Na Šumavě je kůrovec v přesile

Na Šumavě je kůrovec v přesile
Author	Josef Matyáš
Date	1996-08-17
Source	Lidové noviny
Genre	tisk
Respondent

Technika vyhnala turisty z lesů

Dříve než v penzionech a chalupách na Modravě a Filipově Huti připraví turistům snídani, přivezou autobusy do okolních lesů šedesát dřevorubců a více než dvojnásobné množství jejich pomocníků. Denně vjíždí mezi stromy téměř dvě desítky traktorů a na korbách nákladních vozů cestuje do práce také čtrnáct koní. V jedné z nejnavštěvovanějších oblastí Šumavy se přemnožil kůrovec. Dělá vrásky lesákům i turistům.

Larvy malého černého brouka rozežírají lýko pod kůrou, které je pro strom stejně důležité jako krevní oběh pro člověka. Napadené kmeny během jednoho roku uschnou a v drsném Šumavském povětří ztvrdne dřevo vybělených mrtvol na kámen. Když se postižené stromy včas neporazí a neodvezou z dosahu svých sousedů, napadá kůrovec postupně stále větší a větší kus lesa. Nyní je v oblasti Modravy zasaženo více než 1200 hektarů.

Proti zákonům přírody

Zdravý strom si s běžným počtem larev poradí, zadusí je pramínky pryskyřice. Pokud je ale Škůdců příliš mnoho, strom je navíc oslaben dlouhou a tuhou zimou, případně také průmyslovými zplodinami, přirozená obrana nestačí.

Kůrovec se v přesile objevuje na Šumavě v posledních letech pravidelně. V minulosti ochranáři přírody pokládali tohoto brouka za přirozenou součást ekosystému a razantní zpracování napadených stromů považovali za prohřešek proti zákonům přírody. Tento pohled na kůrovce se změnil až s příchodem nového ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

Idyla zmizela pod koly aut

Do konce letošního července porazili a zpracovali dřevorubci a jejich pomocníci tolik kmenů, které by v hranici metr široké a stejně tak vysoké zabraly padesát sedm kilometrů. Podle posledních odhadů z počátku srpna zbývá porazit a vyvézt dalších třicet tisíc kubíků dřeva. Přestože v lesích pronikavě voní pryskyřice z čerstvě pokácených stromů, nezažijete tady žádnou idylu. Denně projedou po úzkých horských asfaltkách přibližně čtyři desítky nákladních vozů s vleky plně naloženými kládami. Od začátku září, až skončí povinné období klidu pro tetřevy, pomůže autům i vrtulník.

Těžká technika může ohrozit návštěvníky Šumavy, proto státní správa lesů okresního úřadu v Klatovech rozhodla částečně uzavřít několik turistických cest v okolí Modravy, Březníku a Filipovy Huti. Zákaz vstupu platí od konce července do konce října.

Proč až za pět minut dvanáct

„To je škoda, zrovna v polovině sezóny zavřít turistické cesty,“ hartusí otec rodiny s hloučkem dětí.

„Chtěli jsme chodit na výlety, a teď abychom seděli před chalupou,“ dodává jeho manželka.

„Kdyby alespoň řekli něco dřív, ale to si najednou někdo vzpomene,“ rozhořčeně se přidává paní u rozcestníku se směrovkami na Modravě.

Uzavření nejatraktivnější a nejnavštěvovanější části Šumavy v okolí Modravy, Filipovy Huti a Březníku mi také připadalo jako modelová ukázka úřednické arogance moci. Nikoliv proto, že se zde kácí a odvážejí stromy napadené kůrovcem, ale ze židle mě nadzvedl fakt, že informace o uzavření cest se dostala na svět až v pověstných pěti minutách po dvanácté, v době, kdy už měli lidi zamluvené a zaplacené pobyty a těžko by na poslední chvíli hledali něco jiného.

Proč jsme se o zákazu vstupu nemohli dozvědět dřív? S touto otázkou mířím do Vimperku, kde sídlí Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Právě tato instituce je totiž podepsána na letáčcích rozvěšených na začátku všech uzavřených cest.

„Objevit stromy napadené kůrovcem není jednoduché. Jehličí v koruně je pořád zelené, takže ani z několika metrů se nic nepozná. Přítomnost škodlivého brouka prozrazuje jenom několik dírek velikosti špendlíkové hlavičky v kůře a trošku drobných pilin v jejím okolí,“ začal vysvětlovat poněkud zeširoka Karel Hrazánek ze Správy lesů Národního parku a inspektor ochrany lesa a myslivosti.

„Mimořádně dlouhá zima a hodně sněhu, který v okolí Březníku a Modravy ležel ještě v polovině května, nedovolily důkladnější prohlídku porostů. Potom dlouho pršelo a piliny kolem dírek spláchl déšť. Proto jsme mimořádně velké množství kůrovce zjistili až kolem dvacátého června. Tedy těsně před letní turistickou sezonou.

Měsíc jsme sháněli potřebné množství nákladních vozů a další techniky, dva týdny také trvalo vyřízení naší žádosti o uzavření cest. Proto jsme nemohli informovat lidi dřív než po dvacátém červenci,“ uzavírá svoje vysvětlení Karel Hrazánek.

Modrava není na konci světa

Autobus na bionaftu kolébavě projíždí po okreskách podél šumavských vrcholků a oba prázdninové měsíce rozváží výletníky do jednotlivých vesnic mezi Železnou Rudou a Borovou Ladou. Místa k sezení jsou obsazena většinou už v prvních zastávkách a ostatní pasažéři se hromadí v útrobách vozů v mnohem hojnějším počtu, než organizátoři akce ze Správy Národního parku čekali. Jednou dokonce musel autobus odjet předčasně do garáže, péro v podvozku tenkrát nevydrželo nápor turistů.

„Modrava je zavřená, tam nevystupujeme,“ hlaholí na celý vůz chlapík v šortkách a s batohem na zádech, který „velí“ menší skupince výletníků. Jeho slova působí zřejmě i na ostatní, a tak na jedné z nejrušnějších křižovatek turistických cest nikdo nevystupuje.

Zprávy o uzavření výletních tras se dotkly především majitelů místních penzionů. Zatím sice nikdo rezervované pokoje neodřekl, ale citelně ubylo hostů, kteří se během túry zastavují v restauraci na oběd nebo svačinu. „Kdybych věřila tomu, co psali v novinách a ukazovali v televizi, myslela bych si, že Modrava je úplně odříznutá od světa,“ stěžuje si číšnice z jednoho modravského penzionu.

Při pohledu na informační leták, který je přibitý na začátku každé uzavřené cesty, se dozvíte, že z Modravy a Filipovy Huti je zcela nepřístupný Březník a nesmí se chodit po červené turistické značce od pramenů Vltavy po úbočí Černé hory. Cyklistům je zakázán vjezd úplně, pěšáci mohou projít jenom kousek podél Modravského potoka a pak odbočit na vyznačenou náhradní trasu širokým průsekem, kde dříve stála železná opona. Dnes už její existenci připomínají pouze betonové patky s trouchnivějícími zbytky dřevěných pilířů a sem tam hromady rozpadajících se kuláčů, bývalé strážní věže. Tenhle přibližně pětikilometrový kus cesty si můžete projít jenom po dobu kůrovcové kalamity, potom se opět stane pro výletníky tabu. Část trasy totiž vede po dřevěném chodníku přes Černohorský močál, který je v nejbedlivěji chráněné zóně Národního parku. Běžné se tam tedy nesmí.

Riziko hrozí hlavně cyklistům

„Omezení turistiky nepovažuji za příliš rozsáhlé, týká se vlastně jenom Březníku,“ komentuje uzavření cest Jiří Toman, strážce Národního parku z. Modravy.

„Ostatně myslím, že zákaz lidi spíš přitahuje, než odrazuje. Když je zastavím a upozorním, obvykle se rozčilujou, že přírodě škodí přece míň než těžké traktory a náklaďáky. Cesty jsou však uzavřené kvůli bezpečnosti turistů.“

„Naložený vlek má asi 35 tun a zabere většinou celou silnici,“ říká jeden z řidičů, který sváží pokácené stromy. „Největší riziko hrozí podle mě cyklistům. Ti opatrnější alespoň zastaví a ustoupí do příkopu. Ale jsou frajeři, co jedou dál, přestože za sebou musí slyšet těžké auto. Při předjíždění vždycky trnu, aby mi nespadl pod kola. Někdo zase zalehne do řídítek a žene se asfaltkou hlava nehlava. Když v plné rychlosti vyjede ze zatáčky, mám co dělat, abych to ubrzdil.“

Na frekventovaných silničkách číhá nebezpečí také na děti. „Nejhorší je, když rodiče zapomenou potomky kdesi vzadu a nechají je volně pobíhat.“

Kdy opět zašumí koruny stromů

Holiny po vykácených stromech oživí nejprve byliny. Když se do stínu jednotlivých pařezů vysadí semenáčky stromků, potřebuje příroda přibližně deset let, než se vzpamatuje.

„Pokud nepřijde nová kůrovcová kalamita nebo vítr nepoláme koruny stromů,“ dodává Karel Hrazánek.

Lesníci nespoléhají na shovívavost škůdců a živlů, ale snaží se posílit odolnost smrkových porostů častější výsadbou buků, borovic a jedlí.

Nezbývá než doufat, že se jim to podaří a šumavské lesy zůstanou živou legendou i pro další pokolení.

Proč se kácejí stromy na Šumavě

Těžba v procentech na území Národního parku a Chráněné krajinné oblasti

příčina v roce 1994 1995

polomy 53,7 57,04

kůrovec 35,4 32,4

výchovná 9,8 9,2

obnovní 1,1 0,76

Jaké druhy stromů se vysazují (v procentech)v roce 1995 v roce 1996

smrk 82,7 66

jedle 3,97 8,2

borovice 1,74 3,8

buk 5,93 15,53

jasan 0,19 0,23

jeřáb 0,41 0,07