Národní park Šumava v budoucím územně správním uspořádání

Národní park Šumava v budoucím územně správním uspořádání
Author	Emil Strnad, Zdeněk Najman
Date	1994-05-05
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

,

K regulaci hospodářského využívání přírodních zdrojů

Plán péče o národní park a jeho ochranné pásmo stanoví dlouhodobé i krátkodobé úkoly hospodaření na území národního parku, především na lesní a zemědělské půdě. Zvláštní pozornost je věnována lesům národního parku, k nimž právo hospodaření by měla vykonávat Správa parku přímo, nikoliv prostřednictvím jiné právnické osoby. Jedině tak je možno účelně propojit ochranu přírody s hospodařením na lesní a zemědělské půdě ve státním vlastnictví jako na rozhodujících kulturách krajiny parku. Stát se ovšem nemůže zbavit zodpovědnosti za osud přírodního bohatství, a tudíž pokud je Správa parku přímo nebo zprostředkovaně účelově hospodářskou organizací, je nesystémovým opatřením, aby současně vykonávala působnost svěřenou jinak orgánům státní správy.

K podmínkám návštěvnosti k rekreačním, vzdělávacím a kulturním účelům

Zájem o Šumavu jako oblast rekreace a cestovního ruchu má stoupající trend. Na území národního parku je ochranou přírody prosazována výletní – pasantní návštěvnost. To předpokládá usměrňování intenzity, forem a zaměření rekrečních aktivit spolu s dislokací obslužných zařízení diferencovaně s ohledem na hodnotu přírodního prostředí.

Tím se otevírá problematika členění území národního parku do zón, což je nutno považovat za opatření zásadní, ovlivňující nejen ochranu přírodních hodnot, ale i naplnění hospodářského, sociálního a kulturního poslání národního parku. Pak je nesporně nezbytné, aby zonace se stala náplní legislativy ke zřízení národního parku a zahrnovala i vymezení zón sídelních útvarů.

Pro zónu sídelního útvaru (v koncepci užšího spádového území) navrhujeme stanovit v podstatě volný režim, omezený především vztahem výstavby k vnějšímu krajinnému rámci, udržení, případně obnovu a rozvíjení místních kulturních i společenských tradic.

Jako pracovní jednotku zonace v textové části lze doporučit katastrální území jako jednotku systematickou, pro niž lze odvodit (v návaznosti na katastrální mapu) podíly současného zastoupení druhů pozemků (kultur) v jednotlivých zónách spolu se zařazením příslušné obce v podrobnějším členění sídelní struktury a vymezení sídelní zóny (užšího spádového území).

Vycházejme z toho, že každá obec na území parku je jeho nedílnou součástí a její vyčlenění by bylo protispolečenským opatřením. Je nezbytné, aby zóna sídelního útvaru byla volně přístupným územím obce, zahrnujícím ve volné krajině např. les s cílovým stavem tzv. příměstského, parkového či lázeňského lesa. Takové typy lesů nacházíme jako součást zóny sídelních útvarů i v jiných horských oblastech státu, např. v Jeseníkách, bez jakékoliv dlouholeté újmy na jejich stavu a funkci.

Jako lesníkům spjatým profesí se životem na venkově není nám lhostejný osud šumavských obcí. Národní park svou vybaveností a nabídkou nemůže být zaměřen pouze na hosty. Stejně důležitá, i když obtížná, jsou opatření na úseku sociálním a sociálně-ekonomickém tak, aby národní park byl přínosem jak pro životní prostředí, rekreaci a cestovní ruch, tak pro místní hospodářství. Defenzivní koncepce, které sledují pouze ekologické cíle, nemají dle našeho názoru naději na bezproblémovou existenci národního parku. Obce nezbytně potřebují iniciativu podnikatelů pro dostatečnou a různorodou nabídku především rekreačních aktivit.

Ing. Emil Strnad, Klatovy

Ing. Zdeněk Najman, Nýrsko