Na Šumavě je holina…
| Na Šumavě je holina… | |
|---|---|
| Author | Vladimír Just |
| Date | 2000-06-07 |
| Source | Literární noviny |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
Říká se, že my Češi jsme báječní, jen když nám teče do bot. Jakmile jsme v suchu, zlenivíme a zhloupneme. Snad proto jsme byli před deseti lety paradoxně blíž otevřené občanské společnosti, než jsme dnes, v smluvně zabetonované demokracii.
Snad nejotřesnější důsledek občanské netečnosti – a lenivosti médií samostatně myslet – se v posledních pěti letech odehrává na Šumavě. Ač tu mizí před očima nejrozsáhlejší lesní a rašelinný komplex v Evropě, občan dotuje jeho devastaci a nechá se opít rohlíkem bitvy s mediálním broukem. Vůbec si nepoloží otázku, jak je možné, že po pěti letech usilovného válčení tu má kůrovce i polomů víc než před válčením. Přitom grafy kůrovcových těžeb, polomů, holin, jež vystřelily strmě vzhůru po nástupu dnešního vedení, jsou médiím k dispozici: ta však radši papouškují oficiální mýtus o bitvě s dědičným nepřítelem.
Tvrdá data tzv. Žlábkovy pětiletky jsou otřesná. Ze Šumavy bylo odvezeno 1 041 000 m³ dřeva za miliardy korun: kubík stojí 1600–3000, ale také 50 000 Kč, je-li rezonanční (a to na Šumavě ve vyšších, přednostně holených polohách je). Většina toho dříví – ať stojícího, ležícího, oloupaného, uschlého – jako cenná organická hmota měla v NP zůstat v ekosystému. Proto jsou i dobře míněné petice požadující „zachování NP Šumava ve stávajících hranicích“ směšné – bez odstoupení současného managementu znamená takové zachování jen to, že bude v současných hranicích pokračovat plundrování Šumavy. Vedení parku může správně pochopit iniciativu jako petici na svou podporu – a začít ji samo propagovat. A proč ne, když se tu oportunně opouští princip bezzásahovosti v nejcennějších zónách. Jako by všechny dosavadní holiny a kácení v prvních zónách nebyly pro Ivana Žlábka vždy jen „ojedinělé“ a „odborně jednoznačně odůvodněné výjimky“!
Média si nechala namluvit, že se masivně těží kvůli ochraně přírody. Pět let neslyšíme z Vůdcova hlavního stanu z Vimperka nic jiného než situační zprávy z rozhodující, tentokrát definitivní bitvy. I z hlediska striktně lesáckého vystihuje efektivnost tohoto boje jediné slovo: debakl. Čím víc se bojuje, tím víc je nepřítele (a zisků). V době, kdy se pokrytecky rozhořčuje nad stovkami napadených stromů na Trojmezné, jež kvůli blokádě údajně přinesly zhoubu pár tisícům dalších stromů, nechala Správa NPŠ úmyslně namnožit a vylétnout kůrovce z 46 000 m³ nezpracovaných polomů z podzimu 1998 (některé zpracovala až v říjnu 1999!). Ve stejné době těžila jinde pro zisk či v prvních zónách. To už je úmyslný rozvrat porostů, do nichž se holinami a labilními okraji přivádí navíc vítr a slunce (vichřice je levnější než benzín do pily). Loni dokonce vykáceli a beze zbytku odvezli 0,3 ha první zóny, lemující mezinárodně chráněnou Jezerní slať. Aby čin zamaskovali, svévolně posunuli hranici nejpřísněji chráněné zóny o desítky metrů zpět, až na samu slať. Před kamerou všechno popřeli jako přistižení školáci (ing. Heřman). Jelikož toto už patří do kategorie trestných činů, podal jsem trestní oznámení – a souběžně stížnost na Českou inspekci ŽP. Ta označila stížnost za oprávněnou a zahájila správní řízení.
Jsem rád, že se kompetentní orgány už chovají ve vztahu k šumavskému tunelu nikoli jako komplici, nýbrž jako nezávislé orgány demokratického státu. Vím, že je to jen kapka v moři (prvních zón je 135!). Věřím však, že vyřeší-li se mechanismus této jediné kapky (kdo, kudy, komu a za kolik), spustí to konečně i v tuzemských, líně se rozvalujících slatích a kopcích kýženou lavinu.
