vedou stále. Mementem pak zůstávají pahýly mrtvého lesa čnící k obloze. Problémem Šumavy není ale jen otázka ekologie. Malá hustota osídlení, relativní chudoba obcí, to jsou dva z dalších neuralgických bodů, s nimiž se region musí vypořádat. V souvislosti s tím je třeba poukázat na zanedbanou infrastrukturu a její finančně náročnou výstavbu, kterou, samozřejmě, dále ztěžují přísné podmínky ochrany životního prostředí. To má negativní dopad na cestovní ruch, což vede dále k omezení finančních prostředků pocházejících právě z této oblasti. A to zpomaluje rozvoj služeb i alternativních nabídek pro volný čas. Současný cestovní ruch je však založen především na široké škále možností oddechu, které jsou návštěvníkům nabízeny. Nejsou-li k dispozici, znamená to opět zpomalení přílivu rekreantů, což má znovu za následek omezení finančních toků. Zkrátka, na Šumavě se vytvořil jakýsi začarovaný kruh, z něhož, zdá se, jednoduchá cesta nevede. Pomalý rozvoj obcí podvázaný skutečností, že se před třinácti roky staly součástí národního parku, trápí jejich starosty. Především z menších sídel odcházejí lidé „za lepším“ do měst a noví nepřicházejí. Nemají totiž kam; v oblasti se nestaví. „Rozvoji u nás brání národní park. Když zde lidé chtějí stavět a žít, tak od něj nedostanou souhlas ke stavbám kvůli ochraně životního prostředí. Oblast je tak těžké oživit,“ shodují se starostové Modravy, Železné Rudy, Rejštejna, Borových Lad a dalších. Nikdo jiný, než místní lidé, tu však vytvářet hodnoty nebude. A nikdo jiný si víc než oni nebude vážit nepoškozené přírody. Konec konců, sami v ní žijí a žít budou.

Březník

Kdyby byla v křížovce tajenkou na sedm písmen otázka, která lokalita je na Šumavě uzavřena turistům, odpověď by zněla: Březník. Už od roku 1998 probíhají jednání a vedou se spory s ochránci přírody, potažmo Národním parkem Šumava, o otevření hraničního přechodu pro pěší na staré obchodní stezce Modrý sloup u Březníku. Usilují o to obce na české i německé straně a mají podporu Bavorského národního parku. Z Bavorska je přístup po krásné cestě až k hranici, u nás chybí necelých tři sta metrů cesty k obnovení stezky. Již jednou zřízení přechodu MŽP ČR povolilo, ale během jednoho týdne rozhodnutí změnilo. Situace uvázla na mrtvém bodě, rozhodnutí se odkládá. Argumenty proti dokončení komunikace jsou hned dva – tetřeví populace a možnost požáru v kůrovcem zničeném lese v I. zóně národního parku. Plzeňský kraj zaplatil zpracování nezávislé studie na možnost zřízení přechodu. Studie ji nevyloučila, ale neplodné diskuse se vedou dál. Plzeňský kraj je ochoten jednat i o požadavku NPŠ na rekonstrukci cesty. Bezpochyby by se stal přechod Modrý Sloup vítaným propojením mezi Českou republikou a Německem, neboť mezi přechodem v Prášilech a Bučinou, který je již na území Jihočeského kraje, není žádná další možnost česko-německou hranici překročit. Starosta nedaleké Modravy Antonín Schubert zrovna protahoval silnici zapadanou přívalem sněhu, když jsme ho požádali o názor na znovuotevření historického hraničního přechodu Modrý sloup v Luzenském údolí. „To je možné pouze za předpokladu souhlasného stanoviska orgánů ochrany přírody. Z hlediska stavebních zásahů do krajiny se jedná o lokalitu s existující komunikací, která vede až ke státní hranici, kde pokračuje dále do Německa jako cesta sjízdná pro vozidla. U nás je ale na dvou místech přerušena vysloužilým vojenským zařízením, které znemožňuje průjezd a znesnadňuje průchod. Sice se jedná o cestu, která prochází I. zónou šumavského parku, ale totéž platí o cestě z Modravy na Březník, kterou by se turista dostal po zhruba desetikilometrovém pochodu z Modravy na vrchol hory Luzný vysoké 1375 metrů, z jejíž kamenné homole je jeden z nejkrásnějších kruhovitých výhledů do okolních krajů. Pokud by turisté z německé strany pravidelně navštěvovali otevřenou hájenku na Březníku, stoupla by tím „pouze“ společenská prestiž Národního parku Šumava. Pro otevření historického přechodu se nemusí příliš mnoho udělat. Je pouze nutné začít používat skutečně objektivní argumenty a ty porovnat se skutečným stavem na druhé straně státní hranice. Tam se turistická veřejnost pohybuje na území „jádrové zóny“ Národního parku Bavorský les, která je nejcennějším územím. Jediné, co je třeba udělat, je dojednat provozní režim přechodu s ohledem na možný výskyt tetřeva hlušce, kterému je zcela určitě jedno, jaké je vymezení státní hranice. Na území naší obce se tak NPŠ brání svému poslání, ke kterému byl vyhlášen – výchovné funkci. Tím, že se přírodní celky zakonzervují proti přístupu člověka, se nikterak příroda neochraňuje. Luzenské údolí je natolik rozlehlé, že se turista pohybující tímto prostorem stává nicotným. Studie hovořící o masovém průniku návštěvníků tímto úsekem vzácné přírody jsou pouhými předpoklady nereálných čísel. Další vývoj je závislý na změně přístupu vedení Správy NP Šumava a orgánů MŽP.“

Park se přechodu brání

Podle vyjádření Jaroslavy Martanové z NPŠ se spíš než o obchodní, jednalo o pašeráckou stezku, a v minulosti zde nikdy hraniční přechod neexistoval. Bylo tu ale možné překračovat hranici v režimu tzv. malého pohraničního styku. „Jedná se o nejpřísněji chráněné území NP Šumava s prokázaným výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů. Celé území je prakticky pokryto přírodními typy stanovišť, z nichž větší část náleží do prioritních biotopů nově vymezené soustavy Natura 2000. Charakteristickým fenoménem údolí jsou především ombrotrofní horská stanoviště rozesetá na mírných svazích podél Luzenského potoka a podél přilehlé přístupové cesty k Modrému sloupu. V území je možné rozlišit vrchoviště s porosty kleče a typy s extrémně zakrslými formami smrku. Na mnoha činných vrchovištích jsou dodnes zachována unikátní přirozeně nelesní společenstva reliktního charakteru s vysokým podílem vzácných a ohrožených druhů rostlin. Ze zoologického hlediska zasluhuje zvláštní pozornost oblast Hraniční slati, v jejíž bezprostřední blízkosti prochází přístupová cesta k hraniční stezce Modrý sloup. Byla zde zjištěna jedinečná entomologická společenstva. Právě proto jsme vstup veřejnosti do těchto míst zakázali.“ Přilehlé obce na obou stranách hranice a regionální orgány (dříve Okres Klatovy dnes Plzeňský kraj) však mají zájem na otevření hraničního přechodu v místě Modrého sloupu. Plzeňský kraj zadal zpracování odborné studie, jejímž předmětem bylo shrnutí a zhodnocení všech faktů a návrh šesti variant od nulové po celoroční otevření přechodu pro pěší, cyklisty a lyžaře. Na podzim loňského roku se uskutečnilo jednání všech zainteresovaných stran, kde účastníci jednání prezentovali svá stanoviska ke zpracované studii a zejména k možnému otevření hraničního přechodu na Modrém sloupu. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že v tomto území je prioritou ochrana tetřeva a je nutné respektovat závazky vyplývající z Ramsarské úmluvy a z Natury 2000. Závěrem jednání bylo rozhodnutí, že Správa NP a CHKO Šumava prověří možnosti a podmínky doplnění projektu revitalizace Luzenského údolí a MŽP prověří možnost zadání studie posouzení dopadů na otevření hraničního přechodu na bionomii tetřeva. Po zpracování této studie bude pokračovat diskuze k možnému otevření hraničního přechodu. Zda rozlouskne tvrdý oříšek nový ředitel NP Šumava Alois Pavlíčko, se dá jen těžko odhadnout. Nezbývá než věřit, že obdivovatelům přírodních krás umožní spatřit na vlastní oči popsanou krajinu a projít tudy k sousedům. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek věří, že právě A. Pavlíčko zlepší komunikaci správy parku s obcemi a naváže užší spolupráci s bavorskou stranou – a tady se nabízí první téma.