Necitlivé stavební zásahy škodí nejen šumavské přírodě

Necitlivé stavební zásahy škodí nejen šumavské přírodě
Author	Ladislav Růžička
Date	1993-05-31
Source	Klatovský deník
Genre	tisk
Respondent

Výstavba rodinných domků ve Starém Srní byla předmětem řady stížností na ministerstvo životního prostředí a další odpovědné instituce

Jen málo míst v Čechách je tak krásných jako na Šumavě v místech spisovatele Klostermanna. Kolik písní se složilo o Šumavě, kolik veršů napsali básníci. Jen však si poněkud povzdechneme nad tím, jak my, lidé, hlavně pak úřady, dokáží nevhodně zasahovat do této krásy.

Mám na mysli vesničku Staré Srní v těsné blízkosti Srní. Tato vesnička byla v době minulé vesměs obydlena německými obyvateli. Když byl konec války – přišla revoluce, odsun Němců, byla tato vesnička, ale nejen tato, úplně vysídlena. Jak se však pomstít Němcům za všechno zlo, co nám kdy v životě napáchali? Našel se ne příliš vhodný trest, dá-li se tomu tak říci. Myšlenka, která pozbývala logiku, se v krátké době uskutečnila. A tak nastoupila lidská ruka společně s technikou. V poměrně krátké době se z vesničky staly ruiny. Nevím komu prospěla tato šílená myšlenka zničit, rozbourat téměř všechno, co po Němcích zde zbylo. Nevím, komu jsme se vlastně pomstili, jestli Němcům nebo sami sobě. Po tomto činu zbylo jen několik usedlostí, které bylo možné ještě obývat. Ostatní zmizelo v rozvalinách a posléze v kopřivách.

V šedesátých letech se situace poněkud změnila, a tak se úřady zajímaly, jak s těmito místy naložit. Myšlenka umožnit zájemcům povolování výstavby rekreačních domků na místech, kde stály původní domy po Němcích, se jen těžko prosazovala. Ale přesto se našli někteří zájemci, kteří s velkými potížemi získali povolení na výstavbu rekreačních chalup, což byla první možnost obnovit opět na Šumavě aspoň část chalup za násilně zlikvidované.

Tato výstavba byla povolována výhradně se souhlasem ministerstva kultury, mimo dalších úřadů, včetně Chráněné oblasti Šumava se sídlem v Sušici apod. Takže ve Starém Srní se podařilo postavit několik domků určených výhradně pro rekreaci, neboť tato vesnička byla určena celá jen pro rekreační účely. V této době neměl nikdo zájem z obyvatel Srní o jakoukoliv výstavbu, takže stavebníci byli vesměs ze vzdálenějších míst. Obrat nastal, když se objevili i zájemci o výstavbu rodinných domků. A tak se některé úřady včetně MNV a hlavně ONV v Klatovech zajímaly o to, aby bylo změněno povolování výstavby rekreačních chalup na rodinné domky.

Nic proti tomu. Ale! Bylo vybráno asi 5 míst, kde by se měla výstavba rodinných domků uskutečnit. Ovšem už ne tak, jak bylo původně rozhodnuto na starých základech, což byla jedna z podmínek, ale i na zelené louce. A tak se stalo to, co nemálo majitelů rekreačních chalup šokovalo. Z několika žadatelů o výstavbu rodinných domků, po přidělení stavebního pozemku, se rozhodl stavět jen jeden, a tak staví. Ve vnitrozemí bývá zvykem, že úřady požadují k výstavbě patřičný souhlas sousedů. ONV v Klatovech využil však situace, což bohužel umožňuje zákon, není-li stavební pozemek přímo navázán na pozemek souseda, nemusí se o souhlas nebo vyjádření žádat V tomto případě se stalo to, že mezi pozemkem stavebníka a pozemkem souseda je úzká polní cesta, která nikam nevede. Sloužila kdysi jako cesta do polí. Takže soused byl tímto odsunut a stavebník to nemusel vůbec respektovat. Tak se stalo to, že plánovanou stavbu doslova nalepil na chalupu souseda, aniž by se s ním vůbec nějak bavil. Zřejmě si stavbu i sám umístil, aby mu to co nejlépe vyhovovalo.

Při povolování staveb si vyhradil právo jeden z pracovníků z CHKOŠ, že se musí dodržet mezi jednotlivými stavbami široký zelený pruh. Není nám jasné, jestli v tomto případě stará nepoužívaná polní cesta je zelený pruh. Takže nastala, snad se dá říci, likvidace souseda a jeho soukromí. Je zarážející, že na Šumavě je tolik místa, kde je možné stavět i na starých základech, aniž by likvidoval jeden stavebník druhého. Ale proč ne? Když Chráněná oblast Šumava, vedená v té době zmíněným pánem, členové MNV – stavební komise v Srní a ONV v Klatovech za souhlasu ministerstva životního prostředí tuto stavbu povolili v listopadu 1991. Věřím, že všichni tito účastníci stavebního povolení rádi a ochotně dávali souhlas k výstavbě spíše od zeleného stolu, než aby se jeli přímo podívat na staveniště, natož aby se zamysleli nad tím, jestli jednou stavbou nepotlačíme stavbu nebo chalupu druhou, buď s tímto úmyslem nebo svou bezohledností.

Na druhé straně pozemku, kde tento stavebník staví, je situaci obdobná. Tudíž mezi staveništěm a druhým sousedem je rovněž část původní louky, která patří, bohužel, Vojenským lesům a statkům. Takže ani druhý soused nemá právo podle zákona cokoliv namítat. Souhlas se rovněž nepožaduje ze strany okresního úřadu. Tudíž nikdo ze sousedů nebyl ke stavebnímu řízení ani pozván, ani s tímto nebyl nějak seznámen. Jmenovanou stavbu tvoří dvě budovy, jedna o rozměru asi 50 m2, což je údajně kůlna a druhá, tedy zmíněný rodinný dům v řadě vedle sebe, tak aby co možná nejvíce zamezil výhledu do krajiny oběma sousedům v rozměrech asi 120 m2 zastavěné plochy. Toto vše perfektně vyhovuje nadřízeným úřadům (vždyť jich se to netýká) s cílem, asi co možná nejvíce, otrávit rekreační chalupáře za to, že v této vesničce dokázali daleko od svých domovů vrátit Šumavě svými chalupami aspoň kousek krásy, kterou dokázali dřívější bezohlední vládci zničit. Zřejmě dnešní následovníci se ze všech sil snaží o znehodnocení sousedních chalup, které byly postaveny a opraveny nemalým úsilím ve volném čase.

Kolik bylo napsáno stížností a osobních návštěv na ministerstvu životního prostředí v Praze, odbočce v Plzni a v Českých Budějovicích na státní kontrole, na ONV v Klatovech, na bývalém KNV v Plzni, na CHKOŠ v Sušici, ve Vimperku, na MNV v Srní, stavebním úřadě v Sušici a dalších, všechno bezvýsledně. Přece všechny tyto úřady byly a jsou neomylné a pak, jich se to osobně netýká.

Nutno ještě podotknout, že na zbývajících vybraných parcelách určených na výstavbu rodinných domků se nestaví. Přesto, že tato místa zastavět by bylo žádoucí, neboť právě zde jsou ještě rozvaliny původních zemědělských usedlostí zarostlé kopřivami. Zde by naprosto nepřicházela v úvahu likvidace sousedů, neboť jsou mezi jednotlivými pozemky značné vzdálenosti. Jenomže zde nebylo možné někoho omezit, což v uvedeném případě byl asi ten pravý cíl. V celém tomto případě se nejedná o nic víc, než o vhodné umístění stavby přijatelné i pro sousedy, nejen pro stavebníka, což by bylo vhodné respektovat. Je nutné si uvědomit, že chalupáři stavěli domky pro rekreaci za své peníze, naproti stavebníkům rodinných domků, jimž dával stát nevratnou půjčku v pohraničí až údajně 260 000 Kč.

Nejsmutnější na tom je, že duchovní osobou těchto dvou staveb je bývalá tajemnice MNV v Srní, rovněž sousedka.

Dovolte ještě malou poznámku. Každoroční návštěvník, který pravidelně tráví dovolenou na Šumavě, nezávislý ing. architekt – stavitel z Prahy, kterého nechci jmenovat, se pozastavil u tohoto staveniště a rozezlen se dotázal: „Prosím vás, kteří šílenci tuto stavbu v tomto místě povolili?“ Tento pán, stavař, zřejmě nebyl svázán se stranickou linií (stavět všude a za každou cenu, byty jsou třeba), takže měl na tuto stavbu poněkud jiný názor. Asi měl trochu více rád Šumavu, nenarušovanou neodbornými zásahy, na které mu dozajista více záleželo než na další devastaci podporované minulými, a jak vidíme, i dnešními vládci.