Na kůrovce zase s pilami?

Na kůrovce zase s pilami?
Author	Blanka Pirnosová
Date	1999-04-19
Source	Českobudějovický deník
Genre	tisk
Respondent

NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA / Podle renomovaných vědců měla být bezzásahovost prvních zón parku nedotknutelná a ministr životního prostředí svým rozhodnutím zpochybnil zařazení Šumavy mezi národní parky podle mezinárodní klasifikace. Letos v únoru požádala Správa lesů Národního parku Šumava ministerstvo životního prostředí o povolení zásahů proti kůrovci na podstatné části nejcennějších 1. zón, kam jsou zařazeny výhradně zbytky přirozených lesů a kde se žádné zásahy nepředpokládaly. Ministr pod tlakem? Na tiskové konferenci, kterou svolalo Hnutí Duha před blížícím se termínem závazného rozhodnutí ministerstva v této záležitosti, vyjádřili jeho zástupci obavy z toho, že ministr je pod velkým politickým tlakem aby záměr schválil. Jak se minulý týden ukázalo, obavy byly opodstatněné - Miloš Kužvart v pátek kácení v 1. zóně povolil. Podle Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha bylo kůrovcové kalamity zneužito už v diskusi o převodu kompetencí NPŠ na ministerstvo zemědělství, během níž se poukazovalo na to, že orgány ochrany přírody prý kalamitu nezvládly. "Ta ale vznikla už počátkem osmdesátých let po polomech v pohraničním pásmu, které kvůli omezení přístupu lesáci nemohli zpracovat, a šířila se stále dál. Park byl založen v době, kdy kalamita byla už v plném proudu," uvedl. Odborný nesmysl Účelem zásahů proti kůrovci v 1. zónách má být ochránit ostatní území parku před jeho rozšířením. "Představu, že z těchto zón by kůrovec nalétával dál, považuji za naprostý nesmysl," řekl vedoucí oddělení terestrické ekologie českobudějovického Entomologického ústavu Akademie věd ČR Karel Spitzer. "Z hlediska eliminace kůrovce to žádný efekt mít nemůže. V lesnickém smyslu kůrovec v prvních zónách žádnou hrozbou není." Neopakujme chyby S dalším argumentem vystoupil ředitel Botanického ústavu AV ČR v Č. Budějovicích František Krahulec: "Dovolím si tvrdit, že plošná kůrovcová kalamita na Šumavě vznikla už v minulém století - rozšířením stejnověkých smrčin. Když teď zase vykácíme velké plochy a osadíme je stejnověkým porostem, problém se za pár desítek let zopakuje." František Krahulec poukázal i na to, že výjimky obecně znevažují existující právní řád. A emeritní profesor Mendelovy zemědělské a lesnické fakulty Dalibor Povolný ho doplnil: "Už v minulém režimu jsme měli v oblasti ochrany přírody nesmírně vyspělé zákonodárství, lepší než leckde ve světě, ale udělované výjimky ho naprosto znehodnotily. Anglie to v ochraně přírody dotáhla daleko, přestože měla zákony z viktoriánské doby - protože je dodržovala!" Přírodní "laboratoře" "Stále se zvyšující exploatací přírody od počátku průmyslové revoluce dochází v životním prostředím nejen ke změnám měřitelným, jako je třeba ozónová díra nebo skleníkový plyn, ale i k takovým, na něž můžeme usuzovat pouze například z vymírání živočichů, ale nevíme, co to znamená," řekl ředitel Entomologického ústavu AV ČR v Č. Budějovicích František Sehnal. "Před vědci tak vyvstala otázka, jak rozlišit vlivy působení člověka, jimž lze zabránit dřív, než to vyvrcholí nějakou katastrofou, od vlivů přirozených, na člověku nezávislých. Jediná možná cesta je vzít ta území, jež jsou působením člověka relativně nejméně dotčená, a už tam vůbec nezasahovat. Prostřednictvím těchto 'laboratoří' se dozvíme, co člověk globálně způsobuje. Národní parky v celém světě tak kromě původního poslání, ochrany krajiny a biodiverzity a záchrany ekosystému, dostaly nové poslání. Angažujeme se v tomto sporu proto, že i naše republika má při vytváření bezzásahových zón odpovědnost ve světovém kontextu." První zóny v parku mají další velký význam jako zdroj dřevin geneticky odolných proti negativním vlivům životního prostředí - ponechány bez lidského zásahu přežijí jen nejodolnější stromy a tuto odolnost předávají potomstvu. Jedinci, kteří zahynou, stářím či působením škůdců, se v nedotčených zónách stávají zdrojem půdních živin, na nichž se různorodý a různověký - tedy přirozený a odolný - les obnovuje. Nejde o divočinu K připomínce, že v první zóně NPŠ, jež je roztříštěna do 135 malých kousků, snad ani není možné hrát si na divočinu, odborníci opáčili, že smyslem existence bezzásahových zón není pěstování divočiny, ale zachování zbytkových stanovišť, kde je příroda nejblíže původnímu stavu. Abychom v budoucnu mohli z těchto jader krajinu zalesňovat, propojovat biokoridory a obnovovat tak její parkovitý ráz, jaký měla v době před bezhlavým zorňováním půdy a rozoráváním mezí. Podle D. Povolného se na les nemůžeme neustále dívat výhradně jako na zdroj dřeva a pěstovat si lesy "karkulkové": řady smrků podle pravítka, pod nimi jen vrstva hnědého jehličí a muchomůrky. "To je neandrtálský postoj, hlavní funkce lesa není produkce dřeva, ale ochrana půdy. Les je porost, kde najdeme patro bylinné, keřové a stromové, jež se skládá z jedinců nejrůznějšího druhu a věku. Další problém je, že všichni máme určitou představu o tom, jak má les vypadat, a když z nějakých důvodů začne žloutnout, hned se ho chystáme 'opravit'. Je třeba v zájmu potomků umět přenést přes srdce, že budeme žít v krajině se žloutnoucími či polosuchými lesy, aby se příroda, která má obrovskou regenerační schopnost, mohla sama obnovit. Protože lidský život je v evoluci ekosystému sotva vteřinou - vegetační kryt v naší zemi se do současné podoby vyvíjel od doby, kdy odešly ledovce - nějakých osm tisíc let." Účelové zpochybňování Podle K. Spitzera je roztříštěnost 1. zóny NPŠ přirozená. Jsou to mokřady, rašeliniště a podobné přirozené biotopy uprostřed lesů, které tvořily izolované ostrovy už před příchodem člověka. "Dejme si pozor na katastrofické scénáře, jak Šumava odchází a park je třeba revidovat! Jsou čistě účelové. Při všech nazna čených problémech je Národní park Šumava jedinečný systém a v síti evropských parků patří k těm cennějším. Domnívám se, že diskuse s technokraticky orientovanými lesníky už nelze dál vést, protože oni si osobují právo technicky zasahovat v naprosto přirozených ekosystémech. Záminkou nemůže být ani to, že v určité rezervaci je vysázená smrčina ve špatném stavu." A kácet se bude . . . Ale zasahovat se bude. Na jedné třetině ploch 1. zón, v nichž, jak podotkl Jaromír Bláha, druhou třetinu lesy nepokrývají a tu třetí už kůrovec zničil natolik, že zásahy tam nemají smysl . . . Faktem je, že povolit diferencované zásahy v 1. zóně ministrovi doporučilo prosincové zasedání rady NPŠ. I k tomu se vědci na tiskové konferenci vyjádřili. Upozornili, že rada nemá žádnou oporu v zákoně, je to jen poradní orgán ředitele, v jehož kompetenci je jmenovat její členy. V žádném případě to není nezávislý orgán. Mechanismus prosincového jednání osvětlil člen rady NPŠ Karel Spitzer: "Názor nebyl jednotný, a tak se o doporučení hlasovalo, aby vznikl nějaký kompromis. Ten vypadal tak, jak vypadal, protože v radě byli lidé víc technicky orientovaní." Na povolení kácení vědci okamžitě reagovali: "Bezzásahovost prvních zón je základním atributem národního parku. Ministr svým rozhodnutím zpochybnil zařazení Šumavy mezi národní parky podle mezinárodní klasifikace."