Nedej se!, Lokality pro budoucí výstavbu nových přehrad

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání


Nedej se!, Lokality pro budoucí výstavbu nových přehrad
Author ČT
Date 2007-04-10
Source ČT
Genre televize
Respondent Michal Marek, Martin Braniš, Jan Zahradník, Mojmír Vlašín, Tomáš Rothröckl, David Fina

ČT 2, Nedej se!

Autor

V několika poradech jsme loni upozornovali na záměr ministerstva zemědělství prosadit do planu hlavnich povodi hajení dvou stovek lokalit pro budouci vystavbu nových prehrad. Vodohospodari argumentovali potrebou protipovodnových opatření a především nedostatkem vody, který hrozí v důsledku klimatických zmen planety. Učinnost takto drastických opatření odmitly v petici desítky vedcu. Prehrady by zatopily radu obci. Z městecka Rozmberk by zůstal jen hrad. Odpor občanu nakonec donutil ministerstvo seznam lokalit ze zavazneho planu hlavnich povodi vyskrtnout, nicméně prehrady se patrne objevi v planech jednotlivých povodi. Rozhodovat budou kraje, například jihočeský. RNDr. Jan Zahradník, hejtman, jihočeský Kraj: My tu problematiku vnimáme velmi intenzivně, protože také jsme často konfrontovani s prognozami vědců o tom, jake klimaticke změny postupem času mají nastat v rozmezi desítek let. Jedna z těch teorii je teorie jakehosi globalního oteplení a pripadneho nedostatku pitne vody, který by mohl provazet to oteplení. Poloha našeho kraje je v tomhle případě klicova, protože se nacházíme na rozvodi, srazky u nás padaji a voda odteka mimo. Myslíme si, že určitě zadrzení te vody by mohlo být pro JihoČechy výhodne. Otazkou je, jakým způsobem to zadrzení budeme realizovat. Proto jsme se zatím vyjádřili k tomu navrhu, který tady byl předlozen, návrh planu hlavnich povodi, tak, že k některým jsme se vyjádřili podminene souhlasne, ale některé jsme odmitli. Cili, máme pracovní materiál, který jsme si nechali vypracovat a který obsahuje analyzu všech těch lokalit, a budeme se k tomu nejprve pracovne a pak i verejne vyjadřovat.

Prof. RNDr. Ing. Michal Marek, DrSc., ředitel, Ustav systemove biologie a

ekologie AVCR:

Globalni oteplovani automaticky neznámena sucho. To je obrovská zkratka, kterou já bud mohu pouzit jako argument, nebo naopak ji nemusím pouzit jako argument. My to nevime. My si vytvarime určitě scenare. Jedna z představ je, že průvodním jevem globalního oteplovani budou silne klimaticke extrémy, a to jak sucho, nebo prival vody. Sami moc dobre vime, že ona tolik vazena vltavska kaskada nám v te obrovské epizodni situaci, jako byly povodně v České republice, nepomohla, že proste když přijde tak obrovská synopticka epizoda, takový obrovský extrém, tak nám ani tato opatření nepomohou. Co může pomoc, je rozmanita, připravena krajina, která nežachrani, ale zmirni ten efekt.

doc. RNDr. Martin Branis, CSc., ředitel ústavu pro životní prostředí,

Prirodovědecká fakulta UK v Praze:

Cesta jak udrzet vodu v krajině je pochopitelné jina. Je potřeba drzet vodu jinde než jenom v tocich. Je potřeba drzet vodu v pude, je potřeba ji drzet v drnu, je potřeba ji drzet v lese, je potřeba ji drzet v mokřadech. Cili, jsou to daleko odlisnější typy stanovist a biotopu, kde ta voda má zůstávát. Zadrzovat ji až někde v korytu, to znamená až v prehrade, to už je obvykle pozde.

RNDr. Jan Zahradník, hejtman, jihočeský Kraj:

Tady v jižních Čechách je cela rada stavajicích nádrži. Jsou tady prehrady, např. Lipno, které zadrzuji tisíc milionu metrů krychlových vody a které jsou podle našich odhadu z deseti procent zabahnene. A je tady také objem rybniku zhruba 230 až 250 milionu metrů krychlových a ty jsou podle našich odhadu zabahnene z dvaceti procent. Cili, je třeba zároveň vynakladat prostředky na odbahnovani a cistení těchto nádrži a zvysovani jejich kapacity. A ještě jedna vyznamna vodohospodarska věc je v jižních Čechách. Jsou to lesy, které jsou jasne zasobarnou vody, například Šumava. A tady s velkým znepokojením sledujeme to, co jsme tady v nedavne historii zaznamenali. A to je, že na Šumavě v parku probíhá jakysi experiment, ponecháni šumavských lesu na vrcholcích v těch prvních zónách přirozeného přírodnímu vývoji. To má důsledek, že ty lesy po kůrovcovém působení uschnou a vlastně ten les na nejakou dobu zanika. Jak se to bude vyvíjet, jakým způsobem dal ten les se obnovi, zdali se obnovi do stejne podoby, nebo zdali bude nějaký novy, jak si možná ochránci přírody představuji, zatím nikdo nebyl schopen presne a jasne říci. Myslíme si, že i přechodna doba, po kterou by Šumava mohla být sucha, by mohla znamenat významné zásahy do vodohospodářské soustavy a do zasobarny vody. Proto si myslím, že by Šumava měla zůstat zelena a měla by zůstat vlhka, aby byla nadále tou zasobarnou vody, jak si ji všichni představujeme, jak ji všichni zname.

doc. RNDr. Martin Branis, CSc., ředitel ústavu pro životní prostředí, Prirodovědecká fakulta UK v Praze:

Experiment to v zadnem případě není. Priroda už má ty experimenty vyzkousene. Co dělá příroda, to člověk proste nedokaze. Měli bychom ji zavidět a měli bychom ji poslouchat. Určitě je zcela jasne, že tam, kde ten les, postiženy kůrovcovou nebo větrnou kalamitou, zůstává, tak ty stromy vytvareji vhodne mikroklima pro to, aby se tam zase někde mohly udrzet semenacky. To znamená, že les pokračuje v rustu. Zatímco pokud zbavime celý ten prostor všech stromu, to znamená jakoby ho pripravime pro nove sazeny les, tak ta holina je to nejhorší, co může být pro udrzení vody, respektive ta vodu udrzuje jen velmi malo. Takže rozhodne v těch místech, jako jsou první zóny nebo bezzásahové zóny, je potřeba nechávat biomasu, nechávat tam ty stromy, a tím zabezpecit, aby tam les rychle regeneroval a vodu potom udrzel bez problemu.

Prof. RNDr. Ing. Michal Marek, DrSc., ředitel, Ustav systemove biologie a ekologie AVCR:

V každém případě bychom si měli uvědomovat, že pasecne hospodářství, které může mít v určitých hospodářských typech svoji logiku, své opodstatnení, je vždycky velmi drastickým zásahem do přírodního prostředí dané lokality. To znamená, že i drastickým zásahem do energeticke bilance lokality, drastickým zásahem do vodního režimu te lokality. O tom nemůže být pochyb. Existuji dostatecne vědecké dukazy o tom, že odtok vody z holiny je určitě mnohem razantnější než odtok vody z lokality, kde leží či stojí suché stromy, kde je napadana, odumřela biomasa, kde se vyskytuje nový narust dřevin a bylin.

Autor

Doufejme, že nekompromisni odborna stanoviska vědeckých tymu spolu s autoritou ministra Bursíka konecne ukonci spory o způsob hospodaření v Šumavském národním parku. Ale vratme se k prehradam. Akutni nebezpečí, že ambiciozni plán schválí Vláda, je zazehnano. Co bude dal?

RNDr. Mojmír Vlašín, zastupitel Jihomoravského kraje:

Pro jednotliva povodi se budou zpracovávat zvláštni plany a velmi pravdepodobne se tam opět návrhy těchto prehrad objevi. A nebudou už pod nazvem prehrady, budou se tam objevovat pod nazvem „oblasti akumulace vod“. Je to pouze prejmenovani toho stejného problemu a já se obavam, že opět bude hrozit nebezpečí, že pod touto zaminkou budou chtít vodari plánovat další prehrady na našem území. Tentokrát se ta bitva nebude odehrávat na urovni vlády, ale především na urovni kraju. Budou to kraje, krajska zastupitelstva a rady kraju, které budou muset schvalit nebo neschvalit tyto oblastni plany.

Ing. David Fina, vedoucí úseku GR, Povodi Morava s. P.:

Především nejde o vybudovani nových prehrad. To je nesmysl, protože stavět v České republice 210 nádrži, s tím asi nikdo by nepocital a nikdo to ani nepředpokládál. Hlavním cílem v rámci planu hlavnich povodi bylo chránit určitě lokality tak, aby se mohly otevřít svému rozvoji, a přitom tyto morfologicky vhodne lokality nedosly určitě ujmy nebo znehodnocení případně možnosti akumulace povrchových vod pro budouci generace, které by si měly samy rozhodnout, zda tu vodu budou vbudoucnu, za 100 - 200 let, potřebovat, či nikoliv. Nejedna se tedy o prehrady, ale jedna se o hajení a chráněni určitěho území proti znehodnocení. Pokud tam jednou bude nějaká nádrž, bude tam poldr, rozlivove území, nebo se to změní na ochranu přírody, to je věc druha, a to si urci podle potreb ty budouci generace.

RNDr. Mojmír Vlašín, zastupitel Jihomoravského kraje:

Ty takzvané oblasti akumulace vod, nebo jakkoliv tomu budeme říkát, jsou vždy naplánovany v místech, kde geomorfologie terénu umožňuje, nebo, jak vodari říkají, předurcuje stavbu prehrady. A proto v principu nevěřím, že se jedna o ochranu území, ale jedna se o to, jak nalit do krajiny další beton. Je pozoruhodne, že už jsem slysel nazvy těchto prehrad pod ruznými pseudonymy, například rozlivova území, poldry, oblasti akumulace vod, vodohospodářské profily. Ve všech případech se ovšem jednalo o plánovani prehrad. Proc? Dosvedcuje to například to, že u těchto takzvaných profilu byly vysky hladin nebo kapacita vodní elektrarny a podobne věci. Myslím si, že nejlépe je to vidět právě na Národním parku Podyji, jehož území je dostatecne chráněno před exploatacnimi zásahy vseho druhu, přesto dovnitř tohoto území naplánovali vodari prehradu Byci skala.

Ing. Tomáš Rothröckl, ředitel, Správa národního parku Podyji:

Ten skalni utvar za nami nad rekou Dyji je Byci skala a je to velice vyznamny profil z toho důvodu vodohospodářského. Jiz za minulého režimu byl tento profil evidovan jako technicky výhodne místo pro vystavbu prehradni hraze. Někdy v osmdesátých letech se Československa republika snažila tento záměr projednávat se sousedním Rakouskem, ale již tehdy povstala velmi silna rakouska občanska iniciativa proti tomuto našemu zameru a na urovni příslušných bilateralnich jednání byl tento záměr odlozen. V roce 1991 vznikl Národní park Podyji. Vznikl na bazi bývale chráněné krajinné oblasti. A samozřejmě už při vzniku tohoto chráněného území v nejvyšší kategorii se automaticky pocitalo s tím, že tento záměr padl a dal nebude uplatnovan. velké bylo naše prekvapení loňského roku, když v rámci projednavani takzvaného planu hlavnich povodi jsme objevili v seznamu těch prehrad i profil Byci skala. V současne době se na urovni kraje zpracovává plán oblasti Povodi Dyje. Předpokládáme, že bude velký prostor k diskuzim a Správa Národního parku Podyji opetovne uplatni ono jednoznacne a zásadní stanovisko. Když se podívate na toto údolí Dyje, tak jiste pochopite, že stavba 65 metruvysoké hraze se zatopou, která by v podstatě znamenala postižení celé centralni partie národního parku, včetně rakouské části, je naprostý nesmysl a je proti zájmům ochrany toho nejhodnotnejsího přírodního dedictvi, které Národní park Podyji reprezentuje.

Ing. David Fina, vedoucí úseku GR, Povodi Morava s. p.:

Co se týká národních parku, CHKO a podobne, tak tam to území z hlediska ochrany přírody už je hajene dostatecne. Samozřejmě z hlediska budoucnosti může být, že není chráněno trvale, protože klima a veškeré podmínky se muzou menit. A nemusí být chráněno tak důsledne vůči třeba budoucim zájmům. To v dnešní době nedokazeme posoudit, ale myslíme si, že třeba co se týká Národního parku Podyji, nádrže Byci skala, asi tato lokalita není důležitá k hajení z vodohospodářských zajmu. Myslíme si, že ta ochrana národního parku je dostatecna, kdyby k tomu jednou v budoucnu mělo dojit, ale myslíme si, že mezi Vranovém a Znojmem ne.

RNDr. Mojmír Vlašín, zastupitel Jihomoravského kraje:

V Jihomoravskem kraji to bude zřejmě 22 prehrad, které se budou jmenovat oblasti akumulace vod. Tady je třeba, aby nevládní organizace i občanska veřejnost, které se to tyka, byla ve strehu a nenechala si nadiktovat takové podmínky našeho vodního hospodářství.

Autor

Rizika technických zásahu do ekosystému krajiny jsou obrovská, říká doktor Pokorný, člen mezinárodního konzultacního tymu australské vlády. RNDr. Jan Pokorný, CSc., Ustav systemove biologie a ekologie AVCR: Od poloviny 20. Století staveli Australani velký systém prehrad, který zasobuje vodou Sydney, Melbourne a další velká města. A tento systém prehrad je nyní před kolapsem, a to vůbec neprehanim, protože Vláda a odborne skupiny jednaji, jak změnit legislativu na to, aby se vratila voda a rostliny zpatky do krajiny, protože Australie zapoli poslední čtyři roky s nevidaným a dosud neregistrovaným suchém. Jde o to, že tam se uplatnovalo bezne vodohospodářské videní sveta, to znamená paradigma odvodnení. Vycházi z toho, že vegetace, les, louky, když na ne zaprsi, zejména na les, tak odpari pulku vody, která by jinak stekla. Cili, jestliže mirne odvodnime a posleme destovou vodu do prehrad, tak třeba 80 procent te vody přijde do prehrad. Jestliže tam bude les nebo trvala vegetace, tak dochází, a to je termínus technicus, ke ztrátám vody vyparum. V malem tento přístup určitě platí. Jestliže budete mít vedle sebe les a odvodnite kousek povodi, určitě do te prehrady dostanete víc. Ale lze snadno domyslet, jestliže se tento přístup uplatnuje sto let na celém velkem povodi, tak nakonec nedocilime niceho jiného než suché krajiny, protože ta vegetace jde pryc, voda steka, ale potom ta krajina je horka a vlastně se změní klima krajiny, protože na suchou pudu neprsi. A postupně se dostáváme přes step až na úroveň pouste. A tam se dostala Australie. Musi se to obratit tak, že se bude voda zadrzovat ve vegetaci a v pude, a tím se vrati voda na kontinent. Jakmile je voda v rece nebo v prehrade, tak je v podstatě ztracena, protože odtece. A to je to nejhorší, co se může dit. Zpatky k Australii. Tam státisticky a oficialne každým patým dnem se zasebevrazdi farmar. Protože tam už je takové sucho, že oni se vlastně neuzivi.

Autor

Poucime se? Kostky jsou vrzeny.